First Love

*3

Náhle jsem se probudila s ukrutnou bolestí hlavy. Všimla jsem si že na demnou stojí doktor a sestřička.Doktor měl na sobě bílý plášť a roušku přes busu měl bledě modré oči krátké světle hnědé vlasy byl celkem vysoký, sestřička byla nižší postavy a rezavé vlasy měla sčesané do culíku. Ji jsem už znala a ona mě taky. Byla to moje ošetřující sestřička když jsem tu ležela před měsícem,ale ten doktor?Toho jsem neznala.,,Ahoj Sofie"pozdravila mě sestřička.,,Ahoj Rebeko" pozdravila jsem. Všimla jsem si že na mě kouká ten doktor a tak jsem se stydlivým hlasem řekla.,,Dobrý den,pane doktore.jmenuji se Sofie Jasolová" řekla jsem, věděla jsem totiž že tohle bude první otázka na kterou se mě zeptá, neležela jsem totiž v nemocnici poprvé.,,Ahoj Sofie,moc rád tě poznávám.Já se jmenuji Matyáš,ale klidně mi říkej Maty"Usmál se na mě, zdál se mi příjemný narozdíl od toho doktora co jsem měla minule.
Chvíli jsme se všichni tři pozorovali a pak Rebeka řekla, že už vypadám líp a tak že bych mohla jít do bufetu.,, Samozřejmě bych tam šla s ní jako doprovod" Dodala naposlední chvíli.Hmmm...mě se to jako dobrý nápad, Sofie je po operaci.A její stav se v noci zhoršil"řekl a díval se přitom na mě.,,Ale...ale teď už je to lepší ? Že ?"Dívala jsem se na něj a pak na Rebeku.,,Ano, teď už je to o dost lepší, ale já bych radši neriskoval"odpověděl . ,,Dobrá,co když Sofie nikam nepůjde a to jídlo ji někdo přinese"Podívala se na Matyho.,,Tím myslíš koho? Rebeko"zeptal se.,,No...tak například sebe a nebo tebe "podívala se na něj a přitom se malinko pousmála.,,Dobrá, já tam zajdu,ale ty tu mezitím potkáš se Sofií" Maty se ušklíbl a odešel.,,Sofie,co se ti stalo? Neříkej mi ,že jsi si to udělala sama, víš moc dobře, že poznám když lžeš"Rebeka se na mě dívala jejím pronikavým pohledem, kterému jsem nedokázala odporovat.,,Ach jo...no... tak jo řeknu ti to,ale nech si to pro sebe, prosím"Už jsem si ji to chystala říct když mě přerušil zvuk telefonu nebyl to můj, ale Rebečin.,, Promiň Sofie musím jít máme příjem pak mi to řekneš " Usmála se a odešla.Zůstala jsem v pokoji úplně sama ,ale ne na dlouho zachvíli totiž přišel Maty, který mi přinesl kousek tvarohového koláče . ,,Děkuju"řekla jsem Nemáš zač,a kde je Rebeka"koukal se na mě.No...měli jste příjem a Rebeka,tam šla"Řekla jsem a v Matyho výraze jsem poznala, že je malinko naštvaný . ,,Aha, tak to jo". Matyho odpověď jsem mi moc nelíbila, chtěla jsem mu něco říct ,ale než jsem to stihla udělat na JIP přivezli nějakého kluka.Do pokoje vešla Rebeka.,,Maty, já se ti moc omlouvám,ale Lenka musela do školy, protože její dcera zvracela." Rebeka se dívala na Matyho a v očích měla slzy. ,,Rebeko, já to chápu" Maty se na ní podíval a usmál.Připadalo mi jakože se s ní flirtuje. ,,Tak mi už půjdeme necháme vás vyspat". Řekli naráz a odešli. Dívala jsem se na toho kluka .
Pohled Sebastiana:
Celá třída,jsme stáli před školou a čekali na učitelku . Měli jsme jít za Sofií do nemocnice. Já osobně jsem se na ní moc těšil. Sofii jsem viděl před sebou a neustále jsem na ní musel myslet. Z mého přemýšlení mě odtrhl příchod naší třídní učitelky. ,,Tak, mužem jít,"řekla a všichni jsme ji následovali.Za chvíli jsme stáli před nemocní,byla to velká bílá budova.Vešli jsem dovnitř a šli se zeptat na to kde leží Sofie. Sestřička na recepci řekla že by potřebovala vědět i příjmení.Když ji učitelka řekla Sofiino příjmení,poslala nás do prvního patra na JIP. Vyšli jsme schody,a před náma byla napsána tabulka bufet, JIP a laboratoř. Netrvalo nám dlouho se zorientovat a došli jsme až na JIP. Učitelka zaťukala z pokoje se ozvalo dále .Na to slovo jsme celá třída vešla dovnitř . Když jsem viděl Sofii ležet na posteli a kolem ní byli ty přístroje.
Měla jsem strašnou radost viděla jsem celou třídu, i když s nimi byl i Patrik, tak jsem se nebála , tady jsem byla v bezpečí. Chvíli jsem si s celou třídou povídala, začala jsem být unavená. Učitelka řekla, ať se semnou rozloučí a něco mi pošeptají do ucha od skorovšech lidí jsem slyšela brzo se uzdrav ale od Sebastiana ne od něj jsem slyšela Miluju tě , brzo se uzdrav . Jako poslední byl na řadě Patrik když se ke mě naklonil řekl potichu , já se vrátím. Celá třída odešla .
Pohled Sebastiana
Odcházeli jsme z nemocnice když se najednou zeptal Patrik že se mu chce na záchod , učitelka ho pustila. On šel.
Ležela jsem v posteli a hlavou mi probíhalo to co mi všichni říkali,po chvilce se otevřely dveře stál tam Patrik . ,Já,ti říkal že se vrátím" s touhle větou se začal smát . Co,po mě chceš?! Nech mě být ! Já ti nic neudělala. Řekla jsem a v očích jsem
měla slzy .,,Psssst... buď ticho nebo tě to bude bolet" Začala jsem mít strach co mi chce udělat sedl si obkročmo na postel a jednou rukou mi přidržel ty mé a tou druhou mě začal mlátit. Chtěla jsem zakřičet,ale on byl rychlejší do pusy mi dal kapesník.
Pohled toho kluka vedle Sofie
Probudil,jsem se a koukl kolem sebe, najednou jsme viděl na vedlejší posteli kluka a holku . Nejspíš si asi dávají pusu, když se , ale ten kluk odtáhl od té holky všiml jsem si že ta holka brečí.On ji nelíbá on ji mlátí.Okamžitě jsem zmáčkl zvonek. Musel jsem ji pomoci.Netrvalo dlouho a do pokoje vešel doktor. Všiml si toho kluka a okamžitě ho chytl. Když s ním odešlel podíval jsem se na dívku měl rudé oči od pláče a na tvářích měla obtisklé ruce toho kluka.
Podívala jsem se na toho kluka.