Fingers & Tongue

|2| Second Chapter ~ F&T

„Kdybyste viděli ten jeho pohled, když zjistil, že měl celý den rozepnutý poklopec!" vyprávěla jsem klukům příhodu, co se nedávno stala bratrovi, zatímco jsme po koncertě seděli na baru a užívali si poslední chvíle před tím, než budeme muset domů, když mě z ničeho nic vyrušila čísi ruka, jež mi poklepala na rameno. Patřila tmavovlasému mladíkovi s psíma očima a ještě víc roztomilým úsměvem, kterého jsem si moc dobře pamatovala ze závěrečné písně dnešního vystoupení, při níž jsme se dlouze políbili, stejně tak, jak jsem to dělávala s ostatními fanoušky na předešlých koncertech. Přisedl si ke mně z druhé strany baru, odmítnul barmana, jenž mu chtěl nabídnout nápojový lístek, a pouze seděl mlčky na židličce, přičemž si mě s úsměvem na rtech prohlížel.

„Ahoj," řekl po chvíli docela hezkým klidným hlasem.
„Ahoj?" můj pozdrav nazpátek připomínal spíše otázku než odpověď.
„Dneska jste byla vážně dobrá," vychvaloval si náš koncert,
„Byl jsem na všech koncertech, ale až teď se mi poštěstilo a dostal jsem se dopředu, abych si mohl ukrást tu slavnou pusu Lady Mercury..."
„Lady Mercury?" pobavil mě.
„Tak Vám říkají ostatní - zaslechl jsem to párkrát, když jsem procházel kolem," stále ze mě nespouštěl oči,
„Víte, jste moc talentovaná žena, máte před sebou určitě slibnou budoucnost... Chtěl jsem se zeptat: Nezašla byste se mnou na skleničku? Znám kousek odsud dobrý bar, mohl by se vám líbit."
„Promiňte, ale zítra mě čeká náročný den, musím být doma do půlnoci..." omluvila jsem se se zlomeným úsměvem.

„Chápu, zítra toho mám v práci taky až na hlavu..." zněl zklamaně, avšak jen tak se nedal a s kapkou naděje se dál snažil dostat mě na svou stranu:
„Nechám Vám tu své číslo a kdybyste měla zájem, ozvěte se," položil na linku přede mnou malý papírek s naškrábaným telefonním číslem, zvedl se ze židle a s úsměvem si to namířil ke dveřím,
„Čas si pro Vás udělám kdykoliv budete chtít - stačí říct..."
Zvedl se z barové židle a následně se se stálým úsměvem na rtech vzdálil od baru, načež opustil podnik. Zůstala jsem nehybně sedět a prohlížela si útržek papíru, který po sobě nechal na stole. Jazykem jsem kroužila kolem svých rtů, až jsem se zapomněla kdesi ve svých myšlenkách a přistihla se, že se mi vnitřní strana spodního rtu dostala mezi zuby.

Kroky blížící se k mé osobě zezadu mě donutily se otočit a ve chvíli, kdy jsem zpozorovala, že jde o Jimmyho, zmuchlala jsem papírek a strčila si ho do kapsy u kalhot. Tohle bylo poprvé, co se někdo z těch, které jsem políbila, přišel ukázat a dokonce mě pozval na rande, a vzhledem k situaci, že jsem byla šťastně zadaná a nehodlala to nijak měnit, nechtěla jsem zbytečně rozpoutávat hádku tím, že mi nějaký chlápek v baru dal své telefonní číslo.
„Odvezu tě domů, Zlato," chytil mě za ramena, sklonil hlavu a daroval mi polibek, čímž naznačil, že je čas k odchodu.
„Tak ahoj, kluci," s úsměvem jsem klukům na baru naposled zamávala,
„Uvidíme se zítra."
„Donno?" v odchodu mi zabránil Ryanův smích, jenž mě donutil se zhoupnout na špičkách a otočit se zpátky jeho směrem,
„Nepij tu smetanu!"
„Jakou smetanu?" culil se na mě bubeník, jehož mozek vypověděl službu a zbylé myšlení natrvalo přestěhoval do kalhot.
„Babský řeči..." probodla jsem Egypťana svým vražedným pohledem a zatáhla blonďáka za ruku,
„Tak pojď už!"
•••••

Auto zastavilo na parkovišti, motor přestal rachotit, avšak i přesto se dveře neotevřely, a to jak u řidiče, tak ani u spolujezdce. Zůstali jsme sedět na svých místech a hleděli přes čelní sklo na noční krajinu před námi. Parkoviště bylo plné, nikdo už ovšem nevycházel z paneláků kolem, většina bytů již v oknech nesvítila.
„Měla bys jít, zítra tě čeká náročný den...“ schoval si klíčky od auta do kapsy u kalhot a chystal se k odchodu, když jsem mu pevně stiskla ruku a zabránila mu v tom tak. Dravě jsem spojila naše rty, bylo na něm poznat, že to nečekal, pravděpodobně ho ani nenapadlo, že bych toho byla schopná. Odpásala jsem se, poté mu pomohla i s jeho pásem, chytila jej za tváře a znovu se natiskla na jeho rty, zatímco mi přejížděl rukou po stehnech a vlhkém klíně.
„Pojď se mnou!“ prosila jsem ho mezi polibky, aby ještě neodjížděl domů a doprovodil mě.
„Víš, že k tobě nemůžeme...“ připomněl mi, že rodiče jsou na dnešní noc výjimečně doma.
„Kdo říká, že půjdeme do bytu?“ vyzívavě jsem se na něj usmála a kousla se do rtu, čímž jsem mu dala důvod k tomu, aby nás dva okamžitě dostal ven z auta.