Fingers & Tongue

|2| Tenth Chapter Part One~ F&T

•••••PART ONE•••••
Thursday 13th June, ZÜRICH

„Jaké jsou Vaše první pocity ze Švýcarska, slečno Mercury?" už mi začínalo lézt na nervy, jak moc se Jimmyho slova podobala těm Freddieho v mém prokletém snu.
„Je tu krásně," odvětila jsem s úsměvem,
„Teda až na toho úchylného chlápka, co nám vlezl do vany a pořád mě pronásleduje..."
„Úchylný chlápek?!" se smíchem se zastavil, aby nabral dech,
„To si teda vyprošuju! A mezi námi - to tys mi vlezla do koupelny, takže si nestěžuj..."
"Chtěla jsem jen říct, že je tu krásně," sedla jsem si na vyhřátý kamenitý chodník.

„Asi se to sem teď zrovna moc nehodí, ale říct bych ti to měl," pořádně se nadechl, bylo vidět, že to, co mi chce říct, nebude zrovna příjemná věc,
„Zatímco jsi spala v autobuse, volali mi od policie, že měl Robert další oběť, prý jí bylo teprve čtrnáct a přišla na stanici s oblečením od krve, připravil ji o panenství." Nijak jsem zpětně nereagovala, jen jsem se třásla a s pootevřenými rty a sklěněnýma očima hypnotizovala husí kůži na rukou.
„Pořád se jim ho nedaří chytit, ale už mají stopu. Ta holka ho naposledy viděla blízko hranic, dost daleko od místa, kde se to stalo tobě - pravděpodobně se v tom vyžívá a přemisťuje se z místa na místo. A jinak, u policie byl jen chvíli, než ho vyhodili, vystudoval ekonomiku a dělal hodně do manažerství, na což taky lákal právě holky, co si zakládaly na své kariéře..."

Stále jsem tam jen seděla a mlčky hleděla do řeky před sebou. Možná to vypadalo, že ho neposlouchám, ovšem já právě každičké slovo slyšela až moc dobře a vše si detailně představila. Bylo to se mnou horší než obvykle. Někdo by si řekl, že je to za těch několik měsíců už za mnou, ale vůbec ne. Kdykoliv mi ho nebo tu noc cokoliv připomnělo, bylo mi na nic. Ať jsem měla jakkoliv úžasný den plný smíchu a zábavy, stačila pouhá vteřina, abych si tu hrůzu vybavila, a hned mi bylo do breku.

„Promiň, neměl jsem ti kazit náladu, když je tak významný den..." Jimmy si pravděpodobně všiml slziček v mých očích, jelikož se hned začal omlouvat.
„Ne, nemáš se za co omlouvat," pokusila jsem se o úsměv a setřela si prstem kapku slzy, která za tu chvilku stihla ztéct po tváři.
„Cítím se hrozně, když pomyslím na to, co všechno mám s tebou na tom jevišti dělat... Vážně ti to nevadí, když se tě takhle dotýkám před všemi těmi lidmi?" cítil se provinile, přestože nic nespáchal.
„Nevadí, neboj. Od tebe snesu cokoliv," snažila jsem se jej uklidnit.

„I když nejsem tvůj přítel?" zahleděl se mi do očí a já se dnes už po několikáté přistihla, jak se viním za náš rozchod.
„Jimmy..." došla mi slova, netrvalo však dlouho a přišla jsem na ta správná,
„Tys byl mým prvním, se kterým jsem si prožila svou první pusu, sex a lásku. A věř nebo ne, pořád tě mám stejně ráda. I když mezi sebou nemáme nic fyzicky..."
Viděl, že mám náběh na další slzy, proto neváhal a rozevřel mi náruč, načež jsem jej pevně sevřela v objetí a zabořila mu svůj mokrý obličej od vodopádu slz do ramene.

Jakmile jsem se od něj oddálila, už instinktivně jsem sklouzla pohledem na jeho rty, v domnění, že se ke mně nakloní a jako obvykle mě políbí. Po pár vteřinách se však zase zpět otočil směrem k řece a pozoroval kachny, čímž mi dal jasně najevo, že v realitě opravdu už nic víc než přátelé nejsme. Povzdechla jsem si a napodobila jej, snažíc se zakrýt své rudé tváře a skousnutí spodního rtu. Tak moc jsem litovala, že nemůžu znovu ochutnat jeho sladké vlhké rty... Ale mohla jsem si za to sama. Nemohla jsem to nikomu vyčítat, protože to bylo čistě mé rozhodnutí, že náš vztah nebude nadále pokračovat.

„Dal ti Richard to rozvržení dnešního koncertu?" zajímalo mě, co všechno máme ještě dneska před sebou.
„Jo, měl bych ho mít tady v kapse," přehraboval se v kapsách od kalhot, až nakonec našel skrčený list papíru, na němž byl Richardovým rukopisem naškrábaný seznam písní a přestávek pro náš první koncert,
„Začíná se Fat Bottomed Girls, potom Keep Yourself Alive, menší přestávka a Ryanův proslov, Killer Queen, na níž hned navazuje I'm In Love With My Car, přestávka a Richardův proslov, We Will Rock You dohromady s We Are The Champions. A kdyby náhodou lidé chtěli přídavek, tak tu mám napsané Radio Gaga, normálně ty s Ryanem zase duo."

