Fingers & Tongue

|1| Twentieth Chapter ~ F&T

„Měl jsi mi říct, že mám vybrat jiný film..." omlouvala jsem se Timmymu, když jsme si to po kině v obchodním centru namířili do jídelny naproti,
„Jsem fakt kráva!"
„Ne, to neříkej," s malým úsměvem se mě snažil přesvědčit, že je v pořádku,
„Náhodou jsem si to s tebou užil. Byl to hezký film, chvilku jsem se cítil jako na opravdovém koncertě."
„Opravdu ti nevadí, že jsme nešli na nějakou komedii? Nebo horor?" z toho stresu jsem se zapomněla dívat na cestu a jen těsně jsem se vyhnula srážce se skupinkou, jenž procházela kolem nás.
„Donno!" chytil mě a odstrčil od lidí, načež se jim omluvil za onu nepříjemnost, když jsem se jim vpletla do cesty.

„Věř mi, že jsem na ten film chtěl jít - ať už s tebou, s klukama nebo sám, tak i tak bych si na něj jednou zašel. A to, že bych měl trauma kvůli toho, že Bradley Cooper byl alkoholik, věčně dělal problémy a nakonec si sám vzal život jako můj otec, vážně nehrozí. Podívej, byl to jen film. Navíc, stačí, abych se najedl, napil, chvilku si s tebou popovídal a uvidíš, že na to brzy zapomenu. Hm?"
„Tak dobře..." povzdechla jsem si vzpomínaje na dramatický konec filmu, jenž jsme před chvílí zhlédli.
•••••

Venku dnes bylo příjemně, úplné bezvětří. Při čekání ve frontě na jídlo mě napadlo, že bychom si mohli vzít občerstvení ven na terasu, na střeše budovy, jedno z mých oblíbených míst ve městě. Nebyla sice nějaká velká zima, ale nejtepleji taky ne - ideální podmínky k tomu, aby si člověk mohl sednout ven, aniž by ho rušil dav lidí.
„Takže sem se chodíš skrývat před světem?" porozhlédl se kolem, přičemž jeho pozornost upoutalo Slunce pomalu mizící v korunách stromů.
„Spíš odreagovat," věnovala jsem mu úsměv,
„Mám to tu ráda. Je tu klid a ticho, takže se tu dá přemýšlet nad čímkoliv. Když zapadá Slunce, líbí se mi tu ještě víc, cítím se tu jako bych byla... jako bych byla..."
„V ráji?" zakoukal se mi dlouze do očí.
„V ráji..." s úsměvem jsem přikývla,
„Cítím se tu doma. Občas, když jsem tady a dívám se na krajinu kolem, připadá mi, že má všechno v životě najednou smysl, všechno do sebe zapadá. Je to můj domov."

„Jsi krásná," nemohl ode mě odvrátit zrak, ani jednou nemrkl.
„Ale nejsem..." došlo mi, co právě řekl, mé tváře byly rudé jako rajče a v hlavě mi lítaly pochybnosti, opět jsem měla to nutkání myslet na sebekritiku.
„Ale ano, jsi - a klidně to zopakuju ještě milionkrát! Už když jsi za námi přišla poprvé, řekl jsem si: 'Sakryš! Ta holka je perfektní!' Ryan mumlal něco ve smyslu 'ne ne, ta u nás dlouho nevydrží, vykašlete se na ni...' a já na to 'Kluci, říkám vám, že tahle holka je ta pravá! Pokud ji nevezmeme mezi sebe, budeme toho jednou litovat, až bude sama vyprodávat koncerty a my na ni budeme jen tupě zírat na YouTube.'"
„Myslíš, že jsem ta pravá?" váhala jsem, jestli se opravdu zeptat, avšak nakonec mi to přece jen nedalo a zvědavost mě donutila držet s ním oční kontakt.
„Pro mě budeš vždycky ta pravá," jeho úsměv byl rázem zlomený a oči se začaly podobat třpytivému sklu.

Začínalo se stmívat, Slunce na obloze pomalu střídal Měsíc a má fantazie se po dlouhém dni opět probouzela spolu s nočními tvory. Dnešek byl opravdu zvláštní - do školy mě po letech doprovázel starší bratr, aniž bych se utápěla ve studu či sebekritice jsem se před klukama z kapely svlékla a předváděla rádoby rockovou pornografii, no a konec dne jsem zakončila se svým gynekologem v kině na dojemném filmu, jež se dosti podobal jeho tragickému životu. Nedokázala jsem zapomenout na moment, kdy jsem v promítacím sále vedle sebe zaslechla tiché potahování a poprvé mohla spatřit dospělého muže, jak mu po tváři stékají slzy. Pohled na jeho nešťastný, ustrašený, dětský obličej mě bodal do srdce jako právě nabroušený nůž. Chytla jsem jej za ruku, abych mu dala znamení, že není sám, že má vedle sebe někoho, komu může důvěřovat, někoho, s kým je v bezpečí. Poté, co film skončil, se mi svěřil se svým nepříjemným zážitkem z dětství, když se jeho táta - nevyléčitelný alkoholik a drogově závislý manažer - oběsil. Představa, že by se tohle stalo někomu z mých nejbližších, mě mrazila až na zádech.

