Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

51- sexuální výchova

Konečně. Všechny kameny ze mě spadly a já si mohla oddechnout. Už nic nemusím tajit. Naši i Benovi rodiče o nás ví, škola ta ještě týden počká a i pak se bude zvládat v pohodě a co je nejlepší, nemusím si už vymýšlet že jdu za holkama, i když ony by byly poslední za kým bych šla... Byla jsem i ráda za to, jak vlastně Bena přijali. Když si vzpomenu na mojí sestřenici, jak nadávali koho si to přivedla a že jestli budu stejná že půjdu z domu... současnost byla cesta rájem. I když na začátku byly hádky, všichni čtyři mi řekli že jsou vlastně rádi a že nám to přejí. Nikdy jsme si neuvědomovala jak moc mi záleží na mojí rodině.

*středa ráno
Jak moc to ubíhá. Před dvěma týdnama jsme ležela v nemocnici a teď jsem už vstávala a chystala se poprvé do školy... docela jsem se ale i těšila. Ne na učení. Ne na ostatní lidi, ani učitele. Jednoduše jsme se těšila na to že budu s Benem. Naši se domluvili s ředitelem, že aby mi nehrozilo nějaký ,,nebezpečí,, budu každou přestávku u Bena a pak přijdu rovnou do hodiny. Souhlasil a já byla šťastná jak blecha.

Můžu už i po schodech sama, což těší nejen mě, ale i mamku a ostatní, kteří mi museli pomáhat.

Sešla jsem tedy do kuchyně a nalila si čaj. ,,Tak poslední den jako čtrnáctiletá?" Řekl taťka ,,Jojo..." řekla jsme jen potichu a odešla do koupelny. I když jsem se dívala na fotkách jak vypadá jizva, v zrcadle to ať jsem chtěla jakkoliv nešlo to vidět, a tak jsme vzala další zrcátko a začala ho štelovat tak, aby se mi konečně ukázala moje zadní část hlavy. Stejně jsem to nenaštelovala a tak jsme radši náplast a pak i čelenku a šla zpět k taťkovi. Ten jako každé ráno mi náplast opatrně nalepil a pak pomohl nasadit i čelenku. ,,Opravdu chceš jít dneska?" Zeptal se už po několikáté. ,,Jo chci. Jak by to vypadalo že přijdu až v den svých narozenin?" ,,A proto půjdeš den před nimi?" Zvedl obočí tázavě ,,proč sedět doma když už můžu do školy" řekla jsme trochu otráveně a šla si pro mikinu.

Když jsme přišla zpět do kuchyně už byli oblečení i Ela s Járou a my mohli vyrazit. ,,Tak opatrně ano?" Řekl taťka když jsme vylejzala z auta. ,,Neboj budu přeci přestávky u Bena..." řekla jsme a pousmála se, protože jsme ho zahlídla za skleněnými dveřmi. ,,No právě. Popros ho aby tě hodil domů, po škole... Pa" řekl a odjel

Já i mí dva sourozenci jsme se rozešli do školy. Jára otevřel dveře a společně jsme vlezli dovnitř. ,,Ahoj" řekl svým ranní chrapláčkem Ben a usmál se. ,,Dobré ranko" oplatila jsme mu pozdrav. ,,Ahoj Bene" řekla moje pitomá sestra. Já i Ben jsme se rozhlídli po chodbě. Jediný štěstí že tu pořád nikdo moc nebyl. Ben se skrčil k mojí mladší sestře a potichu řekl ,,Domluvili jsme se přeci že mi budeš říkat pane učiteli... a Bene jen když budu u vás jasný?" Ela jen kývla hlavou ,,Jasný" a odešla na první stupeň.

,,Tak pojď marode" zasmál se a šli jsme k jeho kabinetu. Jak jinak, cestou jsme potkali říďu. S úsměvem od ucha k uchu k nám přišel a hodně hlasitě řekl ,,Konečně se nám vrátila premiantka... už jsme se všichni báli. Tady Pan učitel nám sice dával hlášení, jak jsi na tom, ale dost mě včera překvapil, když řekl, že už se vracíš do školy" ,,Mě už to doma nebavilo, a když je ta možnost být ve škole, a zároveň v bezpečí je super" musela jsme z části přiznat. Ben vedle mě potichu řekl aww. Zřejmě pochopil že bezpečí pro mě znamená on a jeho hřejivé objetí, svým způsobem i jeho kabinet. ,,To rád slyším. No nic já už musím jít. Hodně štěstí dneska" kývl hlavou a zašel do ředitelny.

Pokračovali jsme do kabinetu. Konečně se před námi objevily bílé dveře a my zalezli dovnitř. Šla jsem k věšáku a odložila si tam kabát i mikinu. Okolo mého pasu se obmotaly dvě silné ruce a na krku mi přistála pusa. ,,Konečně tě můžu obejmout.." zašeptal Ben a otočil mě čelem k němu. ,,Hmm... bezpečí" řekla jsem s úsměvem a přitiskla se mu na rty. ,,Jsi sladká víš to?" nadzvedl obočí a koukal na mě smaragdama ,,Jak to můžeš vědět? Copak jsi mě ochutnal?" až teď mi došel smysl slov a já začala rudnout. K mému údivu nebyla jsme sama kdo začal chytat rudou, Ben se zvláštně zasmál a očima ucukl. ,,No jako ochutnal, ale já to momentálně myslel jinak než minule trdlo..." podstoupila jsem pár kroků dozadu. Zasmála jsem se. Ne radostí, že nerudnu sama. Ne radostí, že mi říkal, že jsem sladká. Já se zasmála zoufalstvím, které mnou projelo, protože jsme nedokázala pochopit ,,Kdy minule?" vypadlo ze mě. ,,Tu noc na párty? Nepamatuješ?" Vypadal zmatenej a v okamžiku se jeho výraz změnil ,,Já už chápu proč jsi na mě byla naštvaná..!" Řekl nadšeně a zároveň smutně. Já jsem v hlavě měla totální zmatek.. až teď mi začalo docházel co se stalo před tou ,,nehodou,, všechno mi projelo hlavou.?.