Game Over [FF StudioMoonTV]

25) Narozeniny

Pohled Lucy
Od doby, co jsem potkala tuhle úžasnou partu, uběhlo pár měsíců a mám je čím dál radši.

Budík mě probudil, ale nechce se mi vstávat... Počkat?! Dneska mám narozeniny, už se těším, co si pro mě všichni připraví.

,,Ahoj Same, dobré ráno." pozdravila jsem ho s úsměvem.

,,Ahoj." zazněla jeho krátká odpověď. Tak fajn, nezájem, někdo jiný se mnou jistě bude radši.

Procházela jsem všude možně, ale nikdo se o mě moc nezajímal.

Ranilo mě to a hodně. Na mé narozeniny jsem nechtěla nikam chodit a místo toho trávit čas s přáteli, ale když se o mně nikdo nevšímal, odešla jsem do lesa.

Pohled Sama
Ráno ma ju bolo vela lúto, ale musol som sa tvariť akože nič neviem, aby som jej neskazil prekvapenie.

,,Odešla pryč, pojďte všichni, rychle." začal veľké upratovanie, vedený mnou a Jessicou.

Vety typu: ,, Položte ten darček trochu viac doľava. Čo tam s tým robíte, dajte to sem. Tamto je kúsok vidieť, ten záves patrí inam. "Som hovoril do nekonečna.

Nečudujte sa, narodeniny mojej lásky musí byť dokonalé a ja pre to urobím čokoľvek.

Pohled Lucy
,,Proč mě všichni ráno ignorovali? Co jsem jim provedla? Zapomněli snad? Hlavně Samovi jsem o svých narozeninách řekla a to už při prvním setkání." mluvila jsem sama se sebou a ani jsem si neuvědomovala, že ty věty vyslovuju nahlas.

Ukáplo mi pár slz smutku, ale neztrácela jsem naději, že si alespoň někdo vzpomene.

Pohled Jessicy
Sam měl dobré vůdcovské schopnosti a tak jsme byli hodně rychle se vším hotovi. Lucy byla moje moc dobrá kamarádka a já pro ni chtěla to nejlepší.

,,Kdo pro ni dojde? Nebo jí něco řekne, aby přišla?" zeptala jsem se na rovinu všech přítomných.

,,Ja to zurobim, mam ju vela rad a je to predsi moj napad." souhlasil Sam a napsal Lucy.

Pohled Lucy
Z mého hlubokého přemýšlení mě vyrušilo zavybrování mého mobilu, přišla mi nová zpráva.

Otevřela jsem Messenger a zjistila jsem, že je to Sam. Radostně jsem začala konverzaci, tak možná přeci jen nezapomněl.

Samíček❤: Ahoj Miláčku 😍
Zlatíčko: Čau Same
Samíček❤: Niečo potrebuju, kde se môžem sejít?
Zlatíčko: Jsem kousek od řeky, kde jsme byli v úterý
Samíček❤: Ok, idu tam
Zlatíčko: Co vlastně chceš?^^
Samíček❤: Nič tak moc dôležité, povedam ti to tam
Zlatíčko: Když myslíš, tak pa
Samíček❤: Pa 😘

,,Ach..." povzdychla jsem si.

Nic tak moc důležité? Co tím asi myslel?

Řeka sice moc daleko nebyla, ale radši jsem vyrazila dřív.

Prodírala jsem se vysokou trávou, mezi keři a po rozkvetlé louce, plné květin.

Na místě setkání už Sam čekal, ale očividně tam nebyl moc dlouho. Dýchal nepravidelně a rychle, takže před chvilkou přiběhl.

,,Copak máš na srdci?" s mírně umělým úsměvem jsem se jednoduše zeptala.

,,Chcel som ťa opeť videť a prosím, aby si so mnou už išla dom." neměla jsem na výběr, stejně se stmívalo a ten Samův přesvědčivý a veselý obličej, nedalo se odmítnout.

•••

Cesta uběhla jako nic a už jsme stáli u hlavní brány. Dveře se otevřeli, ale uvnitř nikdo nebyl.

Dveře se opět zavřeli a uzamkly.

,,PŘEKVAPENÍ!!!" vykřikli.

Všichni moji přátelé vyskočili přede mě a polekali, až jsem málem spadla, kdyby mě Sam zezadu nechytil.

,,Ospravedlňujem sa za to ráno, ale inak by to nebolo prekvapenie." omlouval se.

,,To nevadí, Same, jsi úžasný." druhou větu jsem zakřičela nahlas, aby to slyšeli i ostatní: ,,Všichni jste úžasní!"

,,Nikdy jsem netušila, že vzhledem k situaci tam venku, budu mít tak krásné narozeniny." měla jsem pravdu, moji přátelé by nikdy nezapomněli na něco takového, nechápu, jak jsem si něco takového mohla myslet.