Fingers & Tongue

|1| Twenty-First Chapter ~ F&T

Blonďákovy přírazy byly stále rychlejší a tvrdší, narůstající citlivost dolních partií mě nutila zvýšit hlasitost a intenzitu vzdychání. Po zkoušení jsme se rozhodli na to skočit, tentokrát jsme se však nezastavili na posteli ve vedlejším pokoji, ale rovnou jsme si to bez čekání a váhání rozdali v malé kuchyňce, kde vždycky Richard připravoval klukům občerstvení. Jimmy mě jednoduše ohnul o stůl, roztáhl mi nohy a zatímco mě tahal za vlasy, přirážel k mé pánvi zezadu. S každým zakázaným tónem se slast blížila, už to vypadalo, že každou chvíli bude po všem...
Od dveří se ozval zvuk klíče otevírající zámek, načež do studia vešel Richard a odložil si bundu na háček u vstupu do místnosti. Bubeník kupodivu nepřestával přirážet a počkal, jestli kytarista vejde do nahrávací místnosti a zahlédne nás. Když mladíkovy oči zpozorovaly Jimmyho nahou postavu, stojící za mnou a namáčknutou na mé taktéž obnažené tělo, zastavil se na místě, bubeníkovy přírazy rázem ustály a mé hlasité sténání se změnilo v pouhé oddechování z onoho tlaku a výkonu, který jsem před chvílí podala.

„Ou," slyšela jsem Richardův klidný hlas, vysmívající se této trapné situaci,
„omlouvám se, nevěděl jsem, že se vám to vyučování protáhne..."
„Kazišuku!" zasyčel na něj blonďák,
„Nevidíš, že tu máme práci? Jdi si hrát do pokojíčku, chlapečku, a nech nás to tu dokončit, hm?"
„Vlastně jsem se chtěl zeptat..." odmlčel se,
„Nevíš, kde máme záznamy z prvního koncertu? Potřebuju si je zkopírovat na flashku."
„Někdy bych tě fakt nejradši zavřel někde do sklepa, abys mi dal konečně pokoj!" Jimmy ze mě s odfrknutím vyklouzl, obešel stůl a snížil se na mou úroveň, aby mi mohl darovat polibek.
„Promiň, Zlato. Dokončíme to později, dobře?" chytl mě za bradu, přisál se na mé rty, přičemž jeden ze rtů stiskl mezi zuby, zvedl se a ještě před odchodem z místnosti mě plácl přes holý zadek, načež jsem se tomu všemu potichu zasmála a se skousnutím spodního rtu se stejně jako on začala oblékat.

„Jsem nadržený, tak ať to netrvá dlouho..." sedl si bubeník jen v boxerkách s Richardem k malému stolku v místnosti za sklem a pomohl mu s hledáním jakéhosi souboru v notebooku.
„Prosím tě, kdy nejsi?" zamumlal si téměř pro sebe kytarista, načež mu blonďák pohrozil agresivním výrazem ve tváři, značícím, že už toho má dneska dost.
„Prostě to zrychli! Nechci tu s tebou trčet a hledat nějaké videa, když mám vedle holku, se kterou bych natočil mnohem lepší..." otráveně si povzdechl, přičemž vytáhl cigaretu z krabičky ležící na stole před ním a zapálil si, aby se zklidnil. V tom spěchu jsem se vykašlala na hledání svých svršků, pouze si vzala kalhotky, které mi ležely u nohou, a hruď zakryla Jimmyho tričkem, jenž nechal na stole. Jelikož jsem byla zvědavá, o jakém videu Richard mluvil, šla jsem kluky zkontrolovat.

„Ahoj, Richarde," s úsměvem jsem si oddělala pramínek vlasů z obličeje a pozdravila kytaristu.
„Ahoj, Donny," otočil se za mnou, aby mi mohl úsměv oplatit, aniž by musel vstávat ze židle. Postavila jsem se za Jimmyho, načež jsem mu začala masírovat ramena a hruď, zatímco jsme všichni tři sledovali jakési video.
„Co to sledujete?" zajímalo mě.
„Naše první vystoupení," odpověděl blonďák, kytarista jej poté doplnil:
„Přihlásil jsem nás na menší turné po místních klubech, ale ještě, než to potvrdí, potřebují vidět nějaký posun v čase, jestli jsme nějak zásadně změnili svůj styl nebo často měnili členy kapely."
„Máme v notebooku záznamy z prvních koncertů, na kterých jsme vystupovali ještě před založením kapely. Měla bys vidět Ryanovo vystoupení - ten večer to mělo koule! Byli bychom blbí, kdybychom ho nevzali mezi sebe!" Jimmy zastavil video a následně zapnul jiné, přičemž obrazovku notebooku natočil mým směrem, abych lépe viděla.

Dvě dívky stojící na pódiu jakéhosi malého divadelního sálu oznámily, že s dalším vystoupením přijde duo složené z klavíristy a kytaristy, přičemž oba zazpívají píseň Love Of My Life od slavné kapely Queen. Netrvalo dlouho a vystřídali je dva - zhruba šestnáctiletí - kluci. Oba už na první pohled svým charakteristickým vzhledem vyčnívali ze společnosti, přestože se od sebe zcela lišili: První z kluků byl vyšší než jeho kolega, díky jeho černě depresivnímu stylu oblečení i líčení se jeho barva pleti zdála býti poněkud bílou, jakoby byl chudokrevný či nemocný. Jeho modré oči zářily ve tmě, z dálky bylo poznat, jakou mají barvu, jeho vlasy připomínaly punkovou éru devadesátek, kdy se pomalu nehrálo nic jiného než Nirvana, Green Day nebo Sex Pistols. Druhý mladík nepůsobil tolik sebevědomě jako jeho kamarád, spíš to vypadalo, že tam šel jen z donucení a popadla ho tréma. Neměl bledou pleť, ba naopak byl kapku snědší, pravděpodobně východního původu. Musela jsem se pousmát, když oba studenty kamera přiblížila a poznala jsem, že se jedná o Ryana a jeho (s největší pravděpodobností) nejlepšího kamaráda. Slušelo jim to spolu.