Game Over [FF StudioMoonTV]

21) Setkání s Thomasem

Pohled Lucy
Vzbudila jsem se v úplné tmě. Oči jsem měla otevřené, ale bylo to k ničemu.

V temnotě byly vidět jen okovy, kterými jsem byla přidržená ke zdi. Skoro jsem se nemohla hnout. Zkoušela jsem mluvit, ale nikdo se neozval.

Pomalu mě začala pohlcovat panika, sama zavřená kdo ví kde, bez možnosti útěku.

Napadla mě ale jedna věc. Zkusím si promluvit se Shiro, ona mi snad pomůže.

,,Tak co? Princeznička se nám probudila?" zasmál se někdo.

,,Kde je?! Co jste mu provedli?! Proč tu jsem?!" zeptala se ho na několik otázek najednou se zlostí.

,,Uklidni se, ten tvůj kamarád, jak to říci, no... žije. Prozatím." pronesl muž. ,,Potulovali jste se v zakázaném prostředí, v blízkosti našeho gangu. Máme pár dalších důvodů, které ti ale nebudu říkat. V každém případě ti doporučuju spolupracovat."

,,Fajn, ale jestli tomu klukovi něco uděláte, už ani nepromluvím!" odsekla jsem.

,,Však ty se naučíš poslouchat, půjdeš se mnou a nevzpírej se." poslechla jsem, odpoutal mě a já ho neochotně následovala. Hlavu jsem měla plnou jen Sama.

Co se s ním stalo? Co mu udělali? Nelže mi ten muž náhodou? Žije Sam ještě? Bojím se o něj víc, než o sebe.

Na to ani nebudu myslet, jasně že žije, musí. Zachránil mi život.

,,Vrať se zpátky do reality, promluvíš si se zástupcem našeho velitele." probral mě z mého přemýšlení.

Nechala jsem, aby mi otevřel dveře a já vešla dovnitř.

,,Výborně, Dave, zavři a můžeš odejít." řekl další hlas, vycházející z temnoty. Alespoň něco jsem se dozvěděla - ten, kdo mě sem odvedl, se jmenuje Dave.

,,Kdo jsi?" tázala jsem se zástupce velitele.

,,Tak zaprvé, otázky tady kladu já a za druhé, tohle je jediná, na kterou ti odpovím. Projevme ale nejdříve trochu té slušnosti. Jsem Thomas." mluvil docela naštvaně, ale ke konci znatelně zmírnil. ,,Kdo jsi ty? A kolik ti je?" zeptal se teď pro změnu on a očividně se snažil, aby jeho hlas zněl co nejvíc mile.

Nerada jsem odpovídala na dotěrné otázky, ale i přes to mluvila: ,,Lucy a je mi šestnáct. Chci si promluvit s hlavním velitelem téhle party nebo gangu."

,,No tak to prrr, ty si nebudeš klást žádné podmínky. Se šéfem si brzo promluvíš, to se neboj, sám tě chce vidět, ale nejdřív tu budeš chvíli se mnou. Velitel je pryč, odskočil si." domluvil a začal se ke mně přibližovat.

,,Hele kotě, líbíš se mi." v tu ránu, jakmile to dořekl, mi došlo, co se děje a co chce udělat.

Vzpomněla jsem si na Matyho, teď jsem mu byla ze srdce vděčná, že to udělal, aspoň vím, co Thomas plánuje a jak mu v tom zabránit.

Kopla jsem ho do rozkroku a vrazila pěstí: ,,Co si myslíš ty úchyláku?!"

Až teď mi došlo, že u dveří, ze kterých jsem vyšla stáli dva mohutní chlapi. ,,Na co čekáte?! Chyťte ji!" zařval na ně Thomas, ležící na zemi.

•••

Pohled Matyáše
,,Přidej, už jsme skoro tam." popoháněl mě Ráďa. Ze začátku jsem si myslel, že to není nic tak moc strašného, ale teď už se o ně vážně začínám dost bát.

Došli jsme společně na místo, ale nikdo tam nebyl. Nikde žadný zvuk, sebemenší pohyb.

,,Ráďo,... Ráďo? Jsi tu někde?" kousek ode mě jsem zaslech Radkův pronikavý a nepřeslechnutelný křik.

Na nic jsem nečekal a běžel směrem, odkud zvuk přišel. Nikde nikdo, zase.

Bez jakéhokoli varování se po mě někdo vrhl, bochnul do hlavy a já ztratil vědomí.

•••

Pohled Lucy
Ti muži mě přeprali a silou přitiskli k podlaze. ,,Zavřete ji, časem se naučí poslouchat." řekl mužům vztekle.

Zvedla jsem se ze země a následovala Davea, který zrovna přišel, aby mě odvedl do vězení.

,,U něj si to jen tak nevyžehlíš, je hodně přísnej." začal poněkud přívětivěji, skoro chápavě, jako kdyby se mnou soucítil. ,,Je mi tě celkem líto. Když mi slíbíš, že se nepokusíš o útěk, nechám tě jít do cely bez pout." nabídl mi a já z jeho hlasu cítila upřímnost.

Jen jsem přikývla a následovala ho.

Pohled Sama
Začul som niečí kroky, opäť. Niekto sa ku mne priblížil. Vediem ti tú nové spoluväzňa. Prišiel ešte bližšie, otvoril celu a položil dve bezvládne telá, v ktorých som hneď spoznal Matyho s Radkom.

,,Čo vy tu robíte? Mali ste sa postarať o Domču a Klárku." spýtal som sa ich, akonáhle sa prebudili.

,,Byli jste pryč skoro tři dny, nemohli jsme jen tak stát a nic nedělat." povedal Radek a pomaly sa pohol a prisadol si bližšie ku ma.

,,Přesně." potvrdil Maty a tiež si prisadol.

,,Kde je vůbec Lucy?" oba sa na pozerali na mňa.

,,To bych taky rád vedel."