Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

29- A zase ta škola

Celou cestu jsem se pořád ohlížela po ulici jestli někde není někdo ze školy... popravdě věděla jsem, že je ještě hodně brzo a za 10 minut teprve přijede první vlak, ale i tak... člověk nikdy neví. Ben si toho samozřejmě všiml a zasmál se. ,,Co tak vyděšený výraz?" ,,Nic...jen koukám, aby tu nikdo nebyl" Ben udělal takový zvláštní obličej. No nevadí... dojeli jsme do školy. Ani tady jsem se nedokázala zbavit pocitu, že nás někdo uvidí. Nečekaně když si v budově, kde je normálně okolo 700ti lidí... Ne. Prosím, kdykoliv jen ne teď. No dobře pro tentokrát... já přijdu zase večer... To je snad poprvý, kdy se se mnou nechce hádat. Na chodbě jsme potkali asi tři učitele a pak našeho ředitele. ,,Á kohopak to tu máme... Co že tak brzy slečno Vohánková?" Pokaždý mi takhle řekl. ,,No..." už jsem chtěla začít rudnout. Ještě že mě Ben už alespoň trochu zná ,,Víte pane řediteli potřebujeme ještě probrat to, co se stalo na našem výletě. Víte jak jsem Vám ohledně toho volal..." ,,Ah ano, samozdřejmě, už si vzpomínám... tato záležitost se bude probírat dnes odpoledne na radě. Kdyby jste přišla i Vy, moc by nám to pomohlo..." podíval se ne mě. ,,Samozřejmě že přijdu."kývla jsem a podívala se na Bena. ,,No tak mi už půjdeme. Zatím nashle" nečekal na odpověď otočil se a šel ,,Neshledanou" řekla jsem a šla za Benem.

Otevřel dveře od kabinetu, pustil mě dovnitř a hned jak zavřel, zamkl. ,,Co děláš?" zasmála jsem se. ,,Coby... chci být alespoň chvíli se svojí vílou a nechci, aby sem někdo vlítl třeba zrovna když..." ,,Když co..?" nadzvedla jsem obočí. Popravdě jsem se trochu bála, co odpoví. ,,Neboj, myslím tohle" pohladil mě po tváři a dal mi pusu. Nějakou dobu jsme nedělali nic jinýho. Ben mě přitiskl ke stěně skříně, ale náš polibek pořád neodtrhl. Najednou někdo prudce škubl s klikou. Lekla jsem se a rychle strčila do Bena. Ten se naštvaně podíval na dveře a pak se otočil na mě ,,rychle, sedni si tam na tu židly" řekl, popošel ke dveřím a otočil klíčem v zámku. Musela jsem se usmát nad touto situací. Benův vyděšený a pak naštvaný pohled jsem měla pořád před očima, než se ovšem ve dveřích objevila ta příšera. ,,Ahoj Bene, neruším?" Řekla s úsměvem. Ani nestihl odpovědět a už byla vevnitř. ,,Víš chtěla jsem se tě zeptat" najednou ten její vysmátej obličej spadl ke mě ,,Aha... ty tu máš....ehm...Adélu" ,,Řekni mi tak ještě jednou a pomuchlám ti ten tvůj úsměv..."řekla jsem neslyšně a pak se usmála ,,Dobrý den paní učitelko..." Ben složil ruce na hrudi a také s falešným úsměvem se jí zeptal ,,Co jsi chtěla?" ,,No já jen jestli nechceš zajít na kafe...Ehm...že bychom se trochu pobavili o... žácích?" ,,Kafe už mám a potřebuju ještě něco dořešit s Adélkou... Promiň" udělal smutný úsměv a ukázal směrem ke dveřím ,,No nic stavím se později, pa Bení" ,,Jmenuji se Ben, Sašo" ,,Já vím" znovu se usmála. Ať už odejde nebo ji zabiju... ,,Čau" řekl za ní Ben a zamkl ,,Blee. Dotkla se mě" zaklepal se ,,Myslela jsem, že ji střelím" řekla jsem a Ben se zasmál ,,Já to viděl. Jak ti řekla Adélo, taky jsem měl co dělat abych ji něco neřekl... co sis tam mumlala?" zvedla jsem se ze židle, zasmála jsem se a řekla ,,Řekni mi tak ještě jednou a pomuchlám ti ten tvůj úsměv..." Ben se začal smát došel ke mě a objal mě ,,Nesnáším ji, je odporná, pořád za mnou leze...fuj" ,,A chce tě" dopověděla jsem to místo něj ,,Ale prosím tě, jak ty to můžeš vědět?" Řekl s lehce uraženým tónem ,,Protože tě chci taky ne? To poznám..." až teď jsem si uvědomila co jsem řekla. Ben se začal smát a já rudnout. ,,Tady se nám zase někdo červená jak beruška" řekl se smíchem ,,spíš rajče" odvětila jsem ,,Počkej, ale kde jsme to skončili...? Á už vím..." znovu se mi přitiskl na rty. Po chvilce se odtáhl ,,Víš o tom... že... jsi... strašně... krásná?" Říkal a mezitím mi dával pusy. ,,A ty víš, že strašně kecáš?" usmála jsem se na něj. ,,Nekecám... jenom říkám to, co vidím" kousl mě do rtu. Když jsem se s ublíženým pohledem na něj podívala s úsměvem odpověděl ,,Baby girl nesmí říkat něco, co není pravda..." ,,Takže ty takhle jo..." zašeptala jsem a přitiskla se mu rty na jeho krk ,,A co udělá daddy baby girl teď " a pak jemně skousla. Ben udělal takový zvláštní zvuk, který mi do teď byl neznámí. Pak jsem mu na to místo dala letmou pusu a odtáhla se od něj. Opřel se o kraj stolu a s pohledem, který jsem zatím nedokázala rozeznat, se na mě podíval. ,,Jak jsi mi to řekla?" usmál se ,,Co myslíš..." řekla jsem tiše a popošla k němu. Nahnula jsem se k uchu, položila ruku na jeho stehno a řekla ,,Daddy" celý se po tomhle jedno obyčejném slůvku zachvěl, naskočila mu husí kůže a mou ruku pevně zmáčkl ,,Pojď sem" řekl a rychle si mě přitáhl natěsno k sobě ,,Miluju tě" dal mi pusu na čelo a pak se na mě smutně podíval

