Fingers & Tongue

|2| Sixteenth Chapter ~ F&T

•••••
Sunday 16th June, MONTREUX

„Počkej, přestaň!" snažil se mě Jimmy zastavit, zatímco jsem mu seděla v klíně a dělala mu po ránu dobře.
„Ale no tak, Jimmy!" odpadla jsem celá utahaná z předešlého výkonu na jeho hruď,
„Co to s tebou dneska je? Nelíbí se ti to?"
„Ne, to ne! O sex rozhodně nejde, ten je úžasný!" zasmál se, načež si mě prohlídl a zase zvážněl,
„Jen... Musím ti něco říct."

Překulila jsem se na bok vedle něj, abych ho mohla lépe vnímat, vypadalo to, že jde o vážnou věc, proto jsem se taky přestala chichotat a vrátila se zpátky do reality.
„Přemýšlel jsem o tom - myslím o našem vztahu - a došel jsem k závěru, že bych měl odejít ze školy. Hned, jak se vrátíme domů, dám v práci výpověď," oddechl ustaraně.
„Neblbni!" jeho nápad se mi absolutně nezamlouval,
„Vždyť jsi perfektní učitel! Učit na umělecké škole byl snad tvůj sen, ne?"
„Donno, stejně by mě vyhodili, až by přišli na to, že jsem s tebou něco měl. Ano, mám sice svou práci rád, ale ty máš tu školu mnohem radši a narozdíl ode mě ji opravdu potřebuješ. Nemůžeme být na stejné škole, pokud chceme být spolu. A pokud si mám vybrat mezi prací a tebou, volím tebe," zahleděl se mi hluboko do očí, v tu chvíli mi došlo, že to myslí smrtelně vážně.

„Ale s Bean tě tam potřebujeme. Jsi náš hlavní učitel, bez tebe bychom tam ani nebyly..." přemlouvala jsem ho, co to šlo.
„Dobře," povzdechl si (asi jsem ho tím svým kňouráním už dost štvala),
„Zůstanu tam do konce roku a pak si najdu jinou práci, ano?"
„Myslíš tohoto roku?" prsty jsem pomalu přejížděla po jeho odhalené hrudi a dělala na ní neviditelné cestičky.
„Ne, myslím školního roku," dal důraz na ono přídavné jméno, snažil se být vůči svému povolání férový.
„Tohoto roku, prosím, prosím!" dělala jsem na něj psi oči, mezitím jsem jej štípla do jedné z bradavek, což jej donutilo zasyčet.

„Tak teda tohoto roku..." odfrkl si,
„Ale v prosinci dávám výpověď!"
„Beru na vědomí!" vítězně jsem se zazubila a znovu se vyzdvihla na jeho klín.
„No ale... to úplně mění situaci!" ušklíbl se a předstíral, že s ním mé pohyby pánví nic nedělají,
„Když zůstaneme na stejné škole, tak spolu nemůžeme nic mít, protože by nás chytli!"
„Já tebe chytnu, pokud ihned nezmlkneš!" chytla jsem ho pod krkem a slabě na něj přitlačila, čímž jsem ho krapet podusila a donutila jej chvíli mlčet.

Sotva se naše rty spojily a začali jsme se ponořovat do dalšího sexuálního aktu, ode dveří se ozvalo několikrát zopakované, hlasité zaklepání, po kterém následoval Richardův nepříliš milý hlas.
„Budeme dělat, že tu nejsme, co ty na to?" usmála jsem se do polibku a nepřestala se svými lechtivými pohyby. Bohužel pro mě bubeník neposlechl, odstrčil mě od sebe a rychle vstal z postele, abych ho nestihla popadnout a hodit zpátky do postele.
„Proč mě tu necháváš samotnou, když víš, že jsem nadržená?" fňukala jsem ve snaze, že se vrátí.
„Radši se přikryj, aby ten kazišuk neviděl, co jsem s tebou minulou noc provedl..." uchechtl se a poté, co své přirození zahalil alespoň boxerkami, odemkl dveře pokoje a řekl kytaristovi, že může vejít.

„Promiňte, že vaše raní mrouskání ruším, ale jste jediní, co mají pokoj s koupelnou - pokud teda nepočítám Ryana s Regiem, kteří tam teď dělají bůh ví co..." rychle proběhl pokojem s ručníkem a sprcháčem v ruce, ve snaze, že se vyhne trapné situaci a dá si v klidu pořádně horkou sprchu.
„Mrouskání?" jeho proslov mě kapku znepokojoval.
„V noci jste zněli jako kočky, co se mrouskají někde venku v křoví," znechuceně se na nás podíval, než za sebou zavřel dveře koupelny,
„Jestli si myslíte, že ten váš včerejší románek zůstane v tajnosti, tak bych vás měl vyvézt z omylu, protože jste byli slyšet nejmíň po celém patře, jsou tu dost tenké zdi. Ale nebojte, nejste jediní, kvůli kterým jsem zabral sotva na dvě hodiny. Ryan s Regiem byli bohužel ještě hlasitější - to jste ale, pochopitelně, přes svůj vlastní hluk nemohli slyšet..."