,,Tak kam půjdeme teď?" rozhlížela jsem se na obchody kolem, když jsem dopíjela colu z bezedného kelímku od oběda,
,,New Yorker, H&M, C&A...?"
,,Žádné takové, je tu něco mnohem lepšího!" zasmál se, přičemž se zvedl ze židle a uklidil po sobě tácek s prázdným talířem a špinavými ubrousky.
,,Je to sice malý obchůdek, do kterého moc lidí nepáchne, ale o to větší je jeho kouzlo."
,,Kouzlo?" následovala jsem ho ven z jídelny.
,,Uvidíš, až tam budeme," zazubil se a ukázal, kterým směrem se máme vydat, abychom tam byli co nejrychlejší cestou a nezabloudili mezi ostatními obchody.
Zastavil se až u menšího obchůdku, který na první pohled působil jako nějaká stará zatuchlá maringotka, v níž pobývají na alkoholu závislé trosky bývalých legend. Já ovšem prvním dojmům nedávám moc velkou váhu.
,,'Yesterday'?" přečetla jsem název onoho podniku a pousmála se nad skladbou The Beatles, jež hrála uvnitř.
Vešla jsem do obchodu, přičemž mě Ryan pomalým krokem následoval. Místnost nebyla až tak malá, jak jsem si myslela, naopak byla celkem prostorná a hezky vybavená. Na zdech vysely gramofonové desky kapel dvacátého století, různá trička, halenky a blůzy z doby květinových dětí a ve vzduchu voněly vonné svíčky.
,,Zdravím!" houkl Ryan k pokladně, přičemž mu pokladní oplatil pozdrav mávnutím a dál si četl jakési noviny. Noviny? Ty ještě dneska někdo čte? pomyslela jsem si a s uchechtnutím pokračovala dál úzkou uličkou, jež byla ve stylu depresivních devadesátek, tedy období punku.
,,Jak jsi k tomuhle přišel?" nespouštěla jsem oči ze všech těch neodolatelně krásných hudebních kousků, dívala jsem se úplně všude, abych nepřehlídla jediný detail.
,,Tom - ten, kterého jsem zdravil - byl jednu dobu můj soused a zároveň dobrý známý, takže jsem byl u toho, když to tady otevíral. Občas mi dává nějaké ty slevy."
První oddělení, u kterého jsem se na nějakou dobu zastavila a prohlédla si jej důkladněji, byla ulička s kousky ze sedmdesátek. Hmatem jsem zkoumala jak džíny, tak i trička, košile a různě šílené kostýmy. Poprvé jsem zažívala to dilema, že nevím, co si vybrat, že bych chtěla všechno, ale nemám na to peníze, poprvé jsem byla okouzlená nějakým obchodem s oblečením. Bylo tam jednoduše od všeho něco, což upoutalo mou pozornost a zájem.
,,Můžeš si klidně jít vyzkoušet všechno, co se ti líbí, času máme dost," promluvil na mě Ryan, čímž mě na pár vteřin vytrhl z myšlenek.
,,Všechny jsou krásné..." prsty jsem studovala kožené vesty.
Po pár minutách jsme hledali kabinky, přičemž se Ryan nabídl, že mi tu kupu svršků vezme. Když jsme tu prostornou 'místnost' za závěsem našli, podal mi věci na vyzkoušení a nechal mě, abych se v soukromí a klidu převlékla. Kabinky jsem nikdy neměla zrovna moc ráda. Odjakživa jsem měla velmi malé sebevědomí na to, abych se dokázala svléct do spodního prádla nebo - nedej Bože - do naha. Tahle kabinka byla jiná než ostatní, byla hezky vyzdobená a připadala jsem si v ní, jako bych byla ve svém vysněném pokoji a vybírala si, co si ráno obleču do své oblíbené hudební školy, abych svým vkusem co nejlépe vystihla svou náladu.
Jako první jsem se navlékla do volných riflových džínů, tmavého trička s retro potiskem a riflové bundy.
,,Co myslíš?" ptala jsem se Ryana, když si prohlížel můj výběr.
,,Ne," zavrtěl hlavou.
,,Ne, riflovina rozhodně není nic pro tebe."
