Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

21- Vážně?

,,Nechte mě" řekla jsem nahlas, ale během chvíle mi někdo dal ruku na pusu, abych nemohla křičet. Rány byly pořád silnější... do očí se mi hrnuli slzy. V té tmě jsem nemohla rozpoznat kdo to je...
Po chvíli rány ustanuli. Někdo mě prudce vzal za vlasy, které jsem měla v culíku, a přitáhl blíže k němu... ,,Ještě jednou o nás řekneš, že jsme děvky a dopadneš hůř. Je ti to JASNÝ!!! A opovaž se někomu říct že jsme to byly my... a jsi mrtvá!!" ten hlas poznávám. Proč to udělala? Pustila mě zpátky na zem.... odešli... byl slyšet zvuk zipů od stanů.

Až teď mi začalo docházet, co se tu před malou chvílí stalo. Bolest se rozlézala po celém těle. Mám takový pocit, že nemám žebra... začala jsem strašně brečet. Naštěstí už to umím i tak, že mě nikdo neuslyší... takže jsem tam ležela v slzách a snažila se vzpamatovat z toho co mi zase vesmír přichystal za překvapení....

Chtěla jsem si už setřít slzy a zkusit usnou.... v tom mi ale zabránila jedna prostá věc. Když jsem si chtěla utřít oči cítila jsem pichlavou bolest okolo oka a nosu. Ve tmě už jsem začala pomalu vidět takže mi neunikla červená skvrna která se oběvila na kapesníku...

Pomalu jsem se začala zvedat... sotva jsem se postavila na nohy. Bolest byla neskutečná. Proč já kráva vůbec něco říkala. Během toho co jsem si v mozku nadávala jsem se snažila dostat do umyváren. ,,Kurva" řekla jsem polohlasem a už jsem ležela na zemi. Musela jsem zakopnout o něčí stan. Dopadla jsem na momentálně nejbolestivější místo na mém těle. Dobře ty žebra tam asi mám, ale radši ani nechci vědět v jakém stavu... V tom se za mnou ozval zvuk zipu. ,,Ne druhý kolo nezvládnu" zašeptala jsem si pro sebe a začala brečet ,,Hej co tu děláš?" nenene prosím jen ne on, ne teď. Uviděla jsem prudké světlo baterky... ,,Pane bože Áďo!" okamžitě ke si ke mě sedl a pomáhal mi se zvednout. ,,Co se ti stalo?" opovaž se někomu říct jsme jsme to byly mi... a si mrtvá!!! ,,To je jedno, jdu do umyváren... puste mě pane učiteli" ,,Pomůžu ti...."

Pomohl mi postavit se na nohy. Oba jsme zjistili, že po svých to asi nedám. Ben mě tedy zvedl do náruče a já poprvé neprotestovala. Místo do umyváren mě donesl k babičce. Posadil mě na linku a otevřel lékárničku. ,,Co se ti stalo...?" ,,Zakopla jsem, však jsi viděl jak jsem tam ležela rozpláclá..." ,,tak určitě by jsi měla rozbitej nos a potrhaný triko od toho, že spadneš... tohle ti věřit nebudu..." začala jsem brečet. Nemůžu mu to říct i když tak strašně moc chci... ,,Co se děje? Notak neplakej pomůžu ti, hmm? Ale musíš mi říct co se stalo..." pohladil mě po tváři a pak mi setřel slzu. Sykla jsem bolestí. To oko bolí čím dál víc. ,,Promiň... to oko tě bude zítra pěkně bolet máš ho už fialoví..." opřel ruce vedle mě a naklonil se ke mě blíž ,,Neboj se jsem tu s tebou..." a pak mě políbil. Miluju ty jeho rty...
,,Řekni mi to prosím..." řekl polohlasem. ,,Bene... jsem unavená" wow lepší výmluva mě nemohla napadnout. ,,Dobře tak pojď, lehneš si ke mě do stanu... venku tě už spát nenechám" ,,Ani náhodou!" řekla jsem rychle ,,Hele, protestuj si jindy... někdo ti ublížil a já tě mám nechat spát venku? Na to zapomeň holčičko a to hodně rychle. Dneska spíš u mě a hotovo tečka" tomuhle odporovat nebudu. A tohle je ten moment, ten tón, díky kterýmu působí jako nafoukanej blbeček kterej o všem rozhoduje. Ale nadruhou a tu hlavní stranu to myslí, tak že se o mě bojí. A to je tak krásný... ,,Víš co bude ještě lepší? Budeš spát tady. Je tu ještě jedna postel krom tým babiččiný... Pojď." Pomohl mi dolů z linky a společně jsme šli do jiné místnosti. Otevřeli se veliké dveře a tam stála babička ,,Pane bože co se stalo?" Spráskla ruce. ,,Babi já ti to povím zítra ráno... může Áďa zůstat spát tady?" ,,Samozřejmě, pojď dám ti peřinu a čistý oblečení" podívala se na mě a ukázala kudy jít. Když jsem si vyměnila svoje natrhlé triko za mikinu, co mi babička půjčila, lehla jsem do na postel a Ben si ke mě sedl. ,,Pověz mi to. Co se stalo" Na tváři se mi zas objevily slzy. Hrozně to bolelo. ,,Neplač..." ,,Já jsem zakopla" ,,Nepovídej mi že máš monokl jen tak, tohle není sranda přeci" rozbrečela jsem se. ,,Dobře... řekneš mi to ráno. Teď už spinkej ano?" ,,Nechoď..." zašeptala jsem když se zvedl. ,,Myslíš že se k tobě vejdu?" Kývla jsem a bolestivě se posunula. Dal mi pusu na čelo a zašeptal ,,Tak dobrou ty moje vílo..." dnes už po druhé jsem usínala s jeho slovy v hlavě a politikem na rtech.

