Game Over [FF StudioMoonTV]

20) Neznámí nepřátelé

Pohled Sama
Kúsok za námi som počul kroky a uzrel muže, ktorý so zbraňou mieril na moju lásku.

Nevedel som, čo robiť, a tak som len skočil za Lucy.

Ubránil som ju, ale ten muž ma strelil do ruky a já videl už len čiernu tmu.

Pohled Lucy
Zděsila jsem se. ,,SAME!!!"

Otočila jsem se a viděla jen to, jak se blonďák sesunul k zemi. Někdo ho střelil do ruky. Padla jsem na kolena a do očí se mi nahnaly slzy. Tak neskutečně jsem se o něj bála, že jsem úplně zapomněla na toho střelce, a nevšimla jsem si, že se ke mně někdo blíží.

Kdosi potichu ze zadu přicházel, ale nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost.

Jediné, co jsem teď vnímala, byl on. Můj pohled směřoval dolů, jen na něj. Na mého Sama, který mi s velkou pravděpodobností právě zachránil život.

Najednou mi někdo přiložil k ústům nějakým kapesník s omamnou látkou, takže jsem pomalu začala ztrácet vědomí a po chvíli upadla do mdlob. Svět kolem mě jako by se rozplynul v mlžném oparu...

Pohled Radka
,,A dost, mám toho plné zuby! Kdyby se někde zdrželi nebo u Adama z nějakého důvodu přespali, teď už by byli zpět!" zakřičel jsem přes celý tábor.

Maty s Klaris vyběhli ze stanů jak šílení. ,,Ráďo, co tě to zase napadlo? My tě slyšíme, nemusíš tady řvát všude okolo, ještě si nás někdo všimne."

,,Maty, počuj, má pravdu. Niečo sa im stalo a naviac tu křičíš stejne ako Ráďa." přesvědčovala ho Klárka, aby mi věnoval trochu pozornosti.

,,Dobře, promiň Ráďo." omluvil se mi.

,,V pohodě, ale měli bychom dořešit Sama s Lucy. Ještě pořád se nevrátili." trval jsem na svém. Ještě víc jsem znejistěl, jelikož pronést ta slova nahlas mi akorát přivedlo víc obav.

,,V první řadě jdeme dovnitř, aby se do našeho rozhovoru mohl zapojit i Domča. Potom musíme promyslet, co bude nejlepší v téhle situaci udělat." rozhodl Maty.

Vešli jsme tedy do stanu a začali rozmlouvat o našich dvou přátelích.

•••

,,Jestli to správně chápu, nakonec jsme dospěli k tomu, že zítra je vyrazíme hledat?" ujistil jsem se a snažil se dostat dohromady nově získané informace.

,,Ano, přesně tak. Domča by s námi už teoreticky mohl jít, ale zatím zůstane tady s Klárkou. Kdyby se Samovi a Lucy stalo něco vážnějšího, vrátíme se a on půjde s námi." usmál se mírně na konci věty, asi proto, jak dobře to vymyslel.

Otázka ovšem byla, jestli to vůbec k něčemu bude, protože se nám tu naskýtala i možnost, že Sam s Lucy budou do zítřejší rána mrtví...

Pohled Sama
Ako som otevrel oči, bol som sám, nikde nikdo. Najväčší problém bol, že ani Lucy.

Zavolal som zoufale jej méno, ale stále nič. Tak ma po chvíli premohol spánok.

•••

Keď som znovu otevrel oči, počul som kroky, ktoré sa ku mňa približovali.

,,Čo chcete?! A kde je moja pritelkyňa?!!" vyštiekol som.

,,Když budeš spolupracovat, nic se ti nestane. Byli jste tu jen vy dva?" spýtal sa ma neznámý hlas.

,,Áno." odpovedal som. ,,Ale teraz mi povez, čo sakra chceš?!"

Shiro jsem schvalne nezmínil, keď by sa niečo pokazilo, ona by bola naše naděje.

,,Nebuď na mě drzej, ty malej spratku, nebo to ta tvoje holka schytá. Sice jsem řekl, že se ti nic nestane, ale to samé nemůžu říct o ní. Když nebudeš dělat problémy, bude v bezpečí, když začneš vyvádět... sám víš. Buď rád, že ještě žiješ. Kdyby nebylo nás, tak bys už byl mrtvej. Dali jsme do tebe látku, která ti mírní bolest a pomalu tě uzdravuje. Ještě tě budeme potřebovat." povedal a odešel.

,,Na čo? To nevieš mluviť lebo čo?" pýtal som sa, aj keď som vedel, že už je pryč.

Bol som veľa nasrany. Neviem, prečo tu som a hlavne, kde je Lucy. To bola moje priorita.

•••

Pohled Dominika
,,Tak dělej, Maty, co když se jim stalo něco vážnýho? Přidej." zaslechl jsem Ráďu, jak křičí.

,,Nojo, už jdu." ozval se pronikavý hlas Matyáše.

,,Chci jít s vámi." řekl jsem.

,,Domčo, nebudeme zbytečně riskovat, nikdo nechceme, aby si měl nějaký další úraz nebo tak něco." zamítl můj názor.

,,Ráďo, vyrážíme." zavelel a odešli.