Fingers & Tongue

|2| Eleventh Chapter ~ F&T

Stejně jako minulou noc jsem uprostřed spánku otevřela oči a bylo po spaní. Ani jsem neřešila kolik je hodin, jestli má cenu vstávat, nebo je výhodnější se otočit na druhý bok a zkusit znovu zabrat, a bez dlouhého uvažování jsem si sedla na okraj postele a se zívnutím a ohlédnutím po ostatních se zvedla, že když už jsem vzhůru, půjdu se aspoň provětrat na balkon a urovnám si myšlenky z večerního koncertu. Ještě než jsem vůbec otevřela balkónové dveře, zůstala jsem stát a přes sklo pozorovala osobu, která si se sluchátky v uších tiše zpívala klidnou a velice smutnou melodii. Nikdy jsem takhle Jimmyho neviděla, vždycky měl na tváři úsměv, a když ne, aspoň rozdával radost těm okolo. Teď tam ale stál úplně sám, choulil se do své heboučké mikiny a snad i brečel.

„Too much love will kill you-" otočil se, když zaslechl, jak jsem za sebou zavřela dveře a schoval si sluchátka zpět do kapsy,
„Every time..."
„Co, že jsi v tuhle dobu vzhůru?" všimla jsem si, jak rychle popotáhl a snažil se zakrýt fakt, že jsem ho přistihla plakat.
„Co, že jsi v tuhle dobu vzhůru ty?" pousmála jsem se a podala mu kapesník.
„Slyšela jsi," otřel si oči a tváře,
„Láska dělá divy. Když miluješ, může tě i zabít."

„Asi se budeš divit, ale přesně kvůli toho tu jsem," snažila jsem se usmívat, ale nešlo to,
„A taky, abych se ti omluvila za to, co jsem udělala. Slibuju, že už se žádného alkoholu nedotknu, ani před koncertem, ani po!"
„Nemusíš se omlouvat-"
„Musím!" okřikla jsem sama sebe,
„Musím, protože jsem se zachovala jako totální kráva!"
„Předpokládám, že teď nemluvíš o tom koncertě, co?" řekl něco, co mě naprosto odzbrojilo. Chtěla jsem začít hrát nechápavou, ale moc dobře jsem věděla, že by mi to bylo k ničemu. Prokoukl mě.

„Říkala jsi, že tu jsi kvůli lásky," nuceně se usmíval, zatímco se mu pořád leskly oči, když hleděl kamsi do dáli, na domy,
„Někdo nový na obzoru?"
„Nový bych tak úplně neřekla..." stydlivě jsem si skousla ret.

Nehl ani brvou. Mlčel a dál zíral před sebe. Připadala jsem si, jako by se snad té konverzaci cíleně vyhýbal, jako by věděl, o co mi tu jde, a nechtěl o tom už nikdy víc mluvit. Říct jsem mu to však musela ať už chtěl, nebo ne.

„Jimmy, dlouho jsem o tom přemýšlela, a myslím si, že byla chyba, když jsem se s tebou rozešla..." třásly se mi rty a pomalu mi začínaly slzit oči. Cítila jsem, že se každou chvílí rozbrečím stejně jako on,
„Neměla jsem to dělat, byla jsem jen nesvá a zmatená z toho, co se stalo, a bylo to všechno moc na rychlo... Nechtěla jsem o tebe přijít, jen jsem si na tobě vylila vztek, protože ses zrovna nabídl... J-já... Já tě pořád..."

Než jsem to stačila doříct, umlčel mě sladkým dlouhým polibkem, tím úplně nejkrásnějším polibkem, který jsem kdy od koho dostala. Po víc jak půlroce byly naše rty opět spojené, byl to nepopsatelný zážitek. Opatrně jsem natáhla ruce, položila si dlaň na jeho pevnou hřejivou hruď a druhou rukou uchopila jeho rudou tvář. Už nikdy víc jsem se těch rtů nechtěla vzdát...

„Já se nikdy nerozešel," pevně mě sevřel v objetí, přičemž jsem zabořila hlavu do jeho ramene,
„Celou tu dobu jsem čekal na den, kdy tě zase budu moct takhle obejmout. A když budu muset, počkám si další půl rok, klidně budu čekat po zbytek svého života! Hlavně, když budeme spolu a budu každý večer spokojeně usínat s pocitem, že jsi u mě v bezpečí." Zaslechla jsem, jak znovu začal vzlykat a rozbrečela jsem se taktéž.
„Miluju tě, Donno Mauerová," šeptl,
„Mimochodem, slyšela jsi, že spolu zítra spíme?"

