Fingers & Tongue

|1| Fourth Chapter ~ F&T

,,Co je tak důležité, že to potřebuješ probrat ve školní kuchyni?" se smíchem mě doprovázel dlouhou chodbou až k těm úplně posledním dveřím, jenž patřily cvičné kuchyňce, kde mi co čtrnáct dnů probíhala výuka. Ano, mohlo mě napadnout jakékoliv jiné, lepší místo, ale z nějakého důvodu jsem ho prostě chtěla zavést zrovna tam.
,,Je to spíš něco osobního, než otázky na kapelu," moc dobře jsem věděla, co po něm chci, a otázky mezi to rozhodně nepatřily.
,,Jo osobního... Mám se bát?" sama nevím, jestli si dělal srandu nebo byl opravdu nervózní. Každopádně, já nervózní byla a divím se, že to na mně bylo jen tak málo poznat.
,,Ty? Prosím tě, čeho by ses měl bát!" pokusila jsem se o smích, ovšem moc se mi to nedařilo.

Jestli tu někdo má být podělaný až za ušima, se srdcem někde v kalhotách a absolutně bez jakékoli známky života... tak jsem to na sto procent já...
,,Děje se něco?" jeho hlas už zněl opravdu ustaraně.
,,Prosím, už se mě na nic neptej," povzdechla jsem si a zrychlila krok,
,,Až tam budeme, všechno ti vysvětlím."
,,Když myslíš," byla jeho poslední dvě slova, která řekl před tím, než jsme oslovili uklízečku, poprosili ji o klíče a zavřeli za sebou dveře učebny. Místnost nevypadala stejně jako ve čtvrtky, kdy tu vaří naše třída, dnes tu bylo prázdno, ticho, tma, dokonce i po dlouhé době uklizeno. Zrovna se chystal rozsvítit zářivku, když jsem mu stiskla ruku a zastavila ho.

,,To tu budeme po tmě?" usmál se snad tím nejsladším úsměvem, jaký se mu vůbec kdy mohl na tváři objevit, přičemž mu v očích vzplály žhavé jiskřičky. Tohle byla poslední tečka. Bez dlouhého čekání nebo uvažování jsem se zhoupla na špičkách a spojila naše rty stejně tak nečekaně a dychtivě, jak to udělal on před třemi měsíci. Dlaněmi jsem se zmocnila jeho hebké tváře, snažila se udržet si ho co nejdéle u sebe, nechtěla jsem se od něj znovu vzdalovat, ba naopak - chtěla jsem, aby to tentokrát bylo nekonečné, abychom se už nikdy nemuseli pouštět. Po chvíli nám však začal docházet dech a přes všechen chtíč jsem se od něj přece jen musela na nějakou dobu odtrhnout.

Nedokázala jsem se mu podívat do těch pekelných očí, obzvlášť teď, po tom, co jsem ho tu bezdůvodně líbala, jako bych ho chtěla sníst. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi pod bílou košilí a s doprovodem vzdechů se potichu proklínala.
,,No, bylo to trochu osobní..." ozval se překvapeným tónem. Když jsem se stále neozývala, pokračoval ve svých otázkách:
,,Takže, co bude teď? Myslel jsem, že jsi zadaná..."
,,Ne, já-" byla jsem opravdu zoufalá, nevěděla jsem, co říct, abych celou situaci jen nezhoršila. Věděla jsem, že ho chci, že ho chci celého. Věděla jsem, že ho chci tady a teď.
,,On... nic pro mě neznamená, chci tebe!"

Naše oči se opět střetly.
,,Víš, já jsem ještě nikdy... Já... Jsem pořád panna, čekala jsem na vhodnou chvíli..." myslela jsem, že se vším chtíčem rozbrečím.
,,Chci tě... Prosím..." znervózňovalo mě jeho neustále mlčení, byla jsem zoufalá, plná obav, že mé touhy už nikdy nenaplní.
,,Takže proto jsi mě sem zatáhla?" mluvil tak klidně, nepřestával se usmívat,
,,Musím uznat, že tohle by nenapadlo ani mě, a to jsem největší úchyl v kapele!"
,,Prosím, uděláš to?" nic mě nedokázalo dostat na jiné myšlenky.
,,Jseš si tím opravdu jistá? Vidíš mě podruhé v životě, neznáme se a mám tě seznámit se sexem?" poprvé mi takhle někdo promluvil do duše.

,,Prosím..."
,,Ano nebo ne?" má odpověď nebyla dostatečně uspokojující.
,,Ano," vydala jsem ze sebe spíše prosebné povzdechnutí než souhlas.
ANO.

Víc už jsem říkat nemusela. V mžiku si mě chytl za stehna, omotal kolem pasu a zvedl do takové výšky, aby mohl znovu spojit naše rty, tentokrát v trochu živější líbání. Pomalým krokem nás přesunul k dřevěnému stolu uprostřed místnosti, na který mě posadil a dál se pohyboval mezi mýma roztaženýma nohama, aby mě co nejvíce dostal do kouzelné nálady. Využila jsem chvíle, kdy byl ode mě kousek dále, sebrala jsem všechnu odvahu, co jsem v sobě měla, a zajela jsem svou rukou dolů, přičemž jsem přejela po jeho těsných kalhotech. Odtrhla jsem se od jeho rtů a potichu vzdychla.