Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

30- Super den ve škole...

Všichni mlčely. Pro mě už jen to, že to řešíme teď a tady, bylo utrpení... ,,Dobře, takže jak chcete, dneska to budeme řešit na radě... jelikož jste se nikdo nepřiznal, tak budeme řešit jaký hromadný trest budete mít... vidím to na zákaz jakéhokoliv výletu." řekl rozlobeně a sedl si za počítač. ,,Nějakej nasranej ne,"otočila se Anička na holky. To ale nebyl dobrý nápad, kor když sedí v první lavici, takže to Ben slyšel a hned se na ní podíval. ,,Ještě jedna taková poznámka a jdeš dozadu..." usmál se na ní a Anička jen vyvalila oči.

Další kus hodiny probíhal docela v klidu. Ben jako vždy zkoušel pár lidí a holky si mezi sebou začali povídat. V tom ale nastala první Benova změna. ,,Takže, na tohle já už nervy nemám..." řekl a promnul si obličej. ,,Takže všechny holky si stoupnou dozadu a všichni kluci před tabuly..." všichni jsme tak tedy udělali. Pohledy, které ke mě padali od holek byly tak strašně nepříjemný, přitom si za to můžou samy. ,,Bez jakýchkoliv dalších poznámek si sednete tak jak vám teď řeknu..." rozhlídl se po holkách ,,Takže pojedem od zadních lavic... ke dveřím Valča, doprostřed Bety a k oknu Anička..." Holky nedokázali pochopit, že právě jejich jména teď řekl a málem se zhroutily na zem. Kdyby jen věděli, kdo je jeho nová holka, která má neomezeně času koukat na něj z blízka... usmála jsem se nad svou myšlenkou. To ovšem viděla Kája a sežahla mě pohledem. ,,Před ně si sedne, Petr s Mončou..." ,,Ty budou snad jediný, komu to nebude vadit" vypustil někdo vtipnou poznámku ,,Před ně... Lenka,Fanda dveře, Kája,Honza střed a Anička Jirka okna..." už nás zbylo jenom 6 a pokud bude postupovat jako do teť holka kluk tak mám vyhráno... ,,A nakonec Natka s Mikym dveře, Klára a Kuba střed a vy dva přede mně..." ukázal na Mě a Vojtu. Nikoho lepšího jsem si ani přát nemohla. Přendali jsme si tedy věci, i když někteří s otrávenými obličeji, a hodina pokračovala zase dál.

Bohužel i tahle hodina skončila a já, i když jsem nechtěla, tak jsem musela odejít z Benovi příjemné blízkosti. Před odchodem mi ještě věnoval úsměv a pak řekl ,,Nezapomeň na to odpoledne" ,,Neboj-te" dořekla jsem rychle ,,Počkám na tebe v kabinetu...máš 8 hodin ne?" ,,Jo mám" zvedl se a šel zamnou ke dveřím, když jsme z nich vyšli rychle se ke mě nahl a zašeptal ,,Přijď co nejdřív, zlato" přejel mi mráz po zádech... na oslovení zlato nejsem pořád moc zvyklá.

Šla jsem tedy do třídy biologie. Je to můj nejmilejší předmět, určitě z něj budu i maturovat. Takže i na tuhle hodinu jsem se těšila, do chvíle, než na mě před třídou čekala naše známá partička ,,Svině jedna malá..." řekla Kája a chytla mě za ruku, čímž mě trhnutím přitáhla k nim. ,,Co se děje?" řekla jsem potichu ,,Nedělej že nevíš!" ,,Někdo mu asi musel říct, že to byl někdo od nás!"doplňovali se Vaness s Lenkou ,,Nemysli si my nejsme tak blbý, abychom nevěděli, že jsi to byla ty!" řekla znovu Kája a přitlačila mě ke zdi. ,,Já mu ale nic neřekla..." odpověděla jsem se slzami v očích ,,To jsem si o tobě nemyslela, že budeš lhát? Takovou tě neznám" řekla Valentýna a praštila mě do břicha. Syskla jsem bolestí, což mě bolelo víc než samotná rána. Od rána, kdy mě Kája skoro dusila, mě stále bolí krk. ,,Takže aby bylo jasno..." přišla blíž Naty ,,Ty dneska na tu radu příjdeš a řekneš jim, že to byl někdo jinej... Nikdo od nás ze třídy" řekla s úsměvem a Kája ji doplnila ,,Je ti to jasný?!" kývla jsem hlavou na znamení, že ano ,,Cože? Nějak jsem tě neslyšela.." řekla znovu Naty ,,Jo..." měla jsem slzy na krajíčku, sotva jsem mluvila ,,Co Jo?!" ,,Jo řeknu...jim...to" už mi tekly slzy. V tu chvíli mě naštěstí Kája pustila a i s ostatníma odešla. Já se opřela o zeď a snažila se rychle uklidnit, hlavně ať nikdo nic nepozná. Rychle jsem si setřela slzy a šla se posadila do lavice.

