Všichni děláme chyby. Stačí chvilka nepozornosti, aby nás opustily mozkové buňky, jeden večer, aby nás opustila zodpovědnost a jedno slovo, abychom přišli o toho, kdo nám důvěřoval, na kom nám celé ty roky tolik záleželo.
,,Bude to dobrý, neboj," dal mi ruku kolem krku a přitiskl si mě blíže k hrudi,
,,dostane se z toho, je to přece chlap!"
,,Ross? Ten má deprese, když zabije mouchu!" znala jsem ho dostatečně dlouho na to, abych věděla, jak špatně je na tom s emocemi.
,,Uvidíš, že bude v pohodě. Dávám mu den, maximálně dva, a bude zase jako vyměněný!" jemně přejížděl svými prsty po mých vlasech, načež mě později chytil za ruku a vzájemně jsme si hráli s prsty toho druhého.
,,Vím, že to teď není zrovna nejvhodnější chvíle, ale... je škoda, že si tu noc nepamatuješ, protože to bylo moc, opravdu moc hezké..."
,,Opravdu?" kdybych tak věděla, co se mezi námi stalo...
,,Troufl bych si i říct, že to bylo zatím to nejlepší, co jsem kdy s holkou měl - a věř mi, že jich nebylo málo!" svým roztomilým smíchem mě donutil přidat se k němu.
,,No nic, napsal jsem Ryanovi, bude tu každou chvíli," políbil mě na čelo, přičemž se zvedl z postele a namířil si to do chodby k věšákům, kde na něj od včerejšího večera poslušně čekala riflová bunda.
,,Ryan? Co tu bude dělat Ryan?" zmateně jsem jej následovala.
,,Pomůže ti s tím..." ukazoval na znaménka na krku,
,,však víš... V maskování je mistr!"
Jimmy za sebou zavřel dveře bytu a mě čekala konverzace s tátou. Bylo už pozdě na to, abych šla do školy, jelikož jsem polovinu vyučování prospala nebo proseděla s výčitky svědomí v posteli, a s tím fialovým krkem jsem stejně nemohla vyjít na ulici - takže to chtělo omluvenku.
Netrvalo dlouho a pár minut po skončení hovoru se za dveřmi objevil můj oblíbený Egypťan.
,,Prý jsi v maskování mistr..." odhalila jsem svůj krk, aby viděl bubeníkovo dílo, se kterým se bude muset poprat.
,,Tak tohle nezakryje ani svatý!" zazubil se, načež vešel do chodby a odložil si kabát.
,,Nevěděla jsem, že máme v kapele maskéra," prohodila jsem mezitím, co jsem ho pozorovala při svlékání.
,,Když mě kluci vzali mezi sebe, rozdělili jsme si role - no a maskér padl na mě, protože podle Jimmyho 'mám o líčení lepší přehled než dnešní zmalované teenagerky'."
Zavedla jsem ho do ložnice rodičů, aby mi pomohl upravit nejen svůj vzhled, ale také uklidit onen nepořádek po včerejší noci.
,,Nechápu, jak to ten Jimmy dělá..." jemně mě držel za bradu a pohyboval mi hlavou tak, aby si krk důkladně prohlídl a promyslel si, kde a jak začít,
,,Vždycky se k nim chová jako idiot a pak to skončí takhle!"
,,Kolik si jich přede mnou líčil?" obávala jsem se čísla, se kterým se blonďák přede mnou vyspal.
,,Jako holek?" udiveně mi pohlédl do očí,
,,Žádnou. Ty jsi první."
,,Spal s chlapama?" polkla jsem tak nahlas, že ho to donutilo se uchechtnout.
,,Ne, nespal - teda, co vím, tak upřednostňuje ženy. Myslel jsem to tak, že jsem zatím líčil jen kluky z kapely, když jsme někde měli nějakou akci, nebo kamarádky, když za mnou přišly se stejným problémem jako ty, ale Jimmyho milenky nikdy."
,,Proč ti teda psal, ať přijedeš?" snažila jsem se to pochopit.
,,Jsi součástí kapely," vytáhl si potřebné věci na postel, aby mohl začít,
,,od teď je mojí povinností tě udržovat neodolatelně krásnou."
Dalších několik minut jsem strávila nehybně vsedě, což bylo kvůli šimrání různých štětečků a dalších pomůcek, kterými se mého krku dotýkal, velice obtížné. Celou dobu jsem měla zavřené oči, protože kdybych je otevřela, asi bych se neustále smála, škubala sebou a rušila ho v práci. Tohle byl odjakživa můj problém, co se týče líčení - kdykoliv se někdo snažil nalakovat mi nehty, zkrášlit mě očními stíny nebo řasenkou, rtěnkou, či jen na karnevalu namalovat zvíře na obličej, vždycky mě to šimrání svádělo, abych s sebou začala škubat a smát se, a právě proto mě moc často okolí s make-upem nevidělo.
Jeho dílo bylo hotové a já konečně mohla otevřít oči a podívat se na sebe do zrcadla. Ještě než jsem to však stihla udělat, donutil mě je nechat zavřené, že ho ještě něco napadlo. Z ničeho nic jsem to prokleté šimrání ucítila na očních víčkách a slabě jimi pohla, načež mě upozornil, abych byla těch pár vteřin v klidu, aby neudělal žádnou chybu. Konečně jsem otevřela oči a podívala se do zrcátka, jenž mi s úsměvem podal.
,,Takhle přirozeně jsem ještě nikdy nevypadala..." žasla jsem nad tím, že jsem to opravdu já.
,,Napadlo mě, že bych tě vzal na menší nákupy, když už nejdeš do školy. Nemám na starost jenom líčení, ale i to, aby měl každý člen kapely oblečení, které mu sedne - osobně si myslím, že by ses měla zbavit těch nudných kousků a jít si za svým stylem."
,,Tohle ti řekl Jimmy, že jo!" pousmála jsem se na svůj odraz v zrcátku.
,,Ne, je to z mojí hlavy. Poznám, když někdo nosí věci, které mu nesednou," schoval si šminky zpátky do batohu a zvedl se z postele.
,,Pojď, půjdeme se po něčem kouknout do centra!"
,,Ale jen pod podmínkou, že se tam i najíme, protože mám hlad!" překřížila jsem ruce, abych vypadala, že to myslím nanejvýš vážně.
,,Koupím ti cokoliv budeš potřebovat, slibuju," mrkl, načež jsem jej následovala do chodby a když jsme byli oblečení, schovala jsem si do kapsy u kalhot mobil s peněženkou a zamkla za námi dveře.
F&T
@KKNovak129
//16.01.2019//❄
ČTEŠ
Fingers & Tongue
CasualeV životě jsem se zmýlila nesčetněkrát, ovšem těch opravdových chyb... těch bylo pouze pět; vinila jsem se za rozchod s Rossem Walesem, naivně věřila Robertovi Daltonovi, unáhleně opustila Jimmyho Johnsona, přehlížela emoce Timmyho Dempseyho a lhala...