,,Už ti to skoro zmizelo..." ukázal na moje oko, který jsem měla zamazaný make-upem, aby nešla modřina tak vidět ,,vím, že ti to je asi nepříjemný, ale budem muset udělat nějaký menší opatření..." ,,Jaký?" ,,No tak jedno z nich bude, že uděláme nový zasedací pořádek na hodinách, co máš se mnou. Teda aby to nebylo divný, asi proházíme holky dozadu a tak. No a druhý..." ,,To je co?" ,,To bude, že si tě budu hlídat..." začal se culit ,,Takže budeš trávit teď víc času se mnou, počítej s tím" znovu si mě přitáhl do polibku. Jestli jsem byla závislá na jeho úsměvu co teprve na jeho dokonalejch rtech...

Zazvonilo... nesnáším ten zvonek. Musela jsem se s Benem prozatím rozloučit a šla jsem na první hodinu. Hned jak jsem ale zavřela za Benovími dveřmi, objevila se na schodech Kája. ,,Hej!? Co jsi tam jako dělala?!" ,,Nic co by tě mělo zajímat" usmála jsem se na ní, i když jsem věděla, že jí to ještě víc vyprovokuje. Otočila jsem se a šla směr Angličtina. Hned jak jsem zašla za roh chodby chytla mě za zápěstí a přitlačila ke zdi. ,,Takhle se ke mě teda chovat nebudeš, je ti to jasný!?" neodpověděla jsem ,,JASNÝ!?" řekla dost nahlas kus od mého obličeje ,,Jo, promiň..." hlesla jsem. V tu chvíli zazvonilo podruhé a já věděla, že jestli okamžitě nepůjdu do třídy, tak mě učitelka seřve. ,,Řekni co jsi tam dělala!" ,,Kájo já ti to řeknu, ale příští přestávku... Víš jaká je Hromová... jestli nebudu mít připraveno zabije mě..." ,,Dobře tak jdi ty posero." pustila mě a já se co nejrychleji snažila od ní dostat co nejdál. ,,Ale řekneš mi to! Nebo...!" Ukázála pěst a mě přejel mráz po zádech. Na slova jsem si už ani nevzpomněla a zakývala jsem hlavou.

