Fingers & Tongue

|1| Eighth Chapter ~ F&T

••••

,,Jak ses vůbec dostala ke Queen?" prohodil Jimmy, když jsme kráčeli po chodníku, směrem ke studiu, kde mě měl následující dvě hodiny učit lepšímu zpěvu,
,,Když tě vidím, neřekl bych, že zrovna sedmdesátky jsou tvůj styl. Viděl bych tě spíš na ten nudný pop, po kterém dnešní teenageři tolik šílí."
,,Já a pop? Tak to jsi mě teda pěkně urazil!" tiše jsem se zasmála, čímž jsem úsměv rozzářila i na jeho tváři. Netrvalo dlouho a stáli jsme před budovou, která se sice na první pohled tvářila jako nějaký zatuchlý sklad, ovšem když mi otevřel její dveře a společně jsme vešli dovnitř, odkrylo se nám nahrávací studio s tím pravým hudebním kouzlem.
,,Proč si to o mně každý myslí? Myslím to, že nejsem 'retro'."

,,Řeknu ti proč," rozsvítil,
,,Představ si, že jdeš po venku a vidíš holku - studentku - s dlouhými tmavými vlasy a hnědýma očima. Je tichá, milá, naprosto nenápadná. Tváří se poněkud inteligentně, chvíli se může zdát, že studuje práva. Na sobě má oblečení, jakoby šla do divadla nebo snad na rande do kina. Nechce na sebe upoutávat moc pozornosti, jde spíš o introvertku. Dalo by se říci, že nemá zrovna moc kamarádů, a odvahu, chuť riskovat, té taky zrovna moc nepobrala. Řekni: Napadlo by tě, že poslouchá rock?"
Pouze jsem zavrtěla hlavou. Tohle vysvětlení mi bohatě stačilo k tomu, abych pochopila, o čem mluví.

,,A vůbec... Co konkrétního tě na jejich hudbě zaujalo?" usmál se, když jsem se konečně posadila za bicí soupravu.
,,Konkrétního?" chvíli jsem musela přemýšlet, než jsem na to přišla.
,,Ani nevím. Celkově se mi líbí jejich styl. ONI. Egoistický Freddie, romantik Brian, šašek John a..."
V tu chvíli se naše oči střetly. Skousla jsem si ret. Všiml si toho, jeho koutky úst cukly do menšího úšklebku.
,,Roger, u kterého nikdo nikdy neví, co má od něj očekávat."
Přistoupil ke mně o něco blíž, přičemž se naklonil nad soupravu tak, aby měl obličej jen kousek od toho mého.

,,Víš, co zaujalo mě? Vášeň.
Nebyla to jen hudba, kterou hráli. V tom, co dělali, byla vášeň. Kdykoliv slyším nějakou z jejich písniček, neposlouchám obyčejný rock, ne. Vnímám každý tón, každý zvuk. Klapky klavíru jsou jako kroky milenců, co míří do ložnice, duny basové kytary rozhýbou jejich těla, když ze sebe strhávají oblečení a dravě si vyměňují polibky, sólová kytara je jako zadržování vzdechů a sténání, jako bys rty tiskla k sobě a nechtěla ven pustit jediné písknutí. Každičký úder paličkou do bubnu... mi připomíná tvrdé přírazy, tlukot srdce, které splašeně bije o život.
Text, to je touha vpsaná na papír, kterou pak někdo, kdo je svázaný krutým celibátem, přezpívá tak, aby nikdo neprokoukl jeho temné myšlenky, úmysly a strašlivý chtíč."

