Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

11-plno úsměvů

Dojeli jsme k němu domů... neměla jsem slov... Je možný, abych si nevšimla takhle hezkýho baráku který jen o pár ulic vedle? Z venku to byl krásný velký dům... vlastně až rodinný. Měl tmavě hnědou barvu a okolo oken byly světlejší barvou pruhy. ,,Nech si tu tašku a pojď dovnitř" řekl Ben a usmál se. Otevřel branku a po 3 schodech došel k velkým tmavě hnědým dveřím. Vešel dovnitř a já byla hned za ním. Sundala jsem si boty a čekala na Bena, kterýmu to trochu trvalo. Když si konečně sundal obě boty podíval se na mě a s úsměvem řekl ,,No co no, jsem je měl moc utáhlí... tak tohle je moje království..." odsunul opět velké, tmavé, posuvné dveře a já myslela, že mi vypadnou oči... ,,Wow" řekla jsme potichu a Ben to zřejmě slyšel protože se pousmál. Udělala jsem pár kroků ze dveří, hned po pravé stráně byli jiné dveře, ve kterých jak jsem zjistila se skrývala koupelna. Udělala jsem další tři kroky a najednou jsem stála na kraji ohromné místnosti. Byl to obývák spojený s kuchyní a jídelním stolem. Uprostřed místnosti byl obrovský šedý gauč ve tvaru U, u něj menší stoleček a přímo před ním veliká televize. Okolo ní byly dvě prosklené vitríny ve kterých byly vystavené knížky. Vedle gauče byla kuchyňská linka ve tvaru L a u ní menší ostrůvek na kterém byl sporák. Kus od kuchyně byl obrovský, dřevěný, jídelní stůl a vedle něj byly veliké skleněné dveře, které vedli na zahradu...
Když jsem se alespoň trochu vzpamatovala z tý nádhery, proběhlo mi hlavou, jestli tu bydlí sám...

,,Bene?" ,,Hm" otočil se na mě ,,Můžu se tě na něco zeptat?" ,,Povídej" ,,Ty tu s někým bydlíš? Protože tohle všechno je tak ohromný a krásný..." ,,Ne, bydlím tu sám a díky. Zařizoval jsem to tu sám, tak jsem rád že se ti to líbí. No a velký to tu je, protože až někdy v budoucnu budu mít rodinu tak, aby jsme se sem vešli" usmíval se u toho když to říkal. Musela jsem se nad tím taky pousmát. Ve 23 myslí na rodinu. Představa, že můj strejda řekl tetě ve 41, že je na dítě mladá byla úsměvná.

Sedla jsem si ke stolu a koukala na Bena, jak chodí po kuchyni. Koukala jsem na něj jak na obrázek... ten jeho úsměv, který měl celou dobu na tváři mě posílal někam hodně daleko do ráje. ,,Hotovo" řekl když vyndal jídlo z mikrovlnky ,,kolik chceš?" zeptal se a hodil pohled směrem ke mě. Naštěstí jsem už vnímala, protože mě probralo hned jeho první slovo ,,Já si nandám sama" odpověděla jsem a šla k němu. Podal mi nůž a v tu chvíli jsem se ho dotkla, sice jen letmo ale i tak. Začala jsem rudnout. Rychle jsem si nandala a šla jsem zpátky ke stolu. Sedla jsem si na prostřední židli a Ben se posadil naproti mě. Svoji porci jsem hned snědla. Bylo to strašně dobrý, olízla jsem si rty a zvedla jsem se ze židle. ,,Bene kde máš skleničky mám strašnou žízeň..." čekala jsem na odpověď. Měl totiž plnou pusu a moje otázka ho donutila rychle kousat. Začala jsem se smát. ,,Čemu se jako směješ? Jsem špinavej nebo co?" říkal pobaveně ,,Ne to ne, jen mi přišlo vtipný jak jíš, vypadal jsi jako sysel" pousmála jsem se a on mi to s kroucením hlavy oplatil. ,,Tady" ukázal do rohu kuchyně a zvedl se od stolu ,,Hale, pak budeme muset jet ono se to nezdá, ale už jsme 45 minut ze školy a musíme to tam ještě připravit." ,,Jo já vím"  řekla jsem na souhlas a napila jsem se vody, kterou jsem si mezitím napustila.

