15-A jsme tu

137 10 0
                                    

Vystoupili jsme z vlaku a vydali jsme se za Benem. Holky z populárky se teď už nehrnuly a naopak šli až nakonec a něco si pořád šušlaly. Já jsem šla mezi skupinou kluků, kteří byli hned za Benem, a druhou skupinou holek. Nějakým způsobem jsem se připletla do konverzace mezi klukama. Hádali se jestli, je lepší mít starší nebo mladší sourozence. ,,Rozhodně starší sourozenci jsou horší" řekl Vojta a podíval se na ostatní ,,Tak to ani náhodou, mladší jsou horší" řekl Kuba a další se k němu přidali ,,Mladší pořád otravují, že něco potřebujou a rodiče jim všechno dají a co my?Ty?! Leda hovno dostaneš!" Začal imitovat svoje rodiče Kuba. Všichni jsme se začali smát ,,Ale někdy jsou hodný" konstatovala jsem. Všichni se na mě otočili s obličejem To myslíš vážně?! ,,Samozřejmě když spí" ,,Už jsem se lekl, neznám mladšího sourozence, kterej by dokázal chvíli neotravovat..." Řekl Miky ,,Pořád jenom kňučej ,Mami tohle a mami tamhleto, a ,on mi to vzal, ,AUUUU mami on mě praštil, taková blbost ty vole..." Řekl zase Kuba. Najednou se do k nám otočil Ben ,,I když je to trochu nefér vůči těm, co jsou tady ty mladší sourozenci..." podíval se na nás všechny a dopověděl ,,Tak doopravdy mladší sourozenci jsou horší...Vím co říkám" usmál se tím svým zákeřným úšklebkem a já byla někde ve vesmíru. ,,Vy máte taky mladší sourozence?" Zeptal se Honza ,,Jo mám dvě ségry" ,,A jak se jmenují?" Zeptal se pro změnu někdo z holek. ,,Ema a Majda" odpověděla jsem a všichni na mě stočili tázavým pohledem ,,Co?" zeptala jsem se tak nějak všech. Moc dobře jsem věděla co. I když jsem se snažila vypadat co nejvíc v pohodě, uvnitř byl záchvat paniky. ,,Jak to víš?" Jsem v prdeli... co mám teď jako odpovědět?! Nemůžu tady přeci říct, že jsem s nim seděla ve vlaku a že mi to řekl když jsme si povídali. Rychle jsem se podívala na Bena. Jakoby věděl, na co myslím a odpověděl ,,Viděl jsem ve škole Áďu s nějakým klukem a byl jí docela podobný. Tak jsem se ji zeptal, kdo to je a ona že brácha. No já ji řekl, že si jsou podobní a že já to takhle se ségrama nemám. Nás by jste si k sobě nespojili. Ema má blond vlasy a Majda má černý, no a já hnědý" nějakým způsobem to zakecal. Teda alespoň doufám. ,,Aha..."řekl jednoduše někdo z kluků a dál už jsme se o tom nebavili. Ben se otočil zpátky a dál nás vedl cestou, která mířila do lesa. Byla jsem za to vděčná, protože bylo něco málo po půl desátý a sluníčko začalo docela pálit do obličeje.

Po ani ne čtvrt hodině co jsme šli lesem, se před námi objevila louka. Ben se zastavil, usmál se a vesele potichu řekl ,,konečně" vzápětí se otočil tak, aby viděl na všechny a řekl ,,Takže tady za těma kytkama nebo co to je, si teď rozložíme stany. Kluci napravo a holky nalevo od mého stanu" pár lidí vyprsklo smíchy. Ben podle jeho výrazu zřejmě nepochopil, že řekl nádherný dvojsmysl. Tázavě se na mě podíval a polohlasem se mě zeptal ,,Co sem řekl?" ,,Holky vedle mého stanu? Bacha na dvojsmysly pane učiteli" začala jsem taky smát.

