Fingers & Tongue

|1| Ninth Chapter ~ F&T

,,Hezky zhluboka se nadechni a začni znova," pobídl mě už snad po stopadesáté, ať zopakuju část písničky a opravím si v ní své chyby, ovšem i přesto, že jsem zpívala čím dál vyšším tónem a začínalo mě bolet v krku, nestačilo mu to,
,,Ne, Donno, musíš to udržet ve stejné výšce i hlasitosti až do konce."
,,Jimmy-" ani mě nenechal domluvit.
,,Dělej, nemáme na to celý den!" dal ruce v bok.
,,Tohle není žádné doučování, ale ničení hlasivek!" dostala jsem ze sebe jakýmsi chraplavým hlasem,
,,Jestli sis nevšiml, tak jsi mě zatím nic nenaučil, jen mě tu nutíš hulákat pořád dokola to samé a v jednom kole mě kritizuješ, že nezpívám dost vysoko!"

,,Smiř se, že s tím nic nenaděláš, holčičko!" drze se ke mně naklonil a zahleděl se hluboko do mých hnědých očích, ve kterých zlostí hořely plamínky ohně,
,,Jsi jen malá, ubohá holka, která je tak zoufalá, že šla za učitelem toho nejnudnějšího předmětu, co na škole vůbec je, a prosila ho, aby ji odpanil, protože její vlastní kluk na ni dočista kašle. A víš co ještě? Neumíš zpívat, tvůj hlas je tak otřesný, že se ani nedivím, že ještě trčíš ve školní kuchyňce a utíráš nádobí. Jste trapná, slečno Mauerová, a jediné, čím se někdy - snad - uživíte, bude hadr a podlaha poplivaná smradlavými bezdomovci, kterou po nich budete čistit."

,,Ty hajzle jeden zasranej!!" napřáhla jsem se rukou, že mu jednu vrazím, ale on mě jako na povel stačil chytit a stisknout mi ruku tak pevně, že jsem s ní nemohla absolutně hnout.
,,No vidíš, že to jde!" usmál se a mně došlo, že to celé byla jen hra, jak mě co nejrychleji naštvat,
,,Jen ten vztek v sobě hezky nech, nepouštěj ho ven! Mysli na to, jaký jsem spratek, jak se ti směju do očí a nadávám ti! A teď... se nadechni a zazpívej to znovu!"

V něčem měl ten zmetek přece jen pravdu - když člověk chce, dokáže cokoliv. Celou dobu jsem zpívala pořád dokola tu stejnou část písničky a pokaždé jsem se zadrhla v té stejné části s tím, že je na mě moc vysoko a nezazpívám ji tak dostatečně nahlas. Teď, když jsem v sobě měla tolik vzteku, tolik agrese, křičela jsem ten text co nejhlasitěji, tak, jak jsem to ještě nikdy předtím nedělala, a necítila jsem žádnou zábranu v krku, ani jsem nechraptěla, nekašlala.
Byl to zázrak...
•••••
Few hours later

,,Vždycky jsem byla ten typ ze sedmdesátek," s úsměvem jsem pozorovala své prsty tančit na povrchu piána.
,,Jak se to projevovalo?" Jimmy sedící naproti mně popotáhl z cigarety a vydechl s doprovodem dlouhého dýmu.
,,Jako malá jsem se nechtěla oblíkat jako ostatní holky. Nesnášela jsem chodit na návštěvy k tetám, protože jsem věděla, že od nich dostanu zase nějakou moc růžovou sukni. Tajně jsem pak všechny ty sukně různě 'ztrácela', abych je nemusela nosit," dokázala jsem jej rozesmát.
,,Pamatuju si, jak jsem první školní den přišla do třídy s dlouhými kalhoty a bratrovou košilí a zpívala si jeden hit za druhým - od Elvise, The Beatles, přes Eltona, Bowieho a Queen... vypadala jsem jako bych přišla z maškarního, všichni se na mě dívali, mysleli si, že jsem blázen!"

,,Proč taková nejsi i teď? Proč jsi přestala být sama sebou?" snažil se se mnou navázat oční kontakt. Na chvíli se mu to podařilo, ale poté jsem zase zpátky uhla na své prsty.
,,Když poprvé učitelce ruply nervy a přede všemi mi vynadala, že má dost toho mého šílenství, že všichni moji idolové byli jen pouhými alkoholiky a ubohými lidmi, ne žádnými hvězdami nebo hrdiny, vzalo mě to, ale pořád jsem se nevzdávala. Pak se ale přidala celá třída, začali se mi posmívat a postupem času i šikanovat. Nejhorší to bylo v půlce základky, když se začínali zajímat o sex, deprese, drogy a rapp. Po první nakládačce jsem se ještě držela, ale ta druhá mě složila. Přestala jsem se oblíkat do retro kousků, přestala jsem mluvit o hudbě a přestala jsem být upřímná."

,,Lidi jsou někdy hrozní kreténi!" tipnul cigaretu do popelníku na klavíru kousek od mé ruky,
,,Vždycky si najdou důvod, proč se jiným posmívat a ubližovat jim. Někomu jako mně jsou tyhle kecy ukradené a ignoruje je, ale jsou tu i takoví jako ty, kterých se to dotkne a nic s tím nezmůžou. Zasloužili by si prožít stejné utrpení, pocit ponížení, ty pravé deprese, když nenávidí sami sebe, protože si myslí, že ty pomluvy od ostatních jsou pravdivé."
,,Co, že máš stejný názor?" zakoukala jsem se na jeho kapku rozzlobený výraz v obličeji a pokusila se alespoň o malinký polo-úsměv.

,,Nemám rád, když někdo někoho šikanuje jen proto, že je slabší. Ti chudáci za to nemůžou, nevybrali si vzhled, povahu ani rodinu. Jsou to milí lidé, obětaví, milující a opravdu moc příjemní... dokud je tyhle svině nezničí. Na střední jsme měli jednoho takového, který byl JINÝ. Přistěhoval se z Egypta, živila ho teta, protože byl jedináček a sirotek v jednom. Byl tichý, velmi chytrý... měl talent. Ale byl gay, což mu bránilo v rozkvětu. Staral jsem se o něj po celou tu dobu, co jsme se znali, chránil jsem ho jako starší brácha, kterého nikdy neměl. Hodněkrát jsem kvůli rvačkám byl po škole, ale nevadilo mi to, protože jsem měl dobrý pocit z toho, že ti, co mu ubližovali, za to dostali odplatu."

,,Kde je ten kluk teď?"
,,U nás v kapele..."

F&T
@KKNovak129
//10.01.2019//❄