Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

32- Překvapení

Po tý zprávě, kterou mi Ben poslal, jsem se na něj těšila ještě víc než doteď. Šla jsem si rychle zaplavat, vylezla jsem a opět na sebe hodila věci. Táta na nás zavolal, že jedem do školy. Cestou se ale začal vyptávat na Bena... ,,Máma říkala, že ten tvůj učitel je nějakej divnej?" ,,Ne? Není, naopak je v pohodě" ,,No říkala, že na tebe mohl oči nechat" řekl táta zkoumavým hlasem ,,No na mě určitě, to se jí asi něco zdálo..." řekla jsem a sklopila hlavu. Kdyby jenom věděl jak moc se známe... musela jsem se pousmát nad myšlenkou, že ho uvidím hned první hodinu.

Přišla jsem do třídy. Jako vždy byla poloprázdná, zatím tu bylo jen 5 lidí. Přišla jsem ke stolu a k mému překvapení tam ležel lísteček. Nezapomeň . Nechápala jsem... Od koho byl a co znamenal? Nejdříve mě napadlo, jestli to nejsou holky z populárky, ale ty tu ještě nebyly. No nechám to být, třeba na to časem přijdu. Vzala jsem sluchátka a šla na chodbu. Pustila jsem do uší ten slastný zvuk Metalici a úplně ztratila pojem o čase. Viděla jsem, že kolem mě prošlo už hodně lidí i od nás ze třídy, včetně populárky... popravdě jsem se začala klepat jako ratlík, když jsem je viděla. Ale nic mi neudělaly...? Aha, chápu, byli tam totiž u nich Robin a Jirka. Moje jediná záchrana. Nejednou na chodbě nebyl nikdo. Asi už zvonilo, řekla jsem si a sundala sluchátka z uší. Zvedla jsem se z lavičky a šla do třídy. Těsně před ní mě najednou někdo chytl za ruku. ,,Ahoj vílo" řekl potichu a dal mi letmou pusu. ,,Neblbni. Někdo nás uvidí..." řekla jsem a vytrhla mu ruku ze sevření. Zašla jsem rychle dovnitř a Ben přišel až po chvíli.

,,Dobré ráno" řekl s úsměvem, když procházel uličku. Když procházel kolem mě skoro neslyšně řekl ,,Nezapomeň" zpozorněla jsem a Vojta si toho všiml ,,To bylo na tebe?" ,,Nevím, asi ne" řekla jsem potichu a sklopila pohled od Bena. Celou hodinu jsem na něj koukala a on pokukoval po mě. Strašně se už těším, až dnešní hodiny zkončí. Bohužel je úterý... ještě mě čeká čeština, pak tři hodiny chemie, na kterou se ale těším a nakonec odpoledka výtvarky s dějákem. Hrůza děs...jak mám zvládnout celý den? Hodina skončila a my se měli zas přesunout jinam. Na mobilu se mi rozsvítila zpráva od Bena.

Přijď ke mě na odpolku♥️

Ani jsem nemusela odpovídat. Stál kousek odemně, takže jsem jen kývla hlavou.

Celý den rychle utekl, naštěstí, a já už se nemohla dočkat, co pro mě Ben připravil...  Ani v poledne mi neřekl, co to bude a můj zájem rostl čím dál víc. Tedy pravda, zabavil mě jiným způsobem. Už jen za polední pauzu jsem si vybrala denní dávku líbání. Skončila 8. hodina a já s radostí šla domů. Dohodli jsme se s Benem, že mě ve čtyři vyzvedne na hlavní. Hodinka. Úplně pohodinčka. Během 30 minut jsem došla domů. Hned jsem odešla do patra, dát si rychlou sprchu a přeci jenom zase ze sebe zkusit udělat člověka. Vlažné kapičky začali posévat mé tělo i hlavu. Strávila jsem v koupelně něco málo 10 minut, hodila jsem na sebe lehký župánek a šla si do skříně pro věci. Na mysli mi vyjela otázka ,,Co na sebe?" a hned v zápětí jsem si pro sebe řekla ,,Je to rande!" ,,Ne ty blbá. Bude to pohřeb sedmi trpaslíků..." mozek tu zřejmě moc dlouho nebyl a proto si vybral tuto supr, čupr chvíli... snažila jsem se ho ale ignorovat. ,,No tak... když to je rande, tak by to chtělo něco lepší ne?" zase jsem řekl polohlasem. ,,No to by chtělo. Ale neboj na tobě všichno vypadá jako pytel od brambor, takže je to vlastně jedno" nesnášim ho...

Nakonec jsem na sebe vzala lososový šaty, které končili pod koleny a byly bez ramínek, alespoň mi jsou vidět klíční kosti:) Ty jsem pak ještě lehce zvýraznila líčením, ale jen malinko, stejně jako lehké oční stíny. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a jen jsem si do nich dala čelenku stejné barvy jako šatů. Rychle jsem se ještě navonila a šla do obýváku. Tam mě ale překvapila mamka ,,Ahoj? Kam jdeš?" Shit, hlavně nezačni rudnout a bude vše ok. ,,Do kina" řekla jsem a radši se od mamky otočila ,,A s kým??" zajímala se s úsměvem ,,S Vojtou" ,,Aha tak to jo... já už myslela, že jdeš s někým na rande a ty jdeš jen s Vojtou" haha kdyby věděla... ,,To je stejně blbost, jelikož jste my přeci zakázali mít kluka dokud mi nebude minimálně 18.." ,,Ne, řekli jsme, že máš na kluky dost času, to je rozdíl" řekla rychle mamka a já jen protočila oči ,,Už musím jít. Pa" pozdravila jsem mamku a odešla do předsíně pro boty. ,,Ty kráso, já jsem chytrá normálně" pochválila jsem sama sebe za to, že mě napadl právě Vojta.