„Jsou tam psané i hudební nástroje?" nakoukla jsem do papírku, jež držel.
„Jsou, jsou... Potřebuješ vědět klavír?"
Mou odpovědí bylo tiché přikývnutí.
„Hraješ u Killer Queen a We Are The Champions. I'm In Love With My Car si bere Ryan, aby ses mohla věnovat mně," odpověděl klidným hlasem, já však moc klidná nebyla, obzvlášť po slovech aby ses mohla věnovat mně.
„Takže platí to, co jsme si nacvičovali? Myslím ta choreografie..." ani jsem jistě nevěděla, jestli tomu vůbec můžu říkat choreografie.
„Pokud to nechceš, řekni, můžeme to zrušit," hned mi skočil do řeči.
„Ne, to ne, chci to," abych pravdu řekla, váhala jsem, co vlastně chci.

Při představě všech těch doteků, které budu dnešní večer s Ryanem a hlavně Jimmym sdílet, jsem začínala být ještě víc nervózní, než jsem byla do teď, a došlo mi, že pokud chci koncert zvládnout, aniž bych se tam přede všemi sesypala, musel by se stát zázrak. Návykové látky byly v kapele zakázané, to mi kluci objasnili hned na začátku, když jsem k nim přišla. Stejně by mi to bylo k ničemu, poněvadž mé tělo odjakživa nesnese všelijaké prášky, alkohol nebo jinou chemii. Nevěděla jsem si rady, jak to udělat, aby byl můj výkon na chlup stejný jako na našem posledním koncertu v baru, kde jsem potkala Roberta. Tehdy jsem byla dostatečně uvolněná a lidem jsem se obzvlášť líbila - přesně to bych potřebovala i dnes, akorát tady ve Švýcarsku je mnohem náročnější publikum než doma v baru.

„Zajdeme na ten oběd a pak na pokoj?" vytrhl mě z mého zamyšlení.
„Klidně," pousmála jsem se,
„Teda, jestli máš u sebe Franky, protože já si peněženku nechala na pokoji..."
„Peníze neřeš, těch máme dost," uklidnil mě, i když jsme oba moc dobře věděli, že bezedný bankovní účet ani jeden z nás bohužel nemá,
„Pojď, najdeme nějakou restauraci..."
•••••
Few hours later

„Ne, vy si ze mě určitě děláte srandu!" zarazila jsem se, když jsme všichni zůstali stát před velkou budovou jakéhosi divadla,
„Říkali jste, že budeme hrát v baru, ne v divadle!"
„Občas je lepší náplast strhnout rychle," uchechtl se Timmy, načež ho však smích velmi rychle přešel, když si všiml mého vražedného pohledu a zaťatých pěstí.
„Neboj, to zvládneme," usmíval se na mě Ryan ve snaze mě uklidnit,
„Uvidíš, že budeš naprosto dokonalá a lidi z Zürichu budou ještě prosit o to, aby ses sem vrátila!"

Ryanovi to s úsměvem odjakživa šlo, kdykoliv mě dokázal uklidnit a rozveselit, ať šlo o jakoukoliv drobnou či velkou věc. Obdivovala jsem ho za to, že se neustále usmíval, protože jsem moc dobře věděla, čím vším si musel projít. Navíc, není to tak dávno, co opustil Willa, svého prvního kluka, se kterým se znal prakticky od školy, protože ho přistihl s jiným. Neměl však důvod smutnit nebo se utápět v samotě a depresi, jelikož se brzy na to seznámil s Regiem, bratrem Bean, který byl shodou náhod taktéž gay, a dali se docela rychle do kupy, i když zatím bez nějakých fyzických 'aktivit'.

Jakmile jsme vešli dovnitř oné budovy, personál u recepce nám dal klíče od šatny a poté nás zavedl do sálu, kde budeme hrát. Žasla jsem, když jsem viděla všechen ten volný prostor pod jevištěm, který bude za pár hodin pravděpodobně narvaný lidmi. Sedla jsem si na místo zvukaře a pozorovala kluky, zatímco zkoušeli, jak hrají nástroje, a dávala jim vědět, jestli jdou dostatečně slyšet vepředu i vzadu. Sotva jsem se stihla pořádně rozkoukat po mohutné místnosti, už na mě ukazoval Regie, že se mám za ním stavit za oponu.

„Co potřebuješ?" zeptala jsem se, přičemž mi ihned dal prst na rty, aby mě utišil:
„Ostatní se o tom nesmí dozvědět!"
„Všiml jsem si, že jsi dost nervózní a potřebuješ nakopnout..." začal z pod mikiny vytahovat malinkou flaštičku, v níž nemohlo být nic jiného než alkohol.
„Neblbni, před koncertem nemůžu!" snažila jsem se mu vysvětlit pravidla kapely, již zatím neměl zrovna nejlíp nastudované.
„Jen si lokneš jako bys pila panáka, nic víc. Uvidíš, že když to nepřeženeš, neudělá to s tebou nic víc než to, že tě to jen nakopne..."
„Dobře, když myslíš, tak to schovej někde v šatně a já si to kdyžtak najdu před výstupem," nějak jsem to zakecala a dala mu klíče od šatny, aby mi dal konečně pokoj a nechal mě se soustředit na texty písniček, jež jsem si měla každou chvíli ještě několikrát před koncertem procvičit.

Part Two >> coming soon
•••••
F&T
@KKNovak129
//12.07.2019//💞