First Love

*2

Ležela jsem v posteli a četla si moji oblíbenou knížku, náhle se otevřely dveře stál tam táta v náručí držel Alexe, který ještě spal.Opatrně mi ho položil na postel. Rozloučil se, když odešel opatrně jsem vstala z postele. Potichu jsem došla ke skříni ze které jsem si vytáhla černé tričko a vínové rifle. Po chvíli mi zapípal mobil na displeji byla zpráva od Sebastiana. Podívala jsem se na hodiny bylo 7:25 nestíhala jsem rychle jsem seběhla schody a hned se vydala do koupelny kde jsem si udělala ranní hygienu. Došla jsem do kuchyně a z ledničky si vyndala jogurt, když jsem ho chtěla otevřít někdo zazvonil koukla jsem se z okna před domem stála paní Bartáková, která nám pomáhala hlídat Alexe když jsme s tátou nebyli doma.Paní Bartáková měla klíče takže si mohla sama odemknout. Já si ještě udělala svačinu a šla si obléknout bundu, řekla jsem paní Bartákové že Alex leží u mě v posteli, kývla hlavou a já napsala Sebastianovi že čekám venku.Ani ne za minutu už stál vedle mě,pozdravili jsme se a šli byla jsem ráda že nejdu sama vždycky když jsem se blížila ke škole si mě odchytla Patrikova parta a zbila vždy tak že jsem nemohla dýchat ,ale teď už to tak nebude, protože už nebudu chodit sama. Najednou jsme stáli u školy,oba jsme vešli dovnitř.Sebastian mě poprosil jestli bych mu ukázala kde je ředitelna, samozřejmě jsem šla s ním zaklepala jsem na dveře ze kterých se ozval mužský hlas . Vešla jsem dovnitř a pozdravila pana ředitele Sebastian stál vedle mě a taky pozdravil . Pan ředitel si všiml mé zašité rány na čele . ,,Doufám že je ti líp, Sofie."Ano,pane řediteli, mě už bylo včera líp ale táta musel do práce a paní Bartáková se dneska vrátila z Turecka, byla tam za synem" . ,,Dobrá, a teď ty mladý muži".Jakpak se jmenuješ? Sebastian... Sebastian Fritze." ,,Á...ano tady to mám Sebastian Fritze 8 B" Když to ředitel řekl nepatrně jsem se usmála. Tady Sofie tě tam odvede chodí tam taky oba jsme byli rádi že spolu budeme chodit do třídy když jsem vešli všechny holky se kolem něj seběhly a hned se s ním chtěly vyfotit.Podala jsem mu ruku a rychle ho z toho příšerného hloučku těch holek vytáhla, radši půjdeme na chodbu . Stáli jsme tam a jen tak si povídali, už jsem měla na jazyku otázku proč se k němu všechny holky z naší třídy rozeběhly, ale než jsem to řekla odpověděl mi na to Víš... můj straší bratr Tomáš je tak trochu...jak bych to řekl, prostě fotí pro slavné návrháře." ,,Aha... děkuju.". Akorát kolem procházela naše třídní, kterou jsme měli i první hodinu poslala mě do třídy. Všichni už seděli v lavicích,pomalu jsem si šla sednout do té své když mi někdo podrazil nohu a já se rozplácla na zemi všichni se začali smát.Rychle jsem vstala a šla si sednout, akorát jsem to ztihla, protože v tu chvíli vešla do třídy učitelka společně se Sebastianem. Učitelka ukázala Sebastianovi třídu a pak mu dala pokyn rukou,aby si vybral kam si sedne.Ani se nerozmýšlel a šel rovnou ke mě. Když se posadil okamžitě jsme si začali povídat, učitelka nás okřikla,ale nenápadně se koutkem na mě usmála.Nejspíž byla ráda že jsem si našla kamaráda,moc jsem jich ve třídě neměla vlastně spíš nikoho.Jen jednou když jsem tu měli výměnou studentku, která byla z Francie, pokud si dobře vzpomínám jmenovala se Marinett. V tu dobu jsem nebyla sama a taky jediná Marinett věděla co mi je,byla jediným člověkem, kterému jsem se dokázala svěřit se svými starostmi.Najednou zazvonilo a celá třída si zabalila věci a přesunula se o dvě učebny dál.,,Co máme teď" Zeptal se mě Sebastian.
,,Teď budeme mít Občanskou výchovu".Odpověděla jsem. Hodina utekla dost rychle a ty další tři taky
Zůstala jsem ve třídě úplně sama,ale né moc dlouho náhle se otevřely dveře a v nich stál Patrik měl na sobě černou koženou bundu a roztrhané rifle.,,Ale...ale,kdopak to čeká na trest?". Podívala jsem se na něj pomalu šel ke mě a v ruce držel kožený pásek. Rychle jsem začala couvat dozadu třídy,ale on byl rychlejší.Chytl mě, a kožený pásek mi omotal kolem krku a začal pomalu utahovat.Čím pomaleji utahoval tím víc to bolelo dělal to tak dlouho dokud jsem mohla dýchat. Což netrvalo ani pět minut spadla jsem na zem a začala se dusit Patrik mi sundal pásek z krku a odešel.
O 10 minut později
Najednou se otevřely dveře od třídy, stál tam Sebastian.Viděl mě jak ležím na zemi a dusím se.,, Sofie! Proboha...co ti je?Slyšíš mě ?" Slyšela jsem ho jak mluví ale nedokázala jsem mu odpovědět. ,,Sofie, vnímáš mě? To byl to poslední co si pamatuju před tím než jsem omdlela.
Najednou jsme se probudila, kolem mě byli bílé stěny v ruce jsem měla kapačku. Na židli seděl táta s Alexem a vedle nich stál Sebastian. Všichni přišli k mé postely a hned se mě začali vyptávat jak mi je. Jenom sem kývla hlavou jakože už líp.Najednou přišel doktor. ,,Kdo je otec?". ,,Já" odpověděl táta na doktorovu otázku.,, Mohl byste prosím se mnou na chodbu.Chci vám něco říct.Za chvíli se táta vrátil. ,,tak my už půjdeme" řekl a políbil mě na tvář. Rozloučila jsem se Sebastianem, který mi do ucha pošeptal.Brzo se uzdrav. Když odešli chtělo se mi spát.
O pět hodin později
Probudila jsem se a koukla na hodiny bylo třičtvrtě na deset, ale neležela jsem na tom pokoji na, kterém jsem byla.Momentálně jsem ležel na Jipce. Očividně jsem po operaci.chtělo se mi spát. Netrvalo to ani pět minut a už jsem spala