Konečně konec... celou biologii jsem sice rozdýchávala to, co se stalo, ale nakonec to bylo v pohodě. Zbytek dne si mě naštěstí už holky nevšímaly a já se mohla v klidu soustředit na školu. Konečně poslední hodina je u konce... už se tak těším za Benem. Nemusela jsem se bát, že mě někdo uvidí, jelikož všichni šli na oběd a navíc je ta porada. Přišla jsem ke dveřím kabinetu a zaťukala. Za chvíli z nich vylezl Ben. ,,No jupí... už se na tebe těším" řekl potichu a pustil mě dovnitř. Stejně jako ráno hned zamkl a pevně mě objal. Myslela jsem, že opět syknu bolestí. Naštěstí jsem to udržela. ,,Konečně jsi tu zlato" řekl a přítáhl si mě do polibku. ,,Za jak...dlouho...musíme jít?" Řekla jsem mezi polibky ,,Za 10minut asi" najednou, ani nevím jak, jsme se ocitli u stolu, kde měl Ben věci. Vysadil mě na něj a naše rty od sebe odtrhl. Popošel dva kroky dozadu a řekl ,,Jsi krásná..." začala jsem se červenat. ,,Už zas" zasmál se ,,Co už zas?" Řekl jsem s nechápavým úsměvem ,,Už zas se červenáš. Ale přišel jsem na to kdy..." nechápavě jsem nadzvedla obočí a čekala, co z něj vypadne. ,,Buď když musíš lhát... nebo když ti řeknu něco co ti lichotí... nemám pravdu?" Zakývala jsem hlavou na znamení že jo. ,,Většinou to je ale proto, že nemám ráda hodně lidí a když musím mluvit, tak se cítím hrozně" Usmál se, přišel ke mě a znovu mě objal.

Najednou se znovu ozval ten příšernej zvuk bouchání na dveře. Ben se na mě podíval a řekl ,,Co kdybychom dělali, že tu nikdo není?" ,,To je úžasnej nápad..." řekla jsem a dala mu pusu. V tom se ale opět ozval zvuk bouchání, který ale v zápětí doplnil hlas, mě až moc známí. ,,Pene učiteli! Potřebujeme s Váma mluvit!" ,,To je Kája!" Vyhrkla jsem. Začala jsem se strašně bát. ,,Počkej, já tam dojdu" ,,Ne!" řekla jsem. Ben se na mě tázavě podíval ,,udělali by z toho nevím co po celé škole. Musím se někam schovat, hned!" pořád na mě koukal zvláštním pohledem ,,Dobře tak pojď do skříně." ukázal na skříň uprostřed stěny, rychle jsem dala tašku za stůl a sama si vlezla do skříně. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se Ben když dovřel dveře ,,Jo jsem" odpověděla jsme potichu a už jenom čekala, co se bude dít dál...

*Pohled Bena
Držel jsem ji v obětí. Tak krásně voní. To bude moje droga... tuhle dokonalou chvíli, ale zase musel pokazit ten dementní zvuk. Podíval jsem se na ní a řekl ,,Co kdybychom dělali že tu nikdo není?" hned s úsměvem odpověděla ,,To je úžasnej nápad..." a dala mi pusu. Ty její plný, sladký rty... najednou se ale opět ozval ten zvuk a s ním i něčí hlas ,,Pene učiteli! Potřebujeme s Váma mluvit!" ,,To je Kája!" Vyhrkla Najednou Áďa div nespadla ze stolu. Začala se strašně klepat. Bylo na ní vidět že se bojí. ,,Počkej já tam dojdu" řekl jsem, ale ona hned řekla ,,Ne!" podíval jsem se na ní s nechápavým pohledem. Proč se bojí? ,,udělali by z toho nevím co po celé škole... musím se někam schovat" Takový strach? Ale to by znamenalo... ,,Dobře tak pojď do skříně..." Rychle popadla tašku dala ji za stůl a už lezla do skříně. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se jsem když jsem zavřel dveře ,,Jo jsem" odpověděla potichu. S pořád nechápající situací jsem šel otevřít. ,,Dobrý Den!" Řekly skoro zborově, jak už vím holky z populárky, a okamžitě byly nalepený co nejblíž u mě.

,,Co potřebujete?" zeptal jsem se otráveně a udělal pár kroků dozadu ,,No víte pane učiteli...jde o Áďu" slyšel jsem slovo Áďa? Takže do pozoru! ,,Dneska nám říkala, že sice neví kdo to byl, ale že na ní někdo mluvil a ona by poznala, kdyby to byl někdo od nás..." řekla Lenka ,,Z toho vyplývá, že naše třída je v tom nevinně" tohle mě zarazilo...proč mi o tom neřekla? ,,Aha... a proč o tom tedy nevím já?" ,,Říkala, že se Vám to bojí říct" řekla Naty ,,Prý jí nemáte rád" doplnila Kája a mě došlo o co tady jde... ,,No dobře, tak děkuji za informaci...já už si to s Áďou vyřídím" vystrčil jsem je z kabinetu a opět zamkl.

,,Vylez" řekl jsem a otevřel skříň ,,Říkala jsi něco takovýho?" věděl jsem, že by tohle neřekla, ale jistota je jistota. Zakroutila hlavou, že ne. ,,Áďo... jestli víš kdo to byl, řekni mi to teď... za chvíli to budem řešit a já chci vědět pravdu"

*Pohled Áďi
Já už doopravdy nevím co dál.Promiň... ,,Pravdu měli, ale jen v něčem..." zmateně vykulil oči ,,Nevím kdo to sice byl, ale promluvil na mě. Kdyby to byl kdokoliv od nás poznala bych to..." měla jsem co dělat, abych nezačala rudnout ,,Určitě?" Podíval se na mě zkoumavým pohledem ,,Jo" To je hrozný mu takhle lhát...
Nechtěla jsem to už dál řešit, ale stejně jsme musela. Teď mě čekala několika minutový rozhovor se všema učitelama...
Naštěstí pro mě, rozhodli, že celou věc tedy nechají být a kdyby byl kdykoliv jen náznak opakování, začnou to řešit znovu. Snad tohle holkám bude stačit a nechají mě být...