Nějakou dobu trvalo než jsme postavili všechny stany. My s Kájou byly jako první a tak jsme pomáhali i ostatním. Když už měli všichni hotovo, Ben nám řekl, ať se převlíkneme do plavek a vezmeme si s sebou ručník. Vlezly jsme tedy s Kájou do stanu a začali hrabat v batohu plavky. Já to měla jednodušší. Jednak jsem měla jednodílný a za druhý jsem je měla položený na vrchu. Kája, jelikož měla dvoudílný, hledala v batohu dýl. Po chvíli vysypala celý batoh a až pak je našla. Na plavky jsme si ještě vzali stejný tílka a sukni. Do ruky sem ještě vzala ručník, malou taštičku s mobilem a pak jsem vylezla hned za Kájou ven ze stanu. Když už se konečně vyhrabaly i holky z populárky, který si nejmíň 10minut kontrolovaly svoje zařízlí plavky, Ben zavelil a my šli za ním. Přešli jsme ten malý plácek, na kterém jsme měli postavený stany, kde jsme našli jak ohniště tak síť na volejbal a najednou jsme stáli před nádherným místem. ,,Wow" vypadlo ze mě potichu aniž bych si to uvědomila. Přímo před námi byla krásně průzračná voda, na jedné straně pokračoval les a na druhé se tyčily mohutné skály. Stála jsem kousek od Bena, podívala jsem se na něj. Usmíval se a bylo vidět, že si užívá pohled na tohle nádherný místo. ,,Konečně" řekl zase potichu a zasmál se. ,,Tak kdo tam vleze jako první?" řekl a otočil se na zbytek lidí. Nevypadali moc nadšeně... ale mě to bylo jedno. Miluju vodu, takže to ani nemusel doříct a já stála na kraji vody. Začala jsem si sundávat ty dva kusy oblečení, co jsem na sobě měla. Odhodila jsem je dál od břehu. Přitom když jsem se otáčela, jsem zahlédla pohledy většiny lidí, mezi nimi nechyběl ani Ben. Nevěřícně se na mě usmíval a jeho pohled jakoby říkal, tam nevlezeš. Otočila jsem se zpět k vodě. Sáhla jsem nohou do vody. Byla tak krásně studená. Neváhala jsem a udělala pár kroků. Stála jsem v tý vodě to kolena, když se zamnou ozvalo ,,Tam nevlezeš..." řekl nevěřícně Vojta ,,Chceš se vsadit?" Oplatila jsem mu s úsměvem. Pořád jsem cítila, jak na mě koukají. Větší blbost mě v tu chvíli napadnout nemohla... uviděla jsem vedle sebe kámen. Stoupla jsem si na něj... ještě jednou jsem se podívala směrem k ostatním, kteří pořád stáli na břehu, pak jsem se podívala před sebe abych zjistila jestli tu není další šutr a když jsme se tedy přesvědčila, skočila jsme šipku do vody. Najednou mě pohltila ta krásně osvěžující voda. Užívala jsem si to. Pod vodou nějakou dobu vydržím a tak jsem se rozhodla, že si trochu zaplavu. Rozpustila jsme si vlasy a plavala dál pod vodou. Po chvilce jsme se vynořila. Byla jsme celkem daleko od místa kde jsem skočila, takže jsem už nedosáhla ani na dno. Když jsem se podívala zase zpátky na břeh viděla jsem nevěřícné pohledy. ,,Co to sakra bylo?" Řekl Kája ,,Víš jak jsem se lekla, když si se hned nevynořila?!" Zakřičela na mě ze břehu. Já mezitím plavala zpátky. ,,Pardon, chtěla jsem si trochu zaplavat" řekla jsem s úsměvem ,,Tak co je vám? Jdete do vody nebo ne?" ,,Nejsme blázni je to ledový" řekl s pokřivených úsměvem Kuba ,,Není... je to osvěžující" ,,Jo. ale pro tebe" řekl Vojta ,,No ták. to vážně nikdo nepůjde?" Sjela jsem pohledem po všech lidech. kteří tam stáli. Poslední jsem se podívala na Bena. Ten se zase jen usmál a řekl ,,No já teda nejsem bůhví jak otužilej. ale ledoví to rozhodně není" hned jak to dořekl sundal si tričko. který na sobě měl a mě spadla brada. ,,Ohh shit" bylo slyšet od skupiny holek. Nenapadlo by mě, že by mohl mít takoví břišáky. Ben poměrně rychle vlezl do vody a podobně jako já do ní skočil akorát neskákal z kamene. ,,Je to fakt super" Řekl, když se vynořil ,,Mám nápad" řekla jsem najednou a už po několikáté se otočila ke břehu. ,,Kdo si semnou dá závody? Je tu dobrý místo" řekla jsem nadšeně. Holky ty jen protočili oči, Kája jen řekla ,,Klidně, ale stejně si rychlejší" a kluci zareagovali ,,Si se zbláznila?" ,,Mě to stačilo minule" ,,Ne díky". Po těch slovech začali konečně chodit do vody. No závody si tu asi nedám, ale zaplavat si můžu. Zajela jsem znovu pod vodu a nějakou dobu jsem tam byla. Najednou mě někdo chytl za kotník a tím mě tak donutil se vynořit. Otočila jsem se na osobu, která mě stále držela za
nohu ,,Bene půst mě, chci plavat" ,,já vím, právě proto tě držím. Chci si s tebou dát ty závody." ,,No tak OK... co chceš plavat... kraul, prsa, znak nebo dokonce motýla?" Zeptala jsem se ho. Mohla jsem mu normálně říkat Bene, protože těch pár lidí, kteří byli ve vodě, zůstávali pořád na kraji. ,,Tak já teda pochybuju o tom, že bys zvládla motýla... ale nejlepší i pro mě bude ten kraul." ,,Dobře tak kraul. Ale mám podmínku..." ,,jakou?" ,,když vyhraju, tak si dáme ještě jedny a to motýlka, platí?" ,,Když chceš prohrát, tak klidně. Ale to se stejně nestane, protože ty mě neporazíš ani v tom prvním"
Usmál se na mě a já se zase topila. Naštěstí ne ve vodě ale v těch jeho očích... Doháněli mě k šílenství ty jeho ďolíčky ve tvářích, ale i ta jeho soutěživost mě pěkně provokovala...

Achjo! Ty si to nezapamatuješ!! Je to tvůj učitel!! Přestaň se tu nad ním rozplývat a mysli na to jak ho porazíš. Jestli ne, tak si z tebe budou dělat srandu!! Ty si mi vážně teď nechybělo...

Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]Kde žijí příběhy. Začni objevovat