Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

4-Hola Hola Škola volá

Ráno... Nevím, jestli se radovat nebo se rozbrečet. Těším se do školy?! Vážně?! To už tu dlouho nebylo...

Vždy jsem měla školu ráda. Jak přišel druhý stupeň můj vztah ke škole se ale změnil. A to dost rapidně. Nebyla jsem oblíbená, což nejsem ani tady, ale kvůli mé oplácanější postavě si mě všichni dobírali. Nejhorší zlom ale přišel ve chvíli, kdy jsem během jednoho léta tak hrozně vyrostla a zhubla... Nikdo mi neřekl jinak než anorektičko. Bylo to hrozný... Jednou jste moc tlustí, podruhý moc hubení a nikdo vám neřekne, že je normální se měnit v tomhle věku a že všechno bude lepší jen ti co se smějí nemají rozum. Od té doby se snažím byla spíše neviditelná a jen tak si v klidu přežívat.

Možná se těším právě kvůli Benovi... Zajímalo mě jak se bude chovat. A navíc máme ho na matiku! Každý den ho budu vídat. Ve středu hned dvakrát. Ale co si tu děláš naděje?! Však se na sebe podívej! Hnusná, tlustá a navíc vlasy jako ovce. Vážně nemáš ani malou šanci u Bena. Budeš mu prostě říkat učitel!
Jo, to je nejlepší... žádný planý naděje. Moje sebevědomí je spíš můj nepřítel, když tak nad tím přemýšlím...

No co se dá dělat, na budíku už je 6:10. Vzbudila jsem ségru s bráchou a šla do šatny pro věci. Samozřejmě u mě nenajdete žádný šortky, croptopy nebo jiný takovíhle kravinky pro lidi, co vypadají normálně. Jelikož mě se tohle na mím sloním těle nelíbí, vzala jsem si černý tílko přes to červenou kostkovanou košili a černý rifle. Ano vím že je polovina září a venku paří sluníčko jako v červenci ale poraďte slonovi co na sebe. Šla jsem do koupelny nasadila jsem si náušnice, řetízek a udělala jsem si rychle drdol. V tomhle mají moje vlasy výhodu, kudrliny nedovolí gumičce aby spadla z vlasů.

Seběhla jsem schody dolů a rychlým krokem šla do kuchyně. Udělala jsem mě, Eli i Járovi svačinu, pití a koukla na hodinky ,,jdeme"zakřičela jsem do obýváku „ségra je 6.45" odvětil brácha „Nejvyšší čas vyrazit" ,,jsme tam za chvíli narozdíl od tebe, nešil" zakřičela ségra z koupelny ,,No dobře, víte co, jděte kdy chcete. Ale Járo! Jdeš s Eli nepůjde sama" ,,neboj" odvětil a se běžela obout.
(Jen pro vysvětlení moje ségra Eli je teprve na prvním stupni a brácha Jára na druhém)

Nasadila jsem si sluchátka pustila si moji nejoblíbenější písničku od Troye Sivana Strawbberies and Cigarettes a šla jsem do školy. Písničku vždy zastavím kousek od baráku, ale sluchátka si nechám nasazený. Beru to vždy zkratkou i když ji mám od rodičů odmala zakázanou. Na konec ulice a pak cestou přes pole. Miluju to tu. Za polem je les a z něj se linou nádherný zvuky přírody. Ale naši nechtějí, abychom tudy procházeli. Podél pole jsou starý garáže kde bydlej ožralové, feťáci a jiný individua. Samozřejmě někdy se bojím, ale to spíš když jdu ze školy, to jsou vzhůru.
Prošla jsem pole a zase zapla písničky, které mi hráli až ke škole.

Ohhh shit máme Němčinu. Ten jazyk mám ráda ale učitelku, která nás to učí, nemám dvakrát v lásce. ,,Mám ještě 15 minut" zamumlala jsem si pro sebe a po krátkém přemýšlení co budu dělat, jsem se rozhodla jít se projít po chodbě. Nikde nikdo. Jenom pár učitelů, ve třídách a na chodbách lidi, který jeli dřívějším autobusem. Prošla jsem celou chodbu, a když jsem se vracela, najednou se vedle mě rychle otevřeli dveře a z nich vylítl Ben. Srazil mě na zem a popadali mu na mě nějaký výpočty. ,,Ježíš promiň Áďo, není ti nic?" ,,ne to je dobrý Be.... pane učiteli" usmál se a pomohl mi na nohy ,,řekl jsem ať mi tykáš" ,,ale taky jste řekl mimo školu...",,Dobře, jsi vážně v pohodě? Od včera, co se známe, jsi už po druhý zraněná a v mojí blískosti" ušklíbl se ,,abych si to nevyložil osobně" dodal ,,Já to taky nechápu, nikdy jsme neměla moc zranění a teď za dva dny dvakrát" odpověděla jsem. ,,Kam jdeš?" Zeptal se mě ,,na druhou stranu" zasmáli jsme se ,,mám němčinu" ,,super jdu s tebou" nechápala jsem proč řekl super, ale alespoň jsem mu mohla říct, co mě napadlo cestou do školy. Rozhlídla jsem se okolo sebe, nikde ani živáčka, kromě mě a Bena. ,,Bene?" ,,Hm" zabručel a podíval se na mě ,,chtěla jsem ti říct jestli by šlo, aby jsi mi říkal stejně jako ostatním, bylo by divný kdyby jsi nevím třeba Naty říkal příjmením a mě jménem..." řekla jsem a trochu zrudla v obličeji ,,neboj všem budu říkat stejně, není mezi vámi rozdíl" ale potom to ještě dorazil ,,Však jste ještě malý na to, abych vám říkal příjmením"

Ty jsi taková kráva. Ahoj sebevědomí. Co jsi si myslela že by tě měl rád?! Ha tebe tak určitě! Bere tě úplně stejně jako třeba Naty nebo Káju.
Byla to jedna z mála chvílí. kdy jsem se svým vědomím souhlasila...