First Love

*8

,, Rozhodně ne. " Policistka , která stála vedle, něco říkala Sebastianovi. Byla dost hezká mohlo ji být kolem 20 víc rozhodně ne. Sofie a Filip si šli sednout na lavičku. Filip tím jménem se jí představil policista.Takže, začneme takovými klasickými otázkami. Začal se mě ptát na ty otázky typu jak se jmenuji,kde bydlím na moji rodinu a na další věci.,,Dobrá, tohle bychom měli a teď se pokusím dost v našem rozhovoru trošku hlouběji"Slyšela jsem co říká,ale nevnímala jsme. Sledovala jsem Sebastiana a tu policistku.,, Ehmm, můžeme?",, Pardon...ano můžeme začít. " Začal se ptát na otázky, které bych nečekala. Tyhle otázky byly už moc!Jak se mě mohl zeptat na to...á ani to nechci vyslovit, když jsem se na něj podívala bylo zřejmé, že čeká na mou odpověď. ,,Ne, žiju pouze s taťkou a malým bráškou." Zapsal si to do notísku.,, Takže, tvoje mamka s vámi nebydlí? "
Musím mu na to odpovědět? Tohle opravdu nedám,začínala jsem cítí pálení očí. Rozbrečela jsem se.,,Promiň, nechtěl jsem...moc se ti omlouvám, ale tohle je klasický postup.Podal mi kapesník a šel pryč. Jen tak jsem tam seděla a přemýšlela nad tou otázkou, co mi položil.Vždy,když se mě někdo zeptá co je s mojí matkou, tak to ve mě vyvolá....,, Sofie?"Ozval se za mnou známý hlas, stál tam Sebastian s tou mladou policajtkou. Dívala jsem se na střídavě na Sébu a jí.,, Tohle je Marika, je to ségra....",, Hmm. a co já s tím" Odsekla jsem.,,Nic! radši nic očividně tě to vůbec nezajímá"Tohle se Sébovi vůbec nepodobá.,, Můj kolega mi řekl, že prý máš nějaké psychické problémy. ",, Já jsem snad psychicky nemocná nebo co, že o tom nevím",, Ne to nejsi jen, když se tě zeptá někdo na tvou rodinu obzvláště na jednoho konkrétního člověka." Moc dobře vím, že myslí moji mámu. Viděla jsem Filipa, jak se vrací a něco nese.,, Tak co je ti líp" Podal mi kelímek s horkou čokoládou.Kývla jsem hlavou a usmála se. Pokračovali jsme v mém výslechu.,, Děkuji" Filip s těmi to slovy vstal a šel si sednout do auta, ve kterém už seděla ta policajtka. Slyšela jsem, jak ji Filip něco říká, co to bylo, ale nevím. Rozuměla jsem mu asi jen tři slova, ale jestli to byli slova typu: Klid,proboha, co? Jsi nejsem jistá. Seděla jsem u stolu a pila čokoládu, po chvilce za mnou přišla učitelka s tím, že tads se Sebastianem počkám na mého tátu, jelikož to sem ma z práce kousek. Ostatní nastoupili do autobusu a já i Séba jsme zůstali sedět na místě.
Pohled Sebastiana
Pokusím se jí obejmout, ale nevím jestli to bude v tuhle chvíli ta nejlepší volba...nebo bych ji mohl nejprve říct co se stalo a čí je Marika sestra.
Už jsem se chystal to Sof říct, když před námi stál Ten policajt co vyslýchal Sofí, Marika  a Sofiin táta.
Vstal jsem a podal Marice ruku se slovy.,,Upřímnou soustrast. "  Odešel jsem k autu a čekal na to než přijdou ostatní.
,, Sofie, co jse stalo? Víš, jaký jsem měl strach, když mi volala učitelka, že vás vyslýchá policie. " Tenhle tón jsem u táty slyšela pouze jednou a to v době, kdy zemřela máma.Poukazala jsem na pomník naproti a tátovi došlo, kde vlastně stojíme. Filip tátovi vysvětlil co se tu odehrálo. Přišlo mi, ale divné, že si společně týkají. V hlavě se mi honili myšlenky. Ze kterých mě vynořila tátova věta,, Sofie, asi si nebudeš pomatovat Filipa, ale to on řešil před rokem tu autonehodu." 
,, Co?" Opravdu to je on, říkal mi, že jsem mu povědomá, ale já nevěřila.,,Promiňte prosím, tu moji drzost, ale byla jsem v šoku. Připomnělo mi to ten den co se nám to stalo. ",, To je v pořádku já tě chápu. " Filip se usmál a podíval se na Mariku, která si otírala oči kapesníkem. Pardon, ale můžu se zeptat co se vlastně stalo? Teda nejprve se vám chci omluvit.",, Nic se nestalo to není tak důležité." Poznala jsem že to co řekla bude rozhodně důležitější než říká.
Od své otázky jsem neopustila. Táta už seděl v autě a Sebastian se rozhodl, že asi nejspíš pro mě dojde. Přišel a  podal mi ruku.,, Pojď" Otočila jsem se a šla společně se Sebastiánem do auta. Nasedli jsme a táta nastartoval, když jsem se blížil k nemocnici poprosila jsem jestli bychom se mohli zastavit. Sebastian se na mě podíval.,, Sofie já myslím, že to není dobrý nápad." Nevěřila jsem tomu co právě řekl.,,Proč by to neměl být dobrý nápad?Tati prosím zastav chci se jít podívat na Dana." Řekla jsem a na Sébu podíval nevěrným pohledem. Otevřela jsem dveře a šla směrem k nemocnici. Vešla jsem dovnitř budovy a uviděla jsem na recepci Filipa a Mariku. Očividně něco řešili,doufám že si mě nevšimnou, vyběhla jsem schody a vydala se do Danova pokoje, zaklepala jsem na dveře a pomalu otevřela. Pokoj byl prázdný.
Rychle jsem se vrátila dolů a šla přímo k recepci, v ten moment mi bylo úplně jedno, že je tam Filip a Marika.
Dobrý den mohu se zeptat. Proč,nikdo neleží na pokoji číslo 2 v předposledním patře? "
Marika se na mě podívala. Na tom pokoji ležel můj brácha Dan, který dnes ráno bohužel zemřel" Tohle není pravda ona mi lže.,, Co, ne to ne není pravda"Rozbrečela jsem se.,, Bohužel je"Odpověděla mi ta ženská na recepci. Otočila jsem se a vydala se k východu.