Sotva jsem uslyšela první tóny skladby Johna Deacona, přiskočila jsem k Richardovi s prosbou, jestli by nehrály spíše tu mnou vybranou píseň. Všichni ostatní rázem přestali hrát, jelikož neměli sebemenšího tucha o tom, co se mezi mnou a kytaristou děje, ovšem netrvalo dlouho a tělocvičnou se zase rozléhaly duny, tentokrát však duny o něco rychlejšího rockového nářezu sedmdesátek 'Keep Yourself Alive', který patřil mezi mé nejvíce oblíbené.
Nebyl to ani tak bubeníkův neodolatelný vzhled, jako spíše rychlý rytmus jeho rukou a nohou hrajících na bicí soupravu, co mě tolik znervózňovalo a opakovaně nutilo do mikrofonu oznamovat název skladby. Až jeho provokativní úšklebky a pesimistické výrazy v tvářích dvou kytaristů po mém boku mě donutily s nervozitou i panikou přestat, vzmužit se a s uchopením mikrofonu do obou dlaní a zavřenýma očima se pustit do zpěvu.
I was told a million times of all the troubles in my way
Mind you grow a little wiser, little better every day
But if I crossed a million rivers and I rode a million miles
Then I'd still be where I started, bread and butter for a smile
Well I sold a million mirrors in a shop in Alley Way
But I never saw my face in any window any day
Now they say your folks are telling you to be a superstar
But I tell you just be satisfied and stay right where you are
Když došlo na refrén, Richard mě zastavil a odvedl kousek dál od kapely, aby si se mnou mohl promluvit - pokud možno - na co nejméně hlučném místě, zbylí tři členové (bubeník, baskytarista a kytarista) pokračovali dále bez nás.
,,Podívej, mi toho zpěváka potřebujeme," prohrábl si ustaraně své vlasy,
,,No, a pokud to dobře chápu, ty potřebuješ, aby tě někdo zlepšil v hudbě. Takže bych tu měl kompromis pro nás oba: Ty budeš naším frontmanem a my tě za to naučíme cokoliv, co budeš chtít, hm?"
,,Vy si myslíte, že dobře zpívám?" divila jsem se. Nikdo předtím mě nikdy nepochválil a už vůbec mě nezval do žádné kapely - samozřejmě, pravda je tam, že jsem ani nikdy předtím před nikým než mnou samotnou nezpívala.
,,Dobře bych zrovna neřekl, spíš... perfektně." Páni... Ten mi dává zabrat!
,,Hele, budu k tobě upřímný. Máš krásný hlas, pamatuješ si texty, držíš rytmus a hlavně máš svůj styl. Je mi jedno, jestli jsi holka, co tu studuje, nebo chlap, co má nárok na důchod, jednoduše tě v kapele jako frontmana chceme, hodíš se na tu roli. Tak co? Bereš nabídku stát se součástí kapely kopírující legendární Queeny Her Majesty?"
Her Majesty... Její Veličenstvo - usmála jsem se nad nenápadným názvem, jenž měl symbolizovat královnu Anglie, jinak nazývanou Queen, po níž se taktéž jmenovala ona kapela založená v sedmdesátých letech minulého století.
,,Tak jo! Beru to!" dostala jsem ze sebe nakonec, když jsem se dostatečně vzpamatovala z prvotního šoku.
,,Promiň, omluvil bys mě na chvíli, prosím? Potřebuju si jít zavolat na chodbu, tak kdyby ti to nevadilo..." řekla jsem první výmluvu, co mě napadla, abych se mohla jít na chodbu vydýchat a srovnat si myšlenky v hlavě (ve skutečnosti jsem nikomu tu radostnou zprávu volat nechtěla, bylo to takové mé nové tajemství).
,,Samozřejmě. Kdybys cokoliv potřebovala, jsem ti k službám - a tak samo i kluci. Mimochodem, zítra máme volno, tak pokud máš čas, mohli bychom si sednout někde třeba na kávu nebo čaj, pivo... A ujasnit si všechno ohledně kapely mezi námi pěti, co říkáš?"
,,Zítra mám školu jen do dvou, takže by to šlo, děkuju," než jsem se vzdálila, věnovala jsem mu úsměv.
