Musím mu poděkovat, říkala jsem si v duchu. ,,Jsi v pořádku?" Koukal na mě a v očích jsem viděl že se bojí . ,,Ano jsem, mockrát ti děkuju"Odpovědla jsem mu na otázku . ,,Jmenuji se Dan ,ty ?". ,,Já jsem Sofie,Dane může se tě zeptat , proč jsi v nemocnici?" Díval se na mě. ,,No... já právě nevím a proč jsi tu ty ? Díval se na mě, ale já mu nedokázala odpověď. Na tuhle otázku se mě ptalo už tolik lidí,ale já sem nikdy nikomu neřekla proč jsem v nemocnici. ,,Dane, prosím nechtěj abych, ti to řekla".Z očích mi tekly slzy. ,,Promiň, já jsem nevěděl že tě ta otázka rozbrečí,ale já ti proč jsem tu řeknu." ,, Děkuju." ,,Jediné na co si vzpomínám bylo to, že jsem jel s našima od tety.Vypadalo to jako klidná cesta, ale potom se to stalo ze zatáčky se vyřítil nějaký šílenec. Táta se mu snažil vyhnout ale..." ,,Ale, co ?" ,,Nevím, naposledy jsem viděl bílé světlo.Potom jsem se probudil tady v nemocnici."Sofie? Nechci být drzý,ale ty jsi tu proč? Všiml jsem si že s tebou jedna sestřička mluvila jako s kamarádkou."Jeho otázka mě docela zaskočil.,,No... víš je to trochu komplikovanější, ale ráda ti to vysvětlím.Ten kluk jak tady byl tak ten mě šikanuje nebo spíš šikanoval,teda doufám že už přestal.
,,Počkej! Chceš mi říct že tě šikanoval a ty jsi to nikomu neřekla" Jeho věta byla taková jako od policisty.,,No...on mi vyhrožoval, že jestli to někomu řekne,tak ublíží mé rodině."V očích Jsem měla slzy.Dan si sedl na postel a pomalu se zvedl a přisedl si ke mně a objal cítila jsem jeho teplý dech.,,Klidně se vyplač"Poslechla jsem ho byla jsem ráda , že jsem to mohla konečně někomu říct.Svoji hlavu jsem měla opřenou o jeho rameno.Náhle se otevřely dveře stál tam Sebastian okamžitě jsem zvedla hlavu z Danova ramene.,,Se...Sebastiane,co tu děláš tak brzo? Měl si přijít, až za dvě hodiny"
,,AAA...tak promiň, že jsem stavil trochu dřív,ale psal mi tvůj táta že by tě tvůj brácha rád viděl."Podívala jsem se vedle Sebastiana stál Alex. ,,Ahoj bráško, jak se máš?"Alex se na mě zamračil a otočil se ke mě zády.Tohle jsem od něj dobře znala... Sebastian stál mezi dveřmi a pozoroval mě i Dana. Ehmm...ozvalo se Sebastianovi za zády, když se otočil stál tam Maty. ,,Mladý muži, copak nevíš že návštěvní hodiny jsou až od půl páté?" ,,Já už jsem na odchodu."Otočil se a odešel i s Alexem.
,,Tak jak pak se máme? mládeži" ,,Dobře" Odpovědla jsem. ,,A ty Dane"Já se mám taky dobře děkuju za optání
ČTEŠ
First Love
RandomSofie,čtrnácti letá dívka,která není ve škole moc oblíbená a prožívá kruté období šikany.Před rokem jí totiž zemřela matka při těžké dopravní nehodě.Jednoho dne přijde do školy nový kluk, který je na tom stejně jako Sofie jenže je mu matka zemřela k...
