Fingers & Tongue

|1| Seventeenth Chapter Part Two ~ F&T

•••••PART TWO•••••
Friday 12th October,
The Day Of The Party

,,Jedeme teda podle seznamu, který jsme si ve studiu sestavili: Žádné koncertní hity, žádné pecky, pouze svůdné ploužáky, dobře? Killer Queen, You're My Best Friend, My Melancholy Blues, Tenement Funster, Good-Old Fashioned Lover Boy, Doing All Right..." Richard nás naposled před vystoupením poučil o písničkách, jež dnešní večer odehrajeme. Ryan mi zrovna nanášel oční stíny, poslední detail, který chyběl k tomu, abychom odešli z šatny a vběhli na pódium. Měla jsem slíbené, že se nebudu muset před publikem nijak zvlášť obnažovat, ale jelikož šlo o rozlučku se svobodou, musela jsem se alespoň nějak přizpůsobit onomu svůdnému stylu. Kožené džíny i košili jsem si mohla nechat, ovšem pod podmínkou, že košile zůstane rozeplá a tílko zmizí, aby mi byla vidět černá krajkovaná podprsenka a holá hruď s bříškem.

,,Prostě si představ, že se na tebe nedívá publikum, ale Jimmy se stanem v kalhotách a slinou u pusy," Egypťan mi párkrát prohrábl vlasy a poté nalakoval, aby působily mohutněji a připomínaly pravou rockerskou hřívu.
,,Dávej bacha na pusu, vagíno!" křikl po něm výhružně Jimmy, když si upravoval třásně na své kožené vestě.
,,Tak se hned nečerti, no..." zamumlal si pro sebe kluk a dál mi pomáhal s finálními úpravami vzhledu,
,,Nebo si představ, že jsi sama doma, běháš po bytě v podprsence a bratrově staré košili a zpíváš si jen tak sama pro sebe, aniž by tě někdo sledoval nebo poslouchal, hm?"
,,Jenže já nezpívám v podprsence ani před Jimmym, ani když jsem sama..." povzdechla jsem si.
,,No, tak tam prostě vlítni a vytři jim zrak!" už mu docházely nápady, jak mě povzbudit.

Oba jsme vstali ze svých křesel před velkými zrcadly a následovali Richarda s Timmym ven z šatny. Jimmy šel poslední, zavřel za námi dveře, a ještě předtím, než jsem se od něj stihla s klukama vzdálit, mě chytl za ruku a přitáhl k sobě blíž.
,,Jimmy, musíme jít..." pousmála jsem se, když jsem viděla jeho úsměv.
,,Jen minutku!" chytl mě kolem pasu,
,,Zapomeň na všechno, co ti kluci nakecali. Buď prostě sama sebou a uvidíš, že ta nervozita sama odejde." Zvedla jsem se na špičkách a obejmula jej kolem krku, on mi mezitím hladil vlásky. V momentě, kdy jsem se od něj vzdálila, využil toho a přitiskl mi své rty k uchu:
,,Navíc..." šeptal,
,,Až skončíme, dostaneš za tu odvahu dáreček..."
Ozval se čísi hlas v mikrofonu, jenž nás upozornil, že už nemáme čas. Daroval mi pár posledních polibků na rty a čelo a oba jsme vyšli vstříc hladovějícímu publiku.

,,Dnes večer k nám přijela nová královská kapela..." pozorovali jsme z povzdálí opony Jacka, mluvícího do hlediště,
,,Jsou tady mezi námi čtyři zcela odlišní, přesto stejně rozpálení synové a jedna - jediná - neodolatelná dcera. Pánové a... páni... přivítejte, prosím... Her Majesty!"
Na jeviště vyběhli jako první Richard a Timmy se svými kytarami, poté Jimmy s odhalenou hrudí a paličkami zvednutými nad hlavou a nakonec já s Ryanem. S Ryanem jsme šli na pódium spolu jako dva zpěváci, pevně jsme se držely za ruce a v druhé volné ruce držely každý svůj mikrofon. Uklonili jsme se, on pak usedl k piánu a já zůstala stát uprostřed pódia před bicí soupravou s pokrčenou hlavou a rukama přitisklýma na mikrofon.
Světla reflektorů zhasla, pouze jeden jediný zůstal svítit a to ten, který byl namířený na mě. Nepodívala jsem se do publika ani na vteřinku, jednoduše jsem zavřela oči a poprala se tak s nervozitou po svém. Z ničeho nic všichni utichli a bylo tak slyšet pouze mé hlasité dýchání do mikrofonu.

,,Yesterday, my life was in ruin..."
Nádech.
,,Now today, I know what I'm doing..."
Další nádech.
,,Gotta feeling, I should be doing all right..."
Hlasy nás všech se spojily v jeden přenádherný, opravdu královský hlas a zazněly první tóny písně Doing All Right. V sále bylo stále ticho, nikdo si netroufl říct jediné slovo nebo jen zakašlat. Poprvé jsem si prožívala ten příjemný pocit, že mi někdo naslouchá, že mě někdo přijímá takovou, jakou doopravdy jsem. Neozýval se žádný hukot, ani provokující hvízdání, což značilo, že se lidem můj hlas opravdu líbí a nestěžují si, kdy přestanu tahat kočku za ocas. Nepotřebovala jsem si představovat, že jsem v místnosti sama, nepotřebovala jsem si představovat nic. Byla jsem prostě sama sebou a kupodivu to stačilo na to, abych nějakou nejistotu hodila za hlavu a otevřela oči.