Tak je to tady, holka... tvůj první úspěch! Nikdo o tom nemusí vědět, že jsi od teď frontmankou kapely plné pohledných mladých kluků, nikdo, ani Rosse by to určitě nezajímalo. Bude to takové tvé tajemství, dobře? Tak, teď hlavně hezky zhluboka dýchej a buď v klidu, nic strašného se neděje, jen si kapku nervózní, protože se to na tebe z ničeho nic všechno sesypalo, ale neboj, ten nátlak brzy zmizí, slibuju. Jo, a na toho bubeníka zapomeň, teď je s tebou sice v kapele, ale kvůli toho si s ním nemusíš hned začít, jasné?? Hlavně neudělej žádnou hloupost!
Z monologu mě vyrušil až onen blonďák, blížící se k mé osobě.
,,Ahoj," odkašlal si s úsměvem a rukama v kapsách černých kalhot.
,,Co tě ke mně vede?" na pozdrav jsem navázala otázkou.
,,Chodíš na konkurzy často?" odpovědi se mi již nedostalo, pouze další otázky, kterou jsem ignorovala.
,,Vidím, že se rád vyžíváš v obtěžování zadaných studentek," pokusila jsem se o falešný úsměv, koutky mi však přesto klesaly do toho pravého.
,,Kdybych tě obtěžoval, věř mi, že bych si pro to vybral lepší místo než tuhle chodbu, kde si to evidentně rozdal každý nadrženec na škole," uchechtl se a dál pokračoval v pokládání otravných otázek,
,,Slyšel jsem, že jsi ode dneška novým frontmanem kapely..."
,,Nechci ti kazit náladu, ale do toho ti nic není," schválně jsem se snažila dívat mimo něj, aby mi v očích neviděl tu šílenou touhu po vzrušení.
,,Nechci ti kazit náladu, ale do toho mi něco je, jelikož jsem členem kapely - tvým novým kolegou -, tudíž mám právo vědět, co se v ní děje," napodobil mou vážnost, čímž mě prakticky odzbrojil.
,,Jinak, pardon, že jsem se ti nepředstavil už v létě na bazénu: Jimmy Johnson, jméno mé," podal mi ruku na pozdrav, načež jsem se po chvíli uvažování přece jen donutila slušnému chování a přijala ji v pevném příjemném stisku.
,,Donna Mauerová."
,,Když už jsme u toho bazénu, chtěl bych se ti omluvit za to, jak jsem se choval. Chápu, že jsi zadaná a pravděpodobně se ti nelíbím, takže ti můžu slíbit, že se to nebude opakovat." Vážně se mi právě omluvil?
,,Richard říkal, že jsi chtěla doučovat na bicí... platí to pořád?"
,,Proč? Máš snad pro mě učitele?"
,,No, díváš se na něj," jeho egoismus mě donutil se zasmát.
,,Ty? Jakože bys doučoval TY MĚ??" nejdříve mi to přišlo vtipné, ovšem pak, když mi došlo, že to myslí vážně, nevěděla jsem si rady, co na to říct.
,,Páni... Ty bys teda mohl?"
,,Samozřejmě, kdykoliv. Času i nálady mám dost, takže kdykoliv stačí říct nebo klidně neohlášeně přijít a můžem si spolu něco zahrát," jeho hlas se mi stále víc a víc zamlouval.
Nedívej se mu do těch ďábelských očí! Nedívej se mu tam, krucinál! Donno!!!
,,Potřebuješ něco teď hned?"
Nedělej to, holka...
,,Mohl bys na chvilku? Potřebovala bych něco probrat mezi čtyřma očima..."
,,Samosebou! Tady nebo-"
DONNO MAUEROVÁ, IHNED PŘESTAŇ!!! BUDEŠ TOHO LITOVAT!!!
,,Ve školní kuchyňce? Tam budeme mít klid. Pojď, zavedu tě tam."
F&T
@KKNovak129
ČTEŠ
Fingers & Tongue
RandomV životě jsem se zmýlila nesčetněkrát, ovšem těch opravdových chyb... těch bylo pouze pět; vinila jsem se za rozchod s Rossem Walesem, naivně věřila Robertovi Daltonovi, unáhleně opustila Jimmyho Johnsona, přehlížela emoce Timmyho Dempseyho a lhala...
