Fingers & Tongue

|2| Fourteenth Chapter ~ F&T

•••••
Saturday 15th June, VEVEY

Už zase ta tréma. Zase sedím u klavíru na pódiu před desítkami fanoušků a zase mám ten nepříjemný pocit, trému. K mému údivu tu ten strach dnes večer ovšem nebyl z toho důvodu, že bych měla být nervózní z toho, že budu lidem pro smích, až se zakoktám, spletu text, nebo zahraju falešný tón. Dnes večer mě nervozita navštívila z důvodu jménem Jimmy Johnson.
Jak se mám krucinál soustředit na písně o lásce, když jsem v tom až po uši? Kdyby aspoň neseděl kousek ode mě, nebušil svýma svalnatýma rukama do bubnů a nesváděl mě tou svou odhalenou hrudí a zatraceně pěkným úsměvem! Dobře, Donno, dýchej, musíš hlavně dýchat...

Zatímco jsme dohrávali první z písní, a sice Somebody To Love, na řadu šlo další kolo - Good Old-Fashioned Lover Boy. Až teď jsem si poprvé za ta léta uvědomila, kolik dvojsmyslů se v té jedné (na pohled dosti nevinné) obyčejné skladbě najde. Asi nejtěžší bylo překonat druhou sloku, která mě každým svým slovem přímo nutila myslet na intimní záležitosti.

Ooh let me feel you heartbeat
(Grow faster faster)
Ooh can you feel my love heat
Come on and sit on my hot seat of love
And tell me how do you feel right after all
I'd like for you and I to go romancing
Say the word your wish is my command

Pořád jsem měla v hlavě jen a jen Jimmyho, nešlo mi ho dostat z hlavy za žádnou cenu. Říkala jsem si, 'co se to se mnou ksakru děje?!' Takový chtíč jsem neměla ani v Zürichu, kdy jsem měla trochu připito. Konečně dohrála tato prokletá píseň a na scénu přišla ještě mnohem prokletější píseň, a sice ta, kterou si budeme s Jimmym oba nejspíš až do smrti spojovat s naším prvním sexem, na začátku října minulého roku v kuchyni mé bývalé školy. Ve chvíli, kdy Ryan usedl vedle mě ke klavíru a začal hrát jako první melodii My Melancholy Blues, se bubeník vzdálil od bicí a vystřídala jej drobounká černovláska, aby si mohl dát také chvíli oddech za oponou.

Byla to krásná píseň, tuhle obzvlášť jsem si dnešní večer nenechala ujít. Odjakživa jsem k ní měla blíže, než k ostatním, no a ode dne, kdy jsem přišla o panenství, zatímco jsem v dálce slyšela v tělocvičně Ryana zpívat její melodii, se pro mě stala doslova srdcovou záležitostí. Pomalu doznívaly poslední údery kláves a mé oči zbystřily mladého blonďáka stojícího za oponou, jak mě s úsměvem pozoruje a nadšeně tleská.
„Musím si jít schladit hlavu, zvládneš to beze mě?" s neustálým kousáním se do rtu jsem netrpělivě přešlapovala vedle klavíristy, čekajíc, že odpoví ano. Nijak nereagoval, usoudila jsem tudíž, že mou pomoc nepotřebuje, a rychle zmizela za oponou, kde mě kromě bubeníka nikdo nemohl vidět.

„Co tady děláš, paličko?" opravdu to řekl?!
„Jimmy, já to potřebuju," řekla jsem odhodlaně a nabrala druhý dech.
„Promiň, ale teď nechápu, o čem mluvíš," vypadal dosti zmateně, taky, že měl na to právo, obvykle totiž tak stručná nebývám. Ve chvíli, kdy jsme zaslechli Ryanův hlas, jsme s sebou oba rychle cukli jeho směrem.

I want it all
I want it all
I want it all
And I want it now