Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

1- Dobrý den Pane učiteli

Byla středa, den nudný jako každý jiný, a k tomu všemu jsme měli tělocvik. Tělák na gymplu je snad ještě otravnější než na základce...ještě že už jen dva roky. Ikdyž co si budem... zrovna u nás se nic moc nedělá. Minulou profesorku vyhodili, jelikož pila a z tělocviku nebylo nic. Nám to nevadilo, to spíš vedení školy. Hold se budem muset smířit s tím, že nás zas bude chvíli otravovat někdo jiný. Co tu jsem od prváku, vystřídalo se tu nejméně 6 učitelů jen na tělocvik. Nemluvě o naší třídní, která se přidala do klubu těhulek, takže teď bude změna i na matiku. No uvidíme, co to bude zas za individuum...

Čekaly jsme před halou, než nám otevře náš nový učitel či učitelka, už dávno zvonilo a nikde nikdo.„Omlouvám se, už letím, holky," přiběhl k nám mladý kluk a skoro všechny holky byly v háji během deseti sekund, co ho viděly. Včetně mě. Jen jsem zahlédla jeho krásné modré oči, úžasný rozcuch a teď se usmál... Tak a jsem mrtvá, ten zadek! Odemkl halu a my jsme se tam vměstnaly šnečím tempem, protože pohled všech šel právě k němu. Pískl na píšťalku a já jsem asi spala, protože mě písknutí doslova probralo.

,,Holky, jsem váš nový tělocvikář, jmenuji se Ben Call a budu rád, když spolu budeme dobře vycházet, teď bych rád znal vaše jména."
No dobrá, i ten hlas je krásný. Jestli existuje ideální princ z pohádky, tak bych si tipla, že právě stojí v naší tělocvičně. Náš nový učitel je přesně ten typ člověka, u kterého nedokážete pochopit, jak může mít někdo tolik štěstí a narodit se s krásou a postavou řeckých bohů.

Mezitím co jsem sjížděla pohledem snad každý detail jeho obličeje, se holky vroucně předháněli v představování a nakrucování.

„Hej, tady Země," drcla do mě Kája. Aby bylo jasno, moje nejlepší kamarádka od školky. „Jsi na řadě." ještě že ji mám...
„Aha, jo, dobře," zakoktala jsem a zčervenala, když jsem zjistila že na mě náš učitel s úsměvem kouká „Jsem Áďa" pousmála jsem se taky a zabořila pohled do země.
Jo. Tohle jsem celá já. Stydlivá, tichá Áďa, která žije ve svých myšlenkách a snaží se být většinu času neviditelná. Hlavně nebýt středem pozornosti, to je nejhorší noční můra. Co vám budu povídat, mluvit s novými lidmi není můj šálek čaje. Rudá barva se mi rozlila do obličeje a to jsem se JEN představila. Tak alespoň máme dnešní trapas dne za sebou...

Hodina se nesla v duchu míčových her a všechny spolužačky se mohly přetrhnout, aby udělaly co nejvíce naschválů. Nastavovaly svoje šortky, zařízlé až do Afriky, přímo před učitele. Vážně na hlavu... Jak jsem si ale po chvíli všimla, očividně ho to nijak nerozhodilo a dělal že se nic neděje. Když jsem nehrála, tajně jsem ho sjížděla pohledem. Doopravdy na něm bylo cosi... Najednou se mi podíval přímo do očí. Topila jsem se v nich a to umím plavat. Ta modrá krása, nikdy sem neviděla hezčí oči. Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala. Ikdyž to byl jen obyčejný úsměv, začala jsem opět rudnout v obličeji. Usmál se na mě? Určitě jen koukal ze mě, na některou z těch nádher co se před ním nastavovaly.

Zrovna když jsem odvrátila zrak od učitele, trefil mě míč přímo do hlavy. ,,Kurva!" řekla jsem potichu, když mi začala kapat krev z nosu. Učitel ke mě přiběhl a hned se mě zeptal ,,Jsi v pořádku Áďo?" Vážně? On si pamatuje moje jméno?! ,,Moc ne, motá se mi hlava" ,,Pojď si sednout" no ty kráso, má tak hebký ruce. ,,Teče ti krev, pojďte někdo s Áďou na záchod prosím..." Kája ke mě přiběhla a podepřena mě místo učitele.

,,Děláš si srandu ne?!" řekla nadšeně, hned jak jsme tam došly ,,S čím, nebo proč?" nechápala jsem ,,Učitel tě držel!!" Pousmála jsem se ,,Prosimtě...uklidni se jo? Prožíváš to víc než já" ,,Neblbni, každá chce být právě v jeho rukou na omdlení" zasmála se a pustila vodu, abych si mohla opláchnout obličej.

Ahojkyyyy
Takže jsem tu zpět s novým příběhem. Tahle kapitola je trochu slabší ale nebojte, normální jsou xx delší než tato
Snad se líbí...:)

Vaše Al♥️