|2| Nineth Chapter ~ F&T

109 6 4
                                    

Autobus zastavil na naší poslední, zároveň však první zastávce, a sice v Zürichu, kde se mělo dnešním večerem zahájit naše první turné. Slíbila jsem klukům, že se za těch pět měsíců dám do pořádku a budu zase zpátky na scéně, což jsem taky dodržela. Pro začátek jsme měli naplánované celkem čtyři koncerty po Švýcarsku, dva v Německu a jeden ve Francii, tedy sedm v celkovém tour. Pravda, obyčejně mají kapely v turné desítky výstupů po celém Světě, ale nám těch pár drobných večerů pod širým nebem bohatě stačilo, vzhledem k tomu, že jsme téměř půlrok nehráli před lidmi vůbec.

Bylo něco po páté hodině ráno a všichni jsme byli z nekonečně dlouhé noci v autobuse unavení a přemožení, takže jsme měli do večera co dělat, abychom byli schopni podat alespoň nějaký výkon. Naštěstí jsme měli na pár hodin zaplacený pokoj hned vedle parkoviště autobusů a mohli jsme si na nějakou tu chvíli odpočinout. Bylo nás sice na jeden pokoj dost, ale nestěžovali jsme si, byli jsme rádi i za spánek na podlaze - hlavně, když to, na čem jsme leželi, bylo rovné!

Zombie chůzí jsme se pouze se svými osobními věcmi všichni doplazili po schodech nahoru do pokoje a hned, co se za námi zavřeli dveře, každý z nás někde ulehl. Richard s Timmym řídili, takže těm jsme nechali manželskou postel, ať se po dlouhé jízdě natáhnou a připraví se na další těžký závod. Bean s Regiem byli nejméně unavení, proto si sedli na pohovku s tím, že si zdřímnou jen na pár minut a budou moct zase fungovat. Ryan se k nim s radostí přidal, ovšem i když spal po celou dobu cesty, stále vypadal pěkně ospale. Na mě a Jimmyho zbyly dvě přistýlky, které sice kapku víc vrzaly a taky tu chyběl polštář i peřina... ale i tak jsme za ně byli rádi.

O pár hodin později mě ze spánku vyrušila Bean s Regiem a Ryanem, když zrovna odcházeli z pokoje s myšlenkou, že si zajdou někde na oběd a pak se porozhlídnou po městě. Bean ráda objevovala nová místa a lidi, taky moc ráda fotila, takže mě její chuť do života - i přes fakt, že za celé dva dny naspala asi dvě hodiny - nijak nepřekvapovala. Regie s Ryanem nevypadali zrovna nadšeně, ovšem bylo jim vidět na očích, že mají něco za lubem a potřebují dobrou výmluvu, proto se přizpůsobili hyperaktivní černovlásce.

Zůstali jsme tedy na pokoji já, Jimmy, Timmy a Richard, který ještě podřimoval v posteli. Timmy seděl na malém balkónku, usrkával z hrnku kávu a už si jen užíval klidu, dokud se nebudeme muset za pár hodin chystat na vystoupení v místním baru. Jimmy ležel kousek ode mě, ale taky nespal. Netrvalo dlouho a zvedl se, že si půjde dát vanu, načež jsem ještě v polospánku přikývla a pokusila se pořádně otevřít oči.

„Dobré ráno," usmála jsem se na Timmyho, aniž bych měla sebemenší pojem o čase.
„Dobré," oplatil mi úsměv a podal mi malou, ještě zabalenou sušenku, co se v kavárnách obvykle podává k šálku kávy,
„I když, řekl bych spíš odpoledne, než ráno... Nevím, jak ty, ale já bývám v tuto dobu už dobrou hodinu po obědě."
„To už je jedna?" zhrozila jsem se při pohledu na displej mobilu,
„Proč to tak letí..."
„Myslel jsem, že se na večer těšíš," vypadal kapku ustaraně.
„Jo, to jo, jen..." povzdechla jsem si a vysoukala ze sebe první lež, co mě napadla, abych zakryla svou skutečnou trému a stres z možného opakování nepříjemností z minulosti,
„Jsem pořád nesvá z té dlouhé jízdy..."

„Jsem si jistý, že se budeme publiku líbit, neboj," snažil se mě povzbudit,
„A mezi námi - Švýcarsko je prý nejbezpečnějším státem v Evropě, takže se nějakých úchylů a zvrhlíků s francouzským přízvukem nemusíme vůbec bát!"
„Francouzský přízvuk mi radši nepřipomínej!" při představě namakaného chlápka s vtipným ráčkováním a chrochtáním jsem se musela začít smát.
„Nevadí, když tě tu teď nechám o samotě?" zvedla jsem se z chladné země a vrátila se zpět dovnitř pokoje.
„Ne, v pohodě," pousmál se a upil z hrnku,
„Aspoň si užiju poslední chvíle ticha, než zase budeme jezdit po barech, kde přes kravál z beden neuslyším jediné slovo..."

