First Love

*7

Cesta trvala, už hodně dlouho a všechny děti, byli dosti otrávené.Řidič zastavil na parkovišti hned vedle křižovatky, u které stál malý dřevěný pomník. Obě třídy i společně s učitelkami opustili autobus, jen Sofie zůstala sedět uvnitř a celou dobu upírala pohled na pomník naproti.Po chvíli se rozhodla, že vystoupí a půjde se podívat do krámu u parkoviště na, kterém stali. Vyšla z autobusu a vydala se hned ke krámu,slyšela, jak na ní Sebastian volá, ale nevnímala ho.
Pohled Sebastiana :
Co to se Sof je? Takhle se nikdy nechovala. Musím jít za ní,abych zjistil co se vlastně děje.
Sofie už byla uvnitř obchodu a stála přímo u hrobních svíček v ruce už držela balíček sirek.,,Sofie"Ozvalo se za jejími zády. Otočila se stál tam Sebastian.,,Sebastiane,jak si mě našel?",,Jak asi?Viděl jsem tě, jak jsem jdeš a tak jsem se vydal přímo za tebou",, Aha, doufala jsem, že si mě nikdo nevšimne. ",, Ale,proč jsi zrovna u věcí na funus?",, Sebastiane, můžu tě poprosit, aby si odešel"V Sofiiních očích, byli slzy. Sebastian se zvedl a odešel.Sofie,ještě chvíli vybírala svíčku, když upřela oči na červenou svíčku, kterou si po dlouhém rozhodování vzala.Zvedla se a šla přímo k pokladnám.
Zaplatila a odešla, když už byla venku vydala se hned k tomu pomníku, který stál naproti.,,Ahoj mami."Řekla sedla si k pomníku a zapálila svíčku, kterou položila vedle . Najednou se za ní objevil Sebastian, který nejspíš všechno slyšel.,,Sofie?Já...já nevěděl, že tohle je pomník tvé matky. Měl jsem tušit, že nejsi u těch svíček jen tak."Sebastiane, měla jsem ti to říct, nebyla to tvoje chyba, ale moje, kdybych ti to řekla mohla jsem mýt klid.",, Sofie, Sebastiane!pojďte, už se čeká jen na vás dva. " Ozval se dosti vytočený hlas jejich třídní učitelky. Sofie se ještě rozloučila a pak podala Sebastianovi ruku, když přecházeli silnici z ničeho nic se ze zatáčky vyřítil červený Opel. Sebastian strhl Sofii a skutáleli se do malého příkopu. Obě ucitelky se rozeběhli, aby se ujistili že jsou oba v pořádku.,,Sofie...Sofie?Mluv se mnou, Sofí!!!Prosím"Sebastien seděl na zemi a držel v rukách Sofii. Pomalu se zvedl i se Sofií v náručí a přešel silnic ke zbytku třídě. Všichni se k nim rozeběhli, aby zjistili co se vlastně stalo. Nikdo nemohl pochopit, jak se z té zatáčky to auto mohlo tak rychle vyřítit. Třídní učitelka z 8 A se domluvila s jejich třídní na tom, že by bylo nejlepší, kdyby se zavolala policie. Sebastian seděl na obrubníku a na jeho klíně měla Sofie položenou hlavu.Když už to vypadalo, že budou volat včetně policie i záchranku,tak se Sofie vzbudila. Měla rudé oči a hrozně se třásla.,,Sofí"V Sebastienových očích byla vidět radost ,, Ano, děje se snad něco? "Zeptala se.,, Nic se neděje nemusíš mít strach, jen to chvíli vypadalo, že budeme muset kromě policie volat, taky záchranku" Odpověděl Sebastian, který ji pomohl i vstát.
O 15 minut později
Jeden kluk z áčka uslyšel něco houkat. Nejspíš to byla policie, která se přijela podívat na místo činu. Netrvalo to dlouho a na parkovišti stálo kromě jejich autobusu i policejní auto. Vylezl z něj vysoký mladý policista s blonďatými vlasy a vypracovaným tělem. Chvíli si tak projížděl všechny pohledem, když se podíval přímo na Sofii.,, Tebe já znám?" Jeho slova Sofii dost zaskočila. Co?Vy mě znáte...nemohl jste si mě s někým splést?" Podívala se na něj.