First Love

*17

Celou noc jsem nemohla usnout, neustále jsem přemýšlela. V hlavě mi pořád zněla ta včerejší věta. Dlouho jsme se neviděli.Docela mě to štvalo, že je tady, vlastně ne docela, ale dost. Kdyby tady někdo věděl, že ten kluk mě málem zabil, ale oni to možná vědí, jenže nevědí, že ta holka jsem já.
Hodila jsem po Milanovi polštář a šla si vzít tašku s učením a obout boty, které nám dali. Sešla jsem schody a šla do učebny biochemie, kde už byli skoro všichni. Rozhlédla jsem se po třídě, abych zjistila jestli je tu nějaké volné místo. To...to snad ne? Mě se to snad zdá. On je tady taky, takhle nevadí mi, že je tady, ale dost mi vadí, že je jediné volné místo před ním. Najednou přišel Milan a šel rovnou k té jediné volné lavici, kam si i sednul. A mě nezbylo nic jiného než si jít sednout k němu. Doufám, že mě nechá napokoji, alespoň o hodině. Naštěstí jsem měla celou hodinu klid, takže to vypadalo dobře, že by mi dal konečně pokoj. Zazvonilo a všichni se začali zvedat, když jsem se zvedla učitelka mě poprosila, jestli bych tu na chvíli nemohla zůstat, že mě chce prý o něco požádat samotný pan ředitel. Kývla jsem hlavou a sedla si zpět na židli, po celé to čekání na ředitele jsem si myslela, že jsem ve třídě úplně sama, ale po chvíli jsem ucítila na krku studený vzduch, nejdřív jsem si myslela, že je to jen vítr. Jenže okna byla zavřená. Otočila jsem se po celou tu dobu za mnou seděl Patrik.,, Tak jsi si mě všimla. Dost dlouho ti to trvalo...",,Hmm...co po mě chceš?" Odmlčel se, ale pak najednou řekl. Nic, co bych po tobě měl chtít?",,Já nevím,ale něco musíš chtít, když jsi tady?",, Že jsem tady, ale nenaznačuje nic o tom, že bych po tobě něco chtěl. Zůstal jsem tu jen proto že si to přál ten blb."Myslíš toho blba, který Tě pořád hlídá.",, Jo přesně toho. "Chtěla jsem se zasmát, ale nemohla jsem i za to co mi provedl, jsem si říkal, že každý v sobě má přece něco dobrého a i něco špatného. U Patrika jsem si celou tu dobu, po kterou ho znám jsem si o něm myslela, že je to úplný hňup a pitomec, ale očividně jsem se zpletla. Možná, že ho to nápravné zařízení přece jen napravilo.
Když dorazil ředitel, tak se nám nejdřív představil a pak nám začal říkat něco o tom, proč vlastně chtěl abychom tu zůstali a počkali na něj. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, protože jsem nemohla uvěřit tomu co řekl. On po mě chce, abych Patrika doučovala i po tom co nám skončí škola.,, Tak na to rozhodně nepřistoupím. "Očividně ředitele má věta zaskočila, ale i tak se mě zeptal.,, Proč ho nechceš učit?" Proč...Ať vám to tady Patríček řekne sám, protože to ví sám nejlíp."Rozzuřeně jsem zvedla židli vzala si tašku a odešla.
Při cestě na pokoj jsem to vše musela pořádně rozdýchat. Přece se od něj nenechám zmlátit, sice nemohu tušit jestli by mě zbil, ale zkušenost je hold zkušenost. Na pokoj jsem dorazila rozrušená.,, Děje se něco?",,Ále, nechci se o tom bavit.",,Mě to přece říct můžeš. Já se Ti smát nebudu. "Fajn, ten kluk, jak za námi seděl je můj spolužák.",, No a co má být?"Ředitel po mě chce abych ho doučovala, ale je prostě nemůžu.",, Proč by jsi nemohla? Je to jen spolužák. ",,Pamatuješ si, jak jsem byla pořád v nemocnici?",, No, jasně že si to pamatuju",, Tak to bylo právě kvůli tomu spolužákovi, ale už se mě na nic neptej. Prosím, chci jít spát. " Opravdu se pak už na nic neptal a šel si taky lehnout.

Ciao všem, správná odpověď na včerejší otázku byla za D.) Befana. Tak si dnes dáme nějakou další ☺️Otázka zní. Uhádnete písničku? Začni Kubo na ty dudy, dudaj, dudaj, dudaj dá!...
A.)Půjdem spolu do Betléma
B.) Tichá noc
C.) Nesem Vám noviny
D.) Vánoce přicházejí