First Love

*16

Super máme tělák.,, Podle toho co jsem slyšela, tak toho tělocvikáře vyhodili z armády, že prý tam snad jednoho málem zabil".,, To je blbost proč by jsem dávali někoho takového?",,Já nevím...jen jsem slyšela." V tu chvíli přišel ze zadních dveří. Vipadal dost děsivě, přes jedno oko měl pásku, obličej samou jizvu a v jedné ruce držel hůl.,, POZOR!!!"Tak toto je konec . Jeho hlas byl hrubý a stejně děsivý, jako ten jemuž patřil, začal nás okřikovat ať rychle začneme protahování. Každému zadal nějaký cvik a musel ten cvik dělat do doby dokud k němu nepřišel, pak se následně posunul a začal další cvik, no a takhle to šlo celou hodinu.
,,Já snad umřu, jak mě bolí ty nohy. Ten chlap je normálně tyran."Nevěděla jsem co mu na to odpovědět, tak jsem jen kývla hlavou na souhlas. Pro dnešek už jsme měli volno, jelikož jsme včera neprošli po celém hradu a jeho areálu, tak nás napadlo, že bychom si mohli udělat menší výlet a zjistit si něco historii. Milan se, ale protentokrát rozhodl, že si raději půjde zahrát fotbal s klukama. Bylo mi to jedno, ať si jde klidně za kopat s těma...s těma, ále to je jedno, prostě to nebudu řešit a podívám se po hradě sama. Možná by nebylo naškodu se s někým seznámit, protože být pořád jen s jedním člověkem je fakt nuda a hlavně když je to váš příbuzný.
Co...tohle není možný, co ten tady dělá?! Vždyť má být přeci v pasťáku, proč je teda tady? Pokusil se mě zabít a já mám teď být na stejném místě, jako je on?Jsem ráda že jsem se ho zbavila ve škole, jenže tady se ho určitě nezbavím.Rychle jsem prošla kolem něj, ale všiml si mě. ,,Ahoj kočičko, dlouho jsme se neviděli."Ani jsem se mu nepodívala do očí a mohla jsem vědět jak se kouká. Pohled plný zlosti. Zrychlila jsem krok, abych už nemusela slyšet ten jeho protivný hlas. Celou cestu jsem si kladla jednu a tu samou otázku,, Proč je tady? " Zastavila jsem v knihovně, abych si půjčila něco ke čtení, našla jsem si druhý díl knihy, kterou jsem četla v nemocnici. Okamžitě jsem se posadila k jednomu stolu a začala číst.
Venku se začínalo stmívat a tak mě paní knihovnice vyprovodila zpět do hradu, jelikož knihovna byla sice v areálu, ale stála samostatně. Rovnou jsem šla do jídelny, kde bylo jen pár lidí, naštěstí tam byl i Milan, ale nebyl jediný kdo tam ještě byl...seděl úplně vepředu, měl na rukách pouta. Nemohla jsem odolat a pořád se musela dívat přímo na něj. Sama nevím co mě na něm, tak přitahovalo, že by ty pouta nebo to jak teď vypadá?Ne...nic z toho to není,proboha! Co se to se mnou děje? Já se snad do něj zamilovala...tak to tedy určitě ne v žádném případě, fuj. To co mi udělal mu neodpustím.,,Sofie, jsi v pohodě?"Přerušil náhle me přemýšlení Milan.,, Co...co? Jo jsem v pohodě. Potřeboval jsi něco?",, Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli si něco objevila?",,Ne, nic zašla jsem si do knihovny.",,Super, takže zítra to tady pořádně prozkoumáme společně. "Zasmál se, jelikož měl v puse jídlo, tak ho na mě vyprskl, jak se začal smát. Reagovala jsem na to tak, že jsem si na vidličku dala to jídlo a vystřelila mu to přímo do obličeje.,,Haha...fakt vtipný.",,Sorka, jsem ti to chtěla jen oplatit. "
Po večeři jsme se, jako všichni vydali na pokoj. Celou noc jsem pak přemýšlela nad tím, jestli se vrátí zpátky po prázdninách až nám zase znova začne škola.
 

Ciao všem, správná odpověď na včerejší otázku byla z B.) Železná
A dnes tu máme otázku číslo dvě. U nás nosí dárky Ježíšek, ale kdo nosí dárky v Itálii?
A.) Děda Mráz
B.) Otec Vánoc
C.) Babbo Natale
D.) Befana