,,Vlastně, vzala jsem si s sebou jen riflovinu..." se zklamáním jsem sklonila hlavu.
,,Mám dojem, že jsem mezi tím viděl i nějakou kůži."
,,Jo, mám tu i kůži, ale ta je drahá a navíc ani nevím, jestli-" ani mě nenechal domluvit.
,,O to se nestarej a zkus si to," ukázal na onu látku položenou na poličce a zatáhl za mnou závěs.
S nejistotou jsem se nasoukala do těsných, černě zbarvených, kožených džínů s výrazně zdobeným páskem, svlékla si tričko a vyměnila jej za tmavý nátělník, jenž měl pravděpodobně působit jako zeštíhlovací, a přes holá ramena přehodila dlouhou černou košili, přičemž jsem si rukávy musela zahnout, abych měla dostatek prostoru pro ruce. Než jsem ze sebe stihla všechno zase zpátky svléct, Egypťan odhrnul závěs a s úžasem mě donutil se zastavit. Dlouze si mě prohlížel, aniž by cokoliv řekl. Jediné, co z něj vylezlo, bylo, ať chvíli počkám tak, jak jsem, že se hned vrátí. Nervózně jsem tam stála a otáčela se do různých stran, abych se v zrcadle co nejlépe viděla. Opravdu se mi tento styl líbil, ale zdál se mi na mě moc pánský, bála jsem se, že by se mi lidi mohli posmívat, kdybych tak chodila oblíkaná, obzvlášť do školy, kde mě všichni už léta znají jako tu holku, která by na sebe nikdy nevzala nic jiného než dámskou halenku.
,,Vem si to," vrátil se a s úsměvem mi dal do dlaně jakýsi šperk.
,,To si nemůžu vzít!" snažila jsem se šeptat, abych na nás neupoutala pozornost prodavače.
,,Ale můžeš!" pevně mi stiskl dlaň, odmítal si ode mě předmět vzít zpátky.
,,Věř mi," zadíval se mi hluboko do očí.
Dál už jsem se s ním odmítala hádat a raději udělala to, co po mně žádal - přijala jsem jeho výzvu dát na sebe doplněk typický pro mužské prostituty, tedy pravý kožený obojek s ostny, jenž se často přirovnávaly k výbavě pravého metalisty. Opatrně jsem si jej utáhla tak, abych měla krk napnutý, ale zároveň mě nic neškrtilo.
,,Ukaž se," chytl mě kolem pasu a otočil si mě do pozice, v níž si mě mohl lépe prohlédnout. Chvíli se přehraboval v batohu, až vytáhl krabičku s make-upem na oční stíny a tužkou na oči.
,,Zkus se chvíli nevrtět," nanesl si na štěteček kousek barvy, načež jsem poslušně zavřela oči a nechala si ona líčidla nanést na víčka.
,,Musíš uznat, že mám vkus," zasmál se a dovolil mi oči otevřít. Otočila jsem se abych se mohla podívat do zrcadla na jeho dílo. Takhle, jak jsem tam stála, jsem byla úplně jiným člověkem, než jsem celé ty roky byla na veřejnosti i v soukromí. Byla jsem zase tou, co ráda nosila bratrovy dlouhé košile, tou, která zářila nadšením z hudby, tou, která nepostrádala ego. Byla jsem tou Donnou Mauerovou, jakou jsem byla tam v hloubi duše - tou pravou Donnou.
Chytl mě za ramena a na to pravé si položil hlavu. Dýchal mi na krk příjemně horký vzduch, stále nespouštěl z mé postavy v zrcadle oči. Přiblížil svá ústa k mému uchu a s úsměvem tiše zašeptal:
,,Je čas zazářit..."
F&T
@KKNovak129
//23.01.2019//❄
ČTEŠ
Fingers & Tongue
RandomV životě jsem se zmýlila nesčetněkrát, ovšem těch opravdových chyb... těch bylo pouze pět; vinila jsem se za rozchod s Rossem Walesem, naivně věřila Robertovi Daltonovi, unáhleně opustila Jimmyho Johnsona, přehlížela emoce Timmyho Dempseyho a lhala...