Pomalu jsem se vyplížila ke dveřím koupelny, abych nevzbudila chrápajícího Richarda, zaklepala a s Jimmyho pozváním dále vstoupila dovnitř.

„Neruším?" zavřela jsem za sebou.
„Ty a rušit? Neboj, klidně si sedni a mluv, vidím ti to na očích, že tě něco trápí. Tebe nikdy neodmítnu, tím si můžeš být jistá," usmál se a poklepal na okraj vany na náznak, ať si sednu a vyvzpovídám se.
„Vážně?" jeho poslední slova mi v tu chvíli zněla až přehnaně romanticky, i přesto jsem se tím však nenechala nijak ovlivnit,
„To je jedno, chtěla jsem ti jen říct... Bojím se toho dnešního koncertu. Pořád na to musím myslet, na všechen ten stres a trému... Asi jsme to turné neměli plánovat. Co když se něco pokazí? Co když se něco stane a budeme toho potom litovat?"

Jako by čekal, že začnu jančit, naklonil se ke mně blíže a chytl mě za ruku, aby mě alespoň trochu utišil:
„Donno, nemáš se čeho bát, budeme si dávat dobrý pozor a kdykoliv nám bude něco jen trochu podezřelé, skončíme to a odvedeme tě na pokoj do bezpečí, dobře? Věř mi, že po tom, co s tebou udělalo to poslední vystoupení, už tě jen tak z očí nespustím a nenechám tě samotnou bez dozoru ani minutu. Hm?"
„Děkuju, jsi moc hodný," se slabým oddechnutím jsem se snažila pousmát.
„Kdyby tě někdy cokoliv trápilo, neboj se mi svěřit. Víš, že ti moc rád pomůžu, ať jde o cokoliv," nedokázala jsem přestat hypnotizovat jeho ruku držící tu moji.

Z ničeho nic mou ruku pustil a zvedl se, přičemž jsem svůj zrak instinktivně upřela na jeho přirození na úrovni mé tváře a s červenými tvářemi se rychle taktéž zvedla, abych se vyhnula ještě trapnější situaci, co by pravděpodobně nastala hned poté, co by si Jimmy onen dvojsmysl uvědomil.

„J-já-" nedokázala jsem se tam nedívat,
„Asi už radši půjdu!"
„Ale prosím tě!" začal se smát,
„Vždyť už jsi mě takhle viděla tolikrát!"
„Jo, ale to jsem s tebou ležela v posteli a za dveřmi nepopíjel Timmy kávu..." snažila jsem se udržet oční kontakt.
„Vždyť je to jen-" než stačil říct to slovo na P, hodila jsem po něm ručník, aby se zakryl, což jej ještě více rozesmálo, než před chvílí můj stydlivý obličej.
„Nechci ti nijak kazit plány, ale," odmlčel se,
„Víš přece, že koncert startujeme Fat Bottomed Girls. Takže se mému tělu stejnak nevyhneš."
„Myslím si, že to přežiju, když na sobě budeš mít kalhoty," uchechtla jsem se při představě, jak se mi svým rozkrokem v těsných džínách otírá o zadek, a skousla si ret.

„Můžu se zeptat..." připomněl mi můj sen z rána, kde jsem přesně tu samou větu pronesla já před Freddiem,
„Tedy než odejdeš... Nechtěla bys někam zajít? Projít se? Třeba kolem řeky, do parku? Zajít na něco sladkého na obalení nervů?"
„Nezveš mě, doufám, na rande?" pronesla jsem snad tu největší blbost, co mě v tu chvíli vůbec mohla napadnout.
„Rande, kamarádskou schůzku, pracovní pohovor u šálku čaje..." zase ten jeho neodolatelně chraplavý šepot, kterému podlehne snad každý kluk i holka...
„Pro mě za mě si tomu klidně říkej krmení kachen s bývalým přítelem - lomeno - klukem, co mě odpanil, - lomeno - učitelem hudební výchovy."

Nemusela jsem odpovídat. Můj upřímný, velký úsměv od ucha k uchu byl v tu chvíli dostačující odpovědí...

•••••
F&T
@KKNovak129
//02.07.2019//💞

Fingers & TongueKde žijí příběhy. Začni objevovat