Fingers & Tongue

|1| First Chapter ~ F&T

Hlasité řinčení budíku mě po chvíli donutilo vstát z postele a přestat konečně žužlat ten nevinný polštář pod hlavou. Jako každé ráno jsem zamířila rovnou do koupelny, kde mě dokázala probudit pouze pořádně horká ranní sprcha. Už zase se mi zdál ten sen - ten o něm...
Budou to tři měsíce, co jsem si prožila svůj první polibek, ovšem bylo to také poprvé, co jsem podvedla svého životního partnera Rosse. Nikdo, Ross už vůbec ne, o tom neví, nikomu jsem se nesvěřovala z pocitů, které ve mně onen blonďák vyvolal. Všechno, co se ten den dělo, mám sepsané v pár dopisech, jenž jsou pečlivě schované v obálkách tam, kde mám jistotu, že je nikdo nebude hledat. Sama jsem si je od té doby ani jednou nepřečetla, neměla jsem odvahu si to všechno přiznat, nechci ničemu z toho věřit, ani nemůžu.

Když mě rozpálená kůže dostala zpět do přítomnosti, vypla jsem vodu, zabalila se do ručníku a šla si vybrat, co si dnes vezmu na sebe. Obvykle si na sebe beru slušnou košili nebo halenku, legíny a tenisky, z vlasů si upletu jednoduchý cop, přičemž ani dnes svůj 'školní styl' neměním. Důkladně jsem si umyla zuby a opláchla obličej, naposled si odskočila na záchod, zamkla dveře bytu, a jelikož bydlíme v přízemí, za pár vteřin jsem stála venku, aniž bych musela chodit po dlouhém schodišti.

,,Dobré ráno, Lásko," jako obvykle mi bylo dopřáno příjemného objetí, jímž mě Ross vítá pokaždé, kdy spolu někam jdeme.
,,Ahoj," sevřela jsem jej o něco pevněji.
,,Tak asi půjdeme, ne?" zeptal se chvíli poté, co jsem se od něj oddálila a odstranila si pramínek vlasů z tváře. Beze slov jsem kývla na souhlas, načež jsme ruka v ruce vyšli po boku toho druhého na cestu do školy. Přestože cesta trvala pouhých pár minut, opět jsem se zamyslela nad sny z předešlých nocí, čímž jsem chudáka Rosse už po několikáté odpálkovala ignorací.
Co když mi právě vyznal lásku? Co když řekl, že chce něco víc, a já to přeslechla? Bohužel, ať už řekl cokoliv, neslyšela jsem jediné slovo a musela jsem ho mlčky odmítnout, jako jsem to poslední dobou dělala pořád.

,,Jsi v pořádku?" konečně jsem tomu jeho cizímu jazyku, nudné řeči rozuměla. Aniž bych si to uvědomovala, už nějakou tu dobu byly naše ruce oddělené, nedržely se a s velkou pravděpodobností mojí zásluhou.
,,Jo..." pohlédla jsem nejdříve na svou dlaň, až poté na tu jeho,
,,Promiň. Jen se pořád nemůžu vzbudit, málo jsem spala."
,,To je mi líto," z ničeho nic se zastavil a v objetí si mě k sobě co nejvíce přitiskl,
,,Musíš si odpočinout."

Když jsem zahlédla školní budovu, v duchu jsem tiše zajásala, že si zase můžu na pár hodin sednout do lavice a nezajímat se o nic, nikoho. Škola není zrovna mým šálkem čaje nebo tak něco, ale některé dny jsem ráda, že můžu na chvíli vypnout. Ano, musím se sice učit, vnímat učitele, když nám vysvětluje látku, kterou vyloženě nesnáším, ale i přesto jsem za všechny ty povinnosti ráda. Aspoň na těch pár hodin se můžu soustředit jen na odborné školní věci, studium, a nemusím se hrabat ve svých problémech (pokud ovšem nedostanu blbou známku samozřejmě...). Možná proto mě ostatní ve třídě, ba i učitelé, berou jako tu šprtku, která se nechce motat do žádných průšvihů, je na všechny milá a její přítel je zároveň její první i poslední láskou. Pravda je sice někde jinde, ale proč bych se měla s někým hádat, hm? Radši ty poslední dva roky před maturitou zůstanu tou, za kterou mě všichni mají a nebudu nic komplikovat.

Druhý objekt, jehož jsem si všimla, byla dívčí postava, konkrétněji má nejlepší kamarádka (kterou považuji spíš za starší sestru než kámošku) Gemma. Využila jsem její přítomnosti, rozloučila se s Rossem se slovy, že musím jít, protože na mě Gemma čeká, a s posledním objetím se od něj vzdálila.
,,Ahoj, Zlato!" usmála se na mě ta ďáblice, když mě zase mohla po víkendu obejmout.
,,Ahoj, Gemmi," oplatila jsem jí úsměv.
,,Tak co?? Už??" vyzvídala jako vždy, jestli jsem ve vztahu postoupila na druhou metu, nebo jsme uvízli v tom trapném prvním levelu, který nám nejde ani dokončit, ani nijak přeskočit, obejít.
,,Myslíš, že se někdo, kdo měl minulou noc sex, ráno tváří takhle?" doufala jsem, že se v tom už víc nebude rýpat. Jenže to by nebyla Gemma, kdyby se v tom nerýpala, že.
,,Achjo, je mi tě líto..." povzdechla si.
,,Proč zrovna ty musíš být s někým tak neschopným, kdo ti sotva dá pusu?"

Nemusím. To je právě to. Pouhá čtyři slova a je konec: Rozcházím se s tebou. Nebo dokonce jen dvě vlastně: Je konec.
Už zase jsem byla hlavou někde v oblacích, ovšem nikoli v těch, co byly bílé jako ovčí vlna, ale v těch temných, co páchly po síře. Ne! Nemůžu mu to udělat! Je na mě tolik milý... A taky je i celkem hezký - jenže bohužel moc kamarádský. A všichni moc dobře víme, že kamarádství a vztah nejde dohromady. Chtě nechtě to prostě budu muset ukončit a myslím si, že je jedno, jestli teď hned nebo až za týden, měsíc, rok. Ale dám mu ještě šanci, čas, protože si obojí právem zaslouží.
,,Tak pojď, ty moje malá pannenko," oslovila mě svou přezdívkou pro panny, načež mi dala ruku kolem ramen a zavedla do budovy školy.

Mezitím, co jsme procházely dlouhou chodbou ke svým skříňkám, mou pozornost upoutal jakýsi barevný papír na nástěnce, kde se odjakživa přidávaly informace o školních akcích. Nechtěla jsem být ovšem nápadná, proto jsem si jej za chůze jen letmo prohlídla a zapamatovala si jeho schéma, abych o polední pauze na oběd věděla, kde ho mám hledat, až si budu chtít přečíst, co nového se tady pořádá. V chodbě jsme měli několik nástěnek, každá z nich byla zaměřená na něco jiného a u každé se vždycky scházel houf lidí, ovšem tahle byla osamělá. Jediný, kdo si ji pravidelně prohlížel a měl tedy přehled o všech akcích, které škola pořádá, byl Rossův kamarád, který chodil o třídu víš než já, tedy do čtvrťáku. Nechtěla jsem být tou, co si tu nástěnku prohlíží, proto jsem chtěla počkat na oběd, kdy tu nikdo nebude, a v klidu si ji nastudovat.

F&T
@KKNovak129