Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

10-Pojď se mnou

*NEDĚLE VEČER

Konečně konec víkendu. Delší jsem snad v životě nezažila. I když jsem se snažila na něj nemyslet, nešlo to a ty dva dny byly jako dva měsíce. Strašně se na zítra těším. Nejen kvůli tomu, že ho konečně po dvou dnech uvidím, ale taky proto, že si mě vybral jako jedinou, kdo by mu měl pomáhat s tou třídní schůzkou. Ta představa, že tam budu s nim a připravovat, nějaký něco, se mi hoooodně líbí.

Kolikrát ti to ještě budu opakovat než to pochopíš? Je to tvůj učitel sakra! Nesmíš se na něj těšit!

Vážně je to můj učitel? No nepovídej jako bych o tom do teď nevěděla.

Netěšíš se na něj. Je to debil. Jen namachrovanej frajírek. Opakuj to co ti říkám!!!

Nesnáším tě....Moji konverzaci s mým já v hlavě, přerušil mamky hlas ozývající se ze schodů. ,,Večeře!" ,,Už jdu" odpověděla jsem a vstala z houpačky.

Večeři jsem snědla během chvilky a když jsem viděla, že ostatní ještě dojídají svoje porce, zvedla jsem se a vyšla jsem balkónovými dveřmi ven na zahradu. Vzala jsem plavky z plotu a během pár sekund jsem byla ve vodě. Večery jsou ještě teplý, tak proč toho nevyužít. Ve vodě jsem byla asi hodinu, ale pak už mi začínala být zima, tak jsem vylezla a odešla zpátky do pokoje. Bylo něco málo po 9 hodině a já se taaaaak těšila na zítra, že jsem projela IG , nasadila jsem si sluchátka pustila písničky a šla jsem do říše snů.

I když budík každé ráno proklínám, tak dneska jsem myslela, že mu snad poděkuju za to, že mě vzbudil. Rychle jsem vstala, došla se obléct, vyčistit zuby, udělat svačinu a pití. Už jsem brala tašku do ruky, když mi najednou došlo že je teprve 6:20. ,,Tyjo... dneska nějaký rekord." pochválila jsem sama sebe. Když se mi čas od času povede vstát takhle brzy, chodím si na chvíli sednout vedle cyklostezky do lesa co je kousek za polem. Je tam klid a na ranní kafe je to ta nejlepší atmosféra co znám. Jen co jsem dopila kafe, byl čas tak akorát jít směr škola.

Den utíkal celkem rychle a konečně tu byla matika. Celou hodinu jsem se na něj dívala. Nešlo to. I když jsem se snažila dávat pozor nešlo to... Strašně to uteklo. Celá hodina mi přišla tak krátká. Najednou zazvonilo a všichni začali rychle balit. ,,dneska jsou třídní schůzky, takže se rozhodne jestli pojedeme nebo ne" řekl Ben, rozhlídl se po třídě a pokračoval ,,Kdyby to vyšlo, a já v to doufám, tak prosím začněte balit, jeli bychom už ve středu, to je pro dnešek vše" hned jak to dořekl všichni vylítli ze třídy. ,,Áďo?" ozvalo se mi za zády ,,hm?" otočila jsem se a myslela jsem, že mám infarkt. Ty jeho modrý oči... asi se rozteču... musím zůstat při smyslech ,,já jen jestli to platí, myslím ty schůzky" ,,samozřejmě" odpověděla jsem a usmála jsem se na něj, úsměv mi opětoval ,,Dobře tak kolik máte hodin?"
,,7 proč se ptáš-te?" nevěděla jsem jestli mu tykat nebo ne. Přeci jen jsem se domluvili mimo školu... ,,No potřebuju pomoct. Nechal jsem doma věci na to občerstvení..." chce abych s nim jela domů?! ,,no já nevím jestli je to úplně..." nestihla jsem odpovědět, protože se do dveří začali hrnout holky ze sexty a ty jsou někdy horší, jak holky od nás z populárky... ,,Pak se domluvíme" řekl Ben a jeho úsměv jakoby kouzlem zmizel.

Zbytek hodin uběhl docela v pohodě, ale já myslela pořád na jednu věc. Kdy za ním mám sakra jít? Seděla jsem v šatně a obouvala jsem si boty. Samozřejmě jsem tam byla zase poslední, jak je mým zvykem, když najednou někdo zaklepal na okno mezi šatnou a chodbou. Ten někdo byl Ben a já se usmála nad myšlenkou že se konečně dozvím, kdy mám přijít.
,,Ahoj" řekl mile, když jsem vyšla ze šatny ,, Ahoj" ,,Tak jdeme?" ,,Kam?" nevěděla jsme ,,No pro ty věci ne?" ,,Jako teď hned?" ,,Samozřejmě, kdy jindy? Za dvě hodiny přijdou vaši rodiče..." začal se smát a já začala rudnout ,,Tak jedem?" ,,Bene já nevím, bojím se, aby nás neviděli lidi od nás ze třídy..." ,,No ták... slíbila jsi mi to... Pojď semnou, prosím" shit tomuhle nejde odolat. Díval se na mě těma krásnejma očima a já se roztýkala. ,,Dobře, ale já ještě nebyla na obědě..." ,,nevadí najíš se u mě, pokud ti nevadí lasagne?" ,,ne nevadí" řekla jsem s úsměvem a společně s Benem jsme odešli směr auto.

Skoro celou cestu bylo ticho. Ben vždy otevřel pusu jakoby chtěl něco říct, ale nevypadlo z něj ani jedno slovo. I když ticho mi normálně nevadí, teď už mi to bylo až nepříjemný, a tak jsem promluvila ,,Hale nebude ti vadit, kdybychom se cestou zastavili u nás doma? Nechala bych si tam tašku" ,,ne nevadí" lehce odpověděl, usmál se a pokračoval ,,Tak jaký jsi měla víkend?" ,,Ale jo dobrý, ale přišel mi strašně dlouhej..." ,,Vážně? No já bych ho bral teda delší" zasmál se