,,Ve všem vidíš jen sex," polkla jsem.
,,Ne," odstranil mi pramínek vlasů z tváře a dal mi jej za ucho, přičemž se svým chladným prstem dotkl mého krku, ,,To ty."
Čekala jsem polibek, ale on nic. Drze se mi díval do očí a smál se svému vítězství. Měl pravdu - jen se mi díval do očí a mluvil a já už od toho čekala něco víc. Opravdu jsem to byla já, kdo ve všem viděl jen a jen dílo ďábla.
,,Vsadím se, že sis teď představovala, jak se spolu líbáme!" obešel bicí a sedl si rozkročmo na židli, kterou si vedle mě před chvílí přisunul z rohu místnosti. Nelíbilo se mi, že měl ve všem pravdu, bála jsem se na cokoliv pomyslet, aby se tomu ještě náhodou nesmál, až by si to v mé hlavě prohlížel. To mi rovnou může věštit budoucnost!

,,No, to je jedno, úchylárny jdou teď stranou... Než začneme s nějakým doučováním, potřeboval bych tě slyšet. Jakou písničku máš nejradši?"
,,Nejoblíbenější nemám..." zamyslela jsem se, ale žádná se mi nezdála tou NEJ, měla jsem je prostě ráda stejně,
,,Můžu 'Spread Your Wings'?"
,,Samozřejmě," s úsměvem čekal, až začnu zpívat. Nejdřív jsem si myslela, že mi pustí nějaký podklad, ale po chvíli, kdy tam jen tak seděl, jsem to vzdala a radši konečně otevřela pusu:

Sammy was low
Just watching the show
Over and over again
Knew it was time
He'd made up his mind
To leave his dead life behind
His boss said to him
'Boy you'd better begin
To get those crazy notions right out of your head
Sammy who do you think that you are?
You should've been sweeping up the Emerald bar'

Dřív, než jsem stihla začít s refrénem, zastavil mě. Chvíli jen potichu přemýšlel a až potom se vyjádřil:
,,Nezní to špatně. Jen... Nepřeskakuj z jednoho tónu na druhý. Zbytečně si to tím kazíš. Zpívej to v tom prvním tónu a na ten druhý se vykašli."
,,Jenže ono je to na mě moc vysoko, neumím to zazpívat jinak..." bylo mi trapně, že jsem se zase musela vymlouvat tak, jako jsem to dělala každou hodinu hudebky na základce. Narozdíl od paní Thompsonové mi však Jimmy nevyhověl a dál mi vnucoval svůj názor.
,,Nic není vysoko, Donno. Věř mi, že bys bez problémů zvládla i operu."
,,Ale já na to nemám, Jimmy, nemám takové hlasivky jako měl on!"
,,Proto jsi tady, aby ses to naučila!"

Tohodle jsem se obávala. Odjakživa mi chybělo sebevědomí, nikdy jsem si nevěřila a už vůbec ne na tolik, abych zpívala operu.
,,Máš to v sobě, jenom se toho bojíš. Jsi líná, proto sis v krku udělala blok, který ti brání pořádně se ozvat. Abys zazpívala vysoký tón, musíš hlasivky dlouhodobě trénovat, není to otázka hodiny nebo dvou. Musíš mít pro hudbu cit, zpívat od srdce, ne od krku," stiskl mi dlaně v těch svých.
,,Křičela jsi někdy?"
S bolestivou ránou na duši jsem zavrtěla hlavou.
Ne, já nikdy nekřičela...

,,Asi to bude znít šíleně, ale..." zahleděl se mi hluboko do očí,
,,I to se budeš muset naučit. Aby se ti hlasivky pořádně napnuly, musíš křičet, brečet, sténat a hlasitě se smát. Čím víc budeš své emoce vyjadřovat hlasem, tím víc nám to pomůže."
,,Nikdy jsem nebyla moc hlasitá a lidi kolem už si na to ticho zvykli... To se mám teď z ničeho nic změnit?"
,,A byla jsi spokojená?"
Nastalo ticho. Celý život jsem měla svůj styl života, byla jsem tichá, stydlivá, uzavřená do sebe, a teď - z ničeho nic - přišel on a promluvil mi do duše. Opravdu jsem se sebou byla spokojená? Opravdu to byl můj styl?

,,Mlčení beru jako ne. Takže se postav a začneme s první lekcí!"

F&T
@KKNovak129
//30.12//✨