V mžiku jsem byla celá rudá, musela jsem vypadat směšně!
„C-co? J-jak to myslíš??" koktala jsem stydlivě. Jako vždy jsem si jeho větu vyložila dvojsmyslně.
„Neboj, jen máme společný pokoj s manželskou postelí," chichotal se, načež se ode mě po několika minutovém objetí vzdálil,
„Slibuju, že se nebudu o nic pokoušet."
„A-ale, co když... C-co když se budu o něco pokoušet já?" tohle jsem neměla říkat!
„Ty se snad chceš o něco pokoušet?" naklonil se zpět k mým rtům, zatímco mě držel kolem pasu a hlasitě dýchal.
„Víš, že ani nevím...?" hypnotizovala jsem jeho spodní ret, do něhož se neustále kousal.

Nemohla jsem déle čekat a alespoň pro tentokrát další krok udělala za něj. Zhoupla jsem se na špičkách a znovu nás spojila v několik dravých a velice chtivých polibků. Jednou rukou jsem jej tahala za rozcuchané vlasy a druhou hladila po svalnaté hrudi, přičemž jsem se postupem času posouvala stále níž a níž, až jsem se z jeho břicha dostala k okraji kalhot, tedy k opasku. Instinktivně jsem bez váhání a nějakého přemýšlení zajela ještě níž a dotkla se dlaní jeho rozkroku, kde jako obvykle rostla tvrdá boule. Než jsem po jeho erekci stačila přejet znovu, už mě od sebe silou odstrčil:

„Dost!" snažil se být co nejtišší,
„Promiň, ale tohle nemůžu. Dobrou noc."

Vrátil se zpátky dovnitř pokoje a nechal mě na balkoně samotnou. Sotva zavřel dveře, otočila jsem se zády, aby nebylo vidět, že mi znovu po tváři stékají slzy. To bylo poprvé, co mě Jimmy odmítl. Nebyla jsem na to zvyklá, proto mě to tak vzalo. Vždycky se mnou nechával hýčkat, a teď? Řekl, že mě miluje, a odešel. Ale mohla jsem si za to sama - celý půlrok jsem se ho štítila a nechávala ho v domnění, že nesnesu doteky a zhroutím se pokaždé, kdy někdo překročí hranici k mé intimitě. A on chudák si myslel, že mi tím ubližuje...
•••••
Friday 14th June, ZÜRICH—>LAUSANNE

Již dobrou hodinu jsme seděli v autobuse směr Lausanne - naše další koncertová zastávka. Bylo kolem osmé hodiny ranní a s Jimmym jsme byli překvapivě dost čilí na to, že jsme tak ponocovali. Seděli jsme naproti sobě a neustále jeden po druhém nenápadně pokukovali. Ostatním muselo být jasné, že se mezi námi něco stalo, protože bylo na první pohled vidět, že se kvůli něčemu vzájemně stydíme s tím druhým promluvit.

Krajina pomalu mizející za okny vozu mě na tolik fascinovala, že jsem od ní nemohla odtrhnout oči. Stejně tak, jako bubeník nemohl odtrhnout oči ode mě, což mě dosti znepokojovalo a nutilo se neustále hihňat, červenat a skousávat si ret. Rychle jsem se otočila jeho směrem, což nečekal, a přistihla ho, jak na mě upřeně hledí, zatímco mezi zuby tiskne ret a nohy roztahuje od sebe kvůli nedostatku místa v kalhotech. V mžiku ucukl pohledem, jako by snad nechtěl, abych věděla, že mě celou tu dobu pozoruje, a dal si nohu přes nohu, aby si náhodou někdo z ostatních nevšiml jeho neplánovaného stanu tam dole. Musela jsem se sama pro sebe uchechtnout.

Byla před námi ještě hodina cesty, pak hledání hotelu, v němž máme zaplacený pobyt na jednu noc, následně chvilka klidu a večer další koncert. Tentokrát už však bez alkoholu - slíbila jsem klukům, že už nebudu pít, a Regie byl následně donucen onu flašku přede všemi celou vylít, aby už opravdu nenatropila žádné škody.

Koncertu bez návykové látky jsem se však nebála tolik, jako společné noci s Jimmym v posteli, co následovala hned po něm...

•••••
Tak nakonec jsem to stihla dopsat už dneska a nemusíte čekat do neděle, jak jsem původně zamýšlela ^^
P. S.: Omlouvám se, že je kapitola tak krátká a pravděpodobně nezáživná, ale nechtělo se mi to už víc zbytečně natahovat...

F&T
@KKNovak129
//02.08.2019//🇨🇭