Pomohla jsem Benovi odnést nějaké tašky s jídlem do auta a pak jsme opustili tenhle krásný dům. Ben mi ještě zastavil doma, abych si tam hodila tašku s učením a už jsme letěli do školy. Zbývalo něco málo kolem hodiny a my rychle začali mazat bagety nějakýma pomazánkama. ,,Můžeš taky ochutnat" řekl a usmál se ,,Já vím, ale nechci. Najedla jsem se dost těch vynikajících lasagní." ,,Oh... to jsem rád, že ti chutnalo. Vařil jsem sám..." řekl pobaveně. ,,Takže ty jsi nejen skvělý učitel ale i kuchař, to je výhra" řekla jsem nahlasa až pak mi to došlo, že to nebylo jen v hlavě. ,,Děkuji za kompliment" uculil se a já jak jinak rudla.

Ta hodina uběhla jak voda a do třídy začali chodit rodič. Skoro všechny jsem poznala, ono doopravdy někdy platí, že jsme mladší kopie svých rodičů. Moje mamka taky přišla. S úsměvem na mě zamávala, ale pak se už věnovala jen a jen Kaji mamce. Stejně jako já s Kájou se oni dvě znají spoustu let. Na Benovi bylo vidět, že začíná být nervózní. ,,Neboj, vždyť to jsou jen lidi" usmála jsem se na něj a on se hluboce nadechl. Naivně jsem si myslela, že to bude něco ke mě, ale on jen pobídl rodiče k jídlu.

Hned jak Ben nabídl občerstvení, zmizely chlebíčky během chvilky a já vařila jedno kafe za druhým. Asi proto, že rodiče byly nervózní co je čeká. Chvíli Ben něco říkal a pak začal rozdávat jakési papíry. Ve třídě bylo slyšet jen vaření se vody v konvici. Najednou se ke mě Ben naklonil a skoro šeptem řekl s úsměvem ,,Bacha ať se ti zase něco nestane" musela jsem rychle zapnout mozek abych mu netykala ,,Nebojte" hned jak jsem to dořekla, jsem se otočila a narazila jsem do stolu. Naštěstí u něj nikdo neseděl a já nesla jenom mlíko, takže jsem tím nikoho nepolila. Musela jsem se nad svojí nešikovností začít smát. ,,Hups" řekla jsem když jsem se otočila na Bena, který se smál taky. Až když jsem to uklidila jsem zaregistrovala, že všichni zaujatě koukají do papírů.

Kafe ani chlebíčky už nikdo nechtěl, tak jsem si sedla do poslední lavice a čekala jsme co se bude dít. Po chvilce všichni začali pokládat papíry a když položil i poslední člověk v místnosti, Ben hned spustil ,,No tak já bych teď rád věděl váš názor. Mě tahle trasa nepřijde, ani daleká, ani nějak nedostupná co se financí týče a myslím že by si vaše děti užili ještě toho tepla, které zatím je. Navíc si myslím že je to pro mě i vaše děti skvělá příležitost jak se poznat více osobně. " kývl hlavou a rozhlídl se po třídě ,,Tak asi bych udělal hlasování... ten kdo je proto, abychom jeli na tenhle menší výlet, tak prosím teď zvedněte ruku" nevím jak to udělal, ale všichni rodiče ji zvedli. Celkem mě to překvapilo. Za ty dva roky se nám nepovedlo odjet na déle než jeden den. Asi má Ben i jiné skvělé vlastnosti, než jen být skvělý učitel a kuchař.

Takže Ahojky
Ano vím, že tohle bylo takoví skoro o ničem, ale slibuju že už se to brzo rozjede...
Vaše Al