*Pohled Bena

Probudilo mě škubnutí stanu. Mám docela lehké spaní... Otevřel jsem stan a uviděl černou siluetu člověka, který ležel před mým vchodem. ,,Hej co tu děláš?" řekl jsem a rozsvítí si baterku na mobilu. ,,Pane bože Áďo!" okamžitě jsem si k ní sedl a pomáhal ji se zvednout. ,,Co se ti stalo?" Když se postavila na nohy bylo vidět, že se na nich sotva drží. Zděsil jsem ,se když jsem uviděl její potrhané tričko a krvácející nos. Kdo jí to sakra mohl udělat?!

Poprvé co nedělala hrdinku že všechno zvládne sama. Donesl jsem ji do kuchyně a posadil ji na linku. Ošetřil ji ten nos. Začala brečet. Ani si neumíte představit, jak mě ničí vidět ji brečet. Snažil jsem se ji uklidnit. Pod okem se ji začala rýsovat pěkná fialová modřina. ,,Řekni mi to prosím..." řekl jsem polohlasem. ,,Bene... jsem unavená" popravdě jsem si myslel, že mi to řekne... ale asi musí být vyděšená... zeptám se ji zítra ,,Dobře tak pojď, lehneš si ke mě do stanu... venku tě už spát nenechám" ,,Ani náhodou!" řekla rychle. Podíval jsem se na ní jestli to myslí vážně... hrdinka do morku kostí, fakt že jo ,,Hale protestuj si jindy... někdo ti ublížil a já tě mám nechat spát venku? Na to zapomeň holčičko a to hodně rychle. Dneska spíš u mě a hotovo tečka" řekl jsem to trochu přísněji, ale bojím se o ni. Nikdo ji nesmí ubližovat.
  ,,Víš co bude ještě lepší? Budeš spát tady. Je tu ještě jedna postel krom tým babiččiný... Pojď." Sundal jsem ji z linky a šli jsme do pokoje vedle. Babička hned vylezla ,,Pane bože co se stalo?" Spráskla ruce. ,,Babi já ti to povím zítra ráno... může Áďa zůstat spát tady?" Zeptal jsem se, ikdyž jsem znal odpověď ,,Samozřejmě, pojď dám ti peřinu a čistý oblečení" Koukal jsem jak se s bolestí převléká. Měla červené celé břicho... Tomu kdo ji to udělal to nedaruju. Nakonec jsem si musel lehnout k ní. Jejím smutným očkům nejde odolat. Alepoň ji budu mít pod kontrolou... Usla během chvilinky. Lehl jsem si vedle ní a pozoroval ji. Čím dýl se na ni koukám tím víc pořád věřím tomu že je to víla. Moje...To ticha noci jsem zašeptal ,,Neboj se já to takhle nenechám"

*Pohled Ádi

Probudila a hlava mě bolela jako střep... Přetočila jsem se na druhej bok ale Ben tu nebyl. Napadlo mě že odešel ještě v noci když jsem usla.

U stolku jsem viděla svoji tašku s věcma. Natáhla jsem se pro ni a s bolestí vytáhla mobil. Velkým písmem na mě vyjelo 8:32. Pěkný no... Mohl mě třeba taky dojít vzbudit. Hodila jsem na sebe jiné kalhoty a vyšla z pokoje. Ok nebolí mě jen hlava, ale celé tělo, hlavně žebra. Taky aby ne, tam sem jich schytala asi nejvíc... Nad touhle myšlenkou mi přejel mráz po zádech...

Pomalým krokem jsem šla do kuchyně. Viděla jsem oknem, že všichni seděli u stolů, Ben stál s babičkou u okna kde se dostávalo jídlo. Vyšla jsem ze dveří ven. Všechny pohledy spadly na mě... už zase. Procházela jsem mezi stoly.Tak počkat, tady něco nehraje... všichni sice seděli u stolů ale nikdo nejedl ani nepil. Šla jsem za Benem, protože už když mě viděl mi ukázal ať jdu k němu. Hned jak jsem k nim došla jsem slyšela babičku ,,Panebože to oko..." Až teď mi došlo, že bude asi pěkně fialový....

,,Pane učiteli proč tu musíme sedět jako tupci, když už jsme všichni dávno po jídle?" zeptal se Honza ,,Hned se to dozvíš..." Otočil se zase zpátky ke mě ,,posaď se tu" ukázal na lavičku za náma a hned jak jsem si na ni sedla se ke mě sklonil a zašeptal ,,Neboj se, už ti to nikdy nikdo neudělá" V tu chvíli mi přejel ledový mráz po zádech... jestli to začne řešit... holky mě zabijou.

Nějakou dobu mluvil. Dívala jsem se na ostatní a jejich reakce. Nebyla pro mě nějak překvapující. Jak už víte nejsem moc populární v naší třídě takže většina reagovala jenom tak že řekla ,,TO je strašný,, a dál čuměli do mobilů. Až na pár holek... respektive těch holek který o tom vědí stejně jako já... ,,Panebože Áďo? Jak ti to mohl někdo udělat?!" nebo ,,Chudinko naše" po těhle slovech jsem vyvalila oči. Řekla ji totiž Nella s Lenkou... Zvedli se a přišli ke mě. Bála jsem se co udělají. ,,Co?" řekla jsme polohlasem když mě objaly. Moje překvapení dlouho nevydrželo, protože když se Lenka odtahovala řekla polohlasem ,,Počkej ty svině večer..."

Žaludek se mi stáhl a opět mě polil ledový pot. Strach který mi projel celým tělem byl neskutečný...