33-Neboj se

126 8 2
                                    

*Pohled Ádi
Popravdě mi to ani až tak nevadilo, ale jak jsem se jednou k němu přitulila, už jsem nemohla přestat. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce. Další závislost, která souvisí s Benem. Docházelo mi, že se s ním cítím v bezpečí a jak strašně moc ho miluju... možná proto jsem s ním chtěla strávit ještě chvíli.
,,Promiň.." podíval se na mě se smutnýma očima ,,nevěděl jsem, že to bude horor... myslel jsem, že to bude romantika, jako první díl... chtěl jsem, aby jsme měli hezký večer a místo toho jsem to totálně podělal" tyhle slova mi jen potvrdila to, co jsem si myslela... ještě chvíli s ním... ,,Tak pojeďme k tobě a tam si ten hezkej večer uděláme jen sami spolu..?" Řekla jsem to sice nejistě, ale hned jak jsem viděla, že se mu rosvítili ty jeho smaragdy, pochopila jsem, že je to dobře... chytl mě za ruku, zvedl se a řekl ,,Tak pojď"

Opět jsem nasedli do auta a mě až teď došlo, že to co jsem řekla mohl brát jako dvojsmysl. Trochu jsem znervózněla, ale než jsem se stihla vystresovat úplně, už jsme byli u něj. Otevřel mi dveře a hned jak jsem vystoupila mě pevně objal a tím si mě přitáhl do polibku. Začala válka jazyků a já nechtěla prohrát. Ani nevím, jak ale ocitli jsme se u vchodových dveřích. Ben otevřel, ale pořád neodtrhl náš polibek. Když jsme ale vešli dovnitř, už jsem se nutně potřebovala nadechnout pořádně a tím pádem jsem naši válku prohrála. ,,jedna nula pro mě" řekl Ben a šibalsky se usmál. Sundali jsme si boty a šli dovnitř. Benovi to zase trvalo a já mezitím šla do kuchyně pro pití. ,,Vaši už odjeli?" řekla jsem nahlas, aby mě slyšel ,,Ne jenom dneska..." odpověděl už v kuchyni ,,takže máme celý dům jenom pro sebe zlato..."zašeptal a kousl mě do ucha. Neubránila jsem se a z pusy vypustila slabý vzdych. To se zřejmě Benovi líbilo, protože mě prudce otočil k němu čelem a během sekundy jsem seděla na lince. Chvíli na mě koukal a pak polohlasem řekl ,,Jsi nádherná..." neubránila jsme se a usmála se. Lehce mi zčervenaly tváře. Byl odemně kousíček a tak jsem se nahla a dala mu pusu. Krok, který ale udělal jsem nečekala. Vzal mě okolo pasu a tím mě zvedl. Cítila jsem, jak mě někam nese. Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich zase ten záblesk jako v kině. Šel semnou do horního patra. Už jsem chtěla začít protestovat, ale Ben v tu chvíli řekl ,,opovaž se říct, že si těžká a zlochtám tě tak, jako nikdo předemnou" jen jsem se usmála ,,Nebo ti udělám něco jinýho..." pošeptal. A je to tu zase... ten zvláštní pocit jménem nejistota.

Jak jsem už poznala, odnesl mě do jeho ložnice. Byl to ohromný pokol na jejímž konci byla ohromná manželská šedá postel. Zamířil k ní. Začala jsem se trochu bát. Co přijde? Položil mě na ní a sám si lehl nademně. Opět mě začal líbat. Taky jsem se zapojila a když jsem myslela, že opět začne válka jazyků, odpojil naše rty a sjel těmi svými po mém krku, kde se párkrát zastavil. Pořád se ale posouval níž... byl u mích klíčních kostí. Vím že se mu to líbí... jemně stiskl mezi zuby kůži a já opět vzdychala...

Benova ruka se ale najednou přemístili na mé stehno. Pomalu mě začal hladit. Projel mnou mráz. Pořád byl rty přilepený na mém krku. Rukou ale začal jezdit víš a při každém dalším tahu mi odhrnul šaty o kus výš... ,,Bene...já... to stačí..." řekla jsem po kouskách, protože se mi dech pořád zrychloval návalem slasti, kterou vytvářel Ben svými rty. Asi mě neslyšel a pokračoval dál ,,Bení...přestaň" naléhala jsem. Odlepil své rty od mého krku, podíval se na mě a s úsměvem mě pohladil po tváři ,,Neboj se... bude se ti to líbit" nestihla jsem ani nic říct a už byl zase přisátý na mém krku a rukama pořád jezdil po mých stehnech... snažila jsem se uvolnit a užívat si to, ale moc to nešlo... ,,Posaď se" zašeptal Ben, sedl si a ukázal na své nohy. I když se mi moc nechtělo sedla jsem si na něj tak, jak řekl. Opět mi projel mráz celým tělem. Objal mě a opět začala válka.

Už se mi dařilo, když mi začal Ben jezdil rukama po zádech. Trochu jsem se lekla a cukla sebou. Ben jakoby to čekal a objal mě ještě pevněji než předtím... pak opatrně a opět mi začal rukama putovat po zádech. A našel zřejmě to, co hledal... pomalu mi začal rozepínat zip od šatů a já se začínala bát. Chtěla jsem mu říct, ať toho nechá ale jednou rukou zůstal na zádech a druhou mi držel hlavu u té jeho...

Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]Kde žijí příběhy. Začni objevovat