„Proč ses dal na medicínu?" protrhla jsem onu bublinu nad hlavou s depresivními myšlenkami a začala zcela nové téma, abych se vzpomínek na onen film zbavila.
„Byl to můj sen. V dětství jsem si nehrál s autíčky nebo roboty jako ostatní kluci, spíš na doktora - je pravda, že jsem si asi v pěti nehrál na gynekologa, ale spíš zubaře nebo obyčejného doktora s jehlou a fonendoskopem..." se zasmáním se odmlčel,
„No a jednou, když jsme byli se školou v knihovně a mohli jsme si prohlídnout knížky, jaké se nám líbí, půjčil jsem si knížku s lidským tělem pro starší a začetl se do pohlavního ústrojí a těhotenství. Už si ani nepamatuju, proč mě to zaujalo, nebo čím konkrétně, ale docela dost mě to chytlo a jelikož mi to vydrželo i dalších několik let, rozhodl jsem se vystudovat zdrávku, potom výšku s oborem zaměřeným na gynekologii, no a pak se dát na gynekologa."
„Páni..." kývala jsem hlavou do jakéhosi hluchého rytmu.

„Asi jsem tě zklamal, že nejsem úchyl, který se už odmalička hrabal v erotických hračkách, a pak svou zvrácenost zamaskoval učením, co?" zasmál se, když jsem ani po pár minutách nic neřekla.
„Ne, to ne!" uvědomila jsem si, že stále kývu hlavou, načež jsem se musela zasmát s ním,
„Jen jsem chtěla říct, že máš můj obdiv. A myslím si, že nejsem sama, když tvrdím, že jde o náročnou práci, na kterou musí mít člověk nejen mozek a něžné ruce, ale i odvahu a sebevědomí. Kluci se ti možná smějí, ale jsem si jistá, že jen žárlí na to, jak odvážný jsi." Mlčky mi svým úsměvem poděkoval a namířil si to ke dveřím terasy, za nimiž už nějakou tu dobu stála uklízečka a čekala až odejdeme a bude to tady moci pro dnešní den zavřít.

Blížili jsme se zrovna k východu nákupního centra, když naši pozornost upoutal mladý pár, na pohled až přehnaně zamilovaných hrdliček. Jednalo se o kluka a holku mého věku - vysoký chlapec seděl s nataženýma nohama na koženém křesle a drobná dívka s dlouhými, tmavými kudrnami si dělala pohodlí rozkročmo na jeho klíně. Vášnivě si vyměňovali polibky, on ve svých dlaních svíral její zadek a ona jej tahala za vlasy. Normálně bych se jako vždy otočila a šla si po svých, ovšem tentokrát jsem zůstala na místě a nadále je pozorovala, jelikož se mi zdáli povědomí. Po chvíli jsem se přesvědčila o tom, že jde o mého bývalého přítele a mou bývalou nejlepší kamarádku, pro které bych ještě nedávno dala ruku do ohně. Ross náhle otevřel oči a když zahlédl, že ho celou tu dobu sleduju, oddálil své rty od Gemmy, která ho ani po tomhle nepřestala líbat na krku a dál se snažila o to, aby jej uspokojila co nejlépe.

V momentě, když se naše oči na dálku střetly, jsem poslepu natáhla ruku k Timmymu kousek ode mě a stiskla ji, abych svému ex dala najevo, že i já se umím zařídit a jsem na tom ještě líp než on, ubožák, co píchá s holkou, která si myslí, že Florida je hlavní město Austrálie. Znechuceně jsem od něj odvrátila zrak a spolu s kytaristou ruku v ruce odešla.
„Ty si toho kluka znala?" zeptal se Timmy, když jsme šli na zastávku, čímž mě upozornil na to, že se stále držíme za ruce.
„Rosse?" vyklouzla jsem z jeho dlaně a po trapné chvilce mlčení, kdy jsme si oba dali ruce do kapes a dělali, že se nic nestalo, jsem se odhodlala k odpovědi:
„Jo, znala jsem ho, ale to už je teď minulost. Ztratil pro mě význam.
Už nevím, kdo to je..."

•••••
F&T
@KKNovak129
//24.02.2019//💘