Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

20- Miluju tě

Celou cestu tam i zpět se mi jen posmívali a nějakým způsobem pořád narážely na to, co si myslím o holkách. Ale já svůj názor nezměním. Kurvy, který chtějí každýho. Už mě nebavilo je pořád poslouchat. Na posledních 6km jsem si nasadila sluchátka i když mi bylo líto, že neusliším ten krásný šum přírody.

V uších mi začala hrát moje oblíbená písnička od Teaeho z BTS. Scenery...
I still wonder wonder beautiful story
Still wonder wonder best part
I still wander wander next story
I want to make you mine.....

Konečně jsme došli zpět do tábora. Ben řekl ať si vezmeme peníze a že se půjdeme najíst k babičce. O tom, že je to jeho babička jsem věděla jen já. Úplně vidím jak by vypadalo, kdyby se dozvěděli že jsou příbuzní. Začali by nadávat, proč mají platit když se znají a podobně.
Já si dala jenom suchej rohlík. Neměla jsem hlad. Hned jak jsem to dojedla jsem vzala svoje plavky a šla co nejrychleji do vody.

Ponořila jsem se a co nejdýl jsem zůstala pod vodou. Uklidňuje mě to. Je toho na mě nějak najednou moc. Z očí se mi začali drát slzy. Nechci brečet. Začala jsem co nejrychleji plavat. Po dnu chození to ale nešlo moc rychle. I tak jsem ve vodě strávila dost času.

Po necelí hodině jsem vylezla ven. Všichni seděli u právě rozděleného ohně. Všechny pohledy spadli ke mě... snažila jsem se jich nevšímat. Ale moc to nešlo. Tak samozřejmě že když místo do stanu si jdete pro věci vedle stanu tak na sebe upoutáte trochu tý pozornosti. ,,Se divím že nezmrzneš..." ozvalo se za mnou. Podle hlasu jsem poznala že to byl Fanda. ,,Jsem zvyklá" odpověděla jsem pořád zády k ostatním. ,,Copak? Stal se z tebe bezdomovec, že jsi zvyklá na zimu?" zahyhňala se Natka ,,Hej nechte toho" řekl najednou Ben. Samozřejmě že neposlechli a smáli se dál. ,,Ne bezďák doopravdy nejsem. Akorát narozdíl od některých co tu sedí něco dělám. Tím něčím je plavání pokud by si zase někdo chtěl rejpnout. A nevím jestli to vaše miny mozečky pochopí, ale když 6x týdně jdete ráno v 6 do bazénu tak musíte být otužilí, aby jste mohli plavat..." vyštěkla jsem nějakým způsobem a i s věcma odkráčela do umíváren se převlíct.

Nechtělo se mi vracet k těm dementům. Šla jsem tedy za babičkou. Pomohla jsem ji všechno umýt a uklidit. Když už bylo vše hotovo chvíli si semnou povídala.

,,Víte já vlastně ani nevím jak se teď mám chovat. Nikdo se semnou nechce bavit. Pořád mě nějak pošťuchují a uráží. Jedinej kdo se semnou baví je Ben. Ale ten nemůže, protože kdyby se semnou začal bavit před naší třídou, tak by hned měli další a horší keci a to nechci..." říkala jsem jí upřímně. ,,Chovej se tak jako do teď. Buď pořád sama sebou. Uvidíš jak je to vyvede z míry, když se budeš usmívat. A taky tě tak rád Beník uvidí a to je to důležitý..." usmála se. Jo, ten úsměv mají v rodině.
,Co mě tu pomlouváte?" ozvalo se mi najednou za zády. ,,Neboj tebe ne" usmála jsem se na něj a počkala až si sedne k nám. ,,Tak mládeži já vás tu už nechám. Půjdu si lehnout, abych ráno vstala včas a myslím, že vám bych tu stejně překážela. Dobrou..." ,,Dobrou" odpověděli jsme skoro na stejno.

Hned jak odešla jsem Bena objala. ,,Strašně jsi mi chyběl a to jsi byl celou dobu vedle mě" ,,To ty mě taky" zašeptal mi do ucha. Odtáhl se... proč? Chci ho mít u sebe...

Nejednou mě otočil a posadil si mě obkročmo na svůj klín. Lekla jsem se a začala jsem opět protestovat. ,,Neblbni jsem těžká" chtěla jsem z něj slíst. To se mi ale ovšem nepovedlo. Obmotal své ruce kolem mého pasu a víc si mě přitáhl k jeho tělu. Myslím že umírám.... ,,Neprotestuj zase... stejně tě nepustim, a navíc to co říkáš je kravina" po celou dobu co to říkal mě pořád tlačil víc k sobě.

Spojil naše rty. Moje další poprvé... začala válka jazyků... nejprve jsem nevěděla co dělat, ale po chvilce jsem úplně zapoměla na to že je to poprvé...