Kupodivu jsem angličtinu přežila docela dobře... Aby jste věděli, Hromová je zástupkyně našeho ředitele... a popravdě je to jediná učitelka který se bojím. Se všema vždy vycházím skvěle, takže není důvod se bát, ale z ní jde strach jenom z pohledu... Nejsem úplně dobrá v Ájině, takže jsem tam zase něco blekotala, ale přežila jsem a to je úspěch! Zazvonilo. Sice po téhle hodině jsem vždy nadšená, že už končí, ale dnes ne... musím rychle vymyslet, co jí řeknu. Ráda bych jí ještě chvíli neviděla. Sice jsem se snažila jí vyhnout, ale nijak se mi to nepovedlo. Jelikož němčinu máme spolu a sedíme i ve stejné lavici...

Vyndala jsem si věci na lavici, nasadila sluchátka ale než jsem stihla cokoliv pustit, byla u mě. Schodila mi na zem všechny věci, jakože omylem, a řekla ,,Okamžitě pojď ven" rychle jsem sebrala hromádku shozenou na zemi a šla se strachem před třídu. Došly jsme na zachody a Kája nás zavřela na invalidech. S husí kůží jsem čekala, co nastane. ,,Takže? Co jsi tam dělala?" ,,Potřeboval se mnou mluvit, nic víc?" Odpověděla jsem s lehkým úsměvem, i když jsem věděla, že tohle ji stačit nebude. ,,Takže podrobnosti..." řekla a výhružně se na mě podívala ,,Bavili jsme se o tom, kdo mi udělal tohle.." ukázala jsem si na oko ,,A?" řekl opět výhružně ,,Nic... řekla jsem že nevim" zřejmě ji ta odpověď nestačila... chytla mě pod krkem a přitlačila ke zdi. Leknutím jsem sebou cukla a praštila se do hlavy. Tupá bolest mi projela celou hlavou. ,,Co ještě!?" ,,Říkal, že to dneska - budou projednávat na radě - chtějí na to přijít..." říkala jsem přidušeně ,,Jak to můžou projednávat, když nikdo neví, kdo to byl!? Ty jsi jim to řekla ty kurvo jedna!?" ,,Neřekla-doopravdy-ne" přitlačila ještě víc a nakonec mě pustila. Zprudka jsem se nadechla a rychle se odtrhla od stěny. ,,Dořešíme to potom" Nebudu lhát. Strašně se jí bojím. Ale když bych to řekla Benovi, vše bych tím jen zhoršila. Naštěstí znovu zazvonilo a já mohla v klidu do třídy.

Němčinu i češtinu jsem zvládla bez problémů a konečně přišla matika. Konečně ho uvidím. Konečně se budu cejtit v bezpečí. Když je tu on holky si nic nedovolý. Konečně... znovu se ozval ten známý zvuk, který značil, že Ben příjde do třídy během pár vteřin. Jeho dokonalá postava prošla kolem mě. Samozřejmě, že mi oči spadly k jeho pozadí. ,,Sedněte si" řekl a rozhlídl se po třídě.
,,Takže, hned na začátku bych rád s vámi probral pár třídních věcí... Jak asi tušíte, myslím tím tu noc, kdy se stala ta hnusná věc vůči tady Ádě... neznám vás sice dlouho, ale nechápu, kdo a proč byl schopnej udělat tohle. Takže, jestli se někdo chce přiznat teď, tak to udělejte... když to uděláte teď, tak následky budou mírnější" nikdo samozřejmě nic neřekl. Taky jak by mohly, když o tom vědí jen ony... najednou se vedle mě zvedla Káji ruka ,,To jsi byla ty?!" Řekl nahlas Ben a vytřeštil oči ,,Ne! Já se Vás chci zeptat, proč obviňuje nás? Však to mohl být úplně někdo jiný než my?" Řekla a otočila se po třídě. Ostatní začali přikyvovat. ,,Protože nikdo jiný tam prostě nebyl..."