Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

16-Hry

Doplavali jsme kousek od břehu, tak, abychom mohli skočit takovou polo-šipku. ,,Takže přeci jenom sis našla soupeře?" řekl tázavě Kája a přitom sjela pohledem po Benovi. A nebyla sama. ,,Popravdě nevím komu fandit... jestli svojí kamarádce nebo radši učiteli..." řekl s úšklebkem a otočila se na holky. Teď už byli všichni ve vodě. ,,No, tak já bych začal. Nemá cenu to protahovat. Stejně vyhraju..." Postavili jsme se na menší kameny, které nám teď sloužily jako skokánky. ,,Tak co, bojíš se?" Zeptal se Ben ,,Ne, takovejch jsem už porazila..." oplatila jsem mu s drzostí v hlase, což je u mě docela nezvyk. ,,Dobře, tak já vám to odstartuju. Bacha! Všichni stranou!" Zařvala Kája na celý okolí a všichni začali plavat ke břehu. ,,Takže na druhou stranu a zase zpátky. A jede se kraulem." Opozorňovala nás Kája. Nedělá to poprví, většinou to odpočítává ona. ,,Takže ke startu...připravit...pozor...TEĎ!!!" Zaječeli všichni. V tu chvíli jsem rychle skočila z kamene do vody. Nohy mi kmitaly jako bych jela nejdůležitější závod života a ruce na tom byly stejně. Nejdřív jsem měla problém se podívat pod vodu ale nakonec jsem překonala tu bolest, abych viděla kam plavu. Hlavu jsem zvadala teď už každý druhý záběr. Najednou jsem se ocitla na druhé straně. Naštěstí pro nás tu nebyla pláž, jako na straně kde teď byla vidět naše hulákající třída, ale skála, takže jsem mohla v klidu udělat kraulovou obrátku. Jela jsem co nejrychleji to šlo. Projistotu jsem se nedívala na Bena. Vždy mě to akorát znervózňuje. Anižbych si to uvědomila, byla jsem najednou skoro u konce. Posledních pár metrů... posledních pár nádechů... nevěděla jsem, jestli jsem první nebo až za Benem. Přidala jsem. Sotva jsem ještě zvedala hlavu nad hladinu. Najednou se okolo mě míjeli dva kameny, ze kterých jsme předchvílí skákali. Byla jsem tam. Okolo sebe jsem najednou začala slyšet hlasitý jásot. V tu chvíli mi to došlo. Tohle nebude výhra pro mě. Zničeně jsem se zastavila. Spustila jsem nohy z hladiny. Kolena mi dřeli o dno. Podívala jsme se před sebe. Viděla jsem jak ke mě vodou běží Kája s Vojtou. ,,Ty si úžasná!! Vyhrála jsi!!" Zakřičeli skoro najednou... ,,J-Já?" snažila jsme se mluvit, ale moc to nešlo... ,,Jojo ty..." ozval se za mnou ten sladký hlas. ,,Tak tohle... jsem od holky... jako ty... fakt... nečekal" taky se snažil mluvit souvisle. ,,Byla jsi úžasná" řekl už trochu klidněji. ,,Dí-Díky" shit nejde mi mluvit ,,Omlouvám se.... plíce jsem asi... někde nechala" zasmála jsem se a vašichni okolo taky. ,,No, ale toho motýlka teď neplavu. Maximálně odpoledne. Třeba ve 3-4, teď bych se utopil" nic jsem neřekla, jen jsem zakývala hlavou na souhlas a lehla jsem si do vody....

Ve vodě jsme byli až do půl jedný, pak začali mít všichni hlad a tak nás Ben poslal pro věci. Kousek odtud byla malá chatka a prěd ní celkem dost stolů, ke kterým jsme si sedli. Dali jsme si jídlo,pití a pak si většina koupila zmrzlinu. Bylo doopravdy vedro. Asi do půl druhý jsme zůstávali tady, k překvapení všech tu byla wifi. Pak Ben rozhodl, ať si dojdeme pro papíry a propisku. Hráli jsme takovou hru, abychom se prý líp poznali. No minimálně u Káji mám skoro jistotu, že budu vědět většinu. Hra probíhala tak, že se vybral jeden člověk a ten šel doprostřed kruhu. Ben mu vybral pět lidí a pak se zeptal na různý otázky. Přišla řada na mě. Sedla jsem si teda do prostřed kruhu a Ben vybral pět lidí. Zrovna se trefil do lidí který znám nejdýl takže jsem si myslela že to bude v pohodě. ,,Takže první otázka Áďo. Řekni jaké dvě barvy mají nejradši.",,Kája Růžová-Černá, Vojta zelená-modrá, Lenka Černá-Fialová, Jiřka zelená-černá a Miky Modrá-Bílá " ,,Je to dobře?" Koukl na ostatní Ben ,,Jo" řekli skoro jednohlasně. ,,Dobře takže druhá otázka... Řekni kolik mají sourozenců" ,,Kája 1, Vojta 2, Lenka 1, Jiřka 2 a Miky 2" znovu jsem všechno uhodla. Celkem mě zaskočilo kolik lidí toho o sobě tolik ví a hlavně, že to všechny bavilo. Hráli jsme docela dlouho a pak jsme šli zvovu plavat.

Když se blížilo k 6 hodině, Ben došel pro něco na oheň a mě s Kájou "pověřil" abychom sehnaly něco, na co bychom mohli napíchnout ty špekáčky. Kája chvíli hledala, ale když si všimla, že holky z populárky jsou zalezlý za keřem, šla okamžitě za nimi. Za zády jsem jen slyšela jak, říká ať ji dají taky napít. Bylo mi to v podstatě jedno že odešla. Poslední dobou semnou stejně netrávila moc času a já si začala zvykat, že jsem pořád sama. No, pořád ne. Víkendy jsem většinou trávila s lidma, kteří mě brali doopravdy jako kamarádku. Ale o tom jindy. Z mého menšího přemýšlení mě vyrušil až rachot, který se ozval kus ode mne. Světe div se, stál tam Ben a v rukou držel tác se špekáčky. Musela jsem se pousmát nad jeho podivným úšklebkem, který měl ve tváři, když zavadil o kořen stromu. ,,Jaktože jsi tu zase sama? Myslel jsem, že je tu i Kája?" ,,No ona šla za holkama, nebavilo ji to asi" vzala jsem větve, které byly položelé kousek od místa, kde jsem stála a společně s Benem jsme šli za ostatníma. Kluci dostali za úkol mezitím připravit ohniště a holky měli najít něco, na čem budeme moci sedět. Když jsme přišli blíž k ohništi bylo perfektně připraveno. V ohništi dřevo, vedle bylo ještě připravené na přikládání a okolo byly naskládány 4 velké klády. ,,Tak ok už jen zapálit a můžeme opejkat" usmál se Ben ,,Já to zapálim" vyhrnula se najednou od někud Natka a už vyndavala z kapsy zaplovač. ,,Asi ani nechci vědět proč ho máš, ale hlavně že už to hoří..."

Najedli jsme se a pak Ben vytáhl ze stanu kytaru. Nejen že je krásnej, ale ten hlas? Nějakou dobu jsme zpívali a pak jsme se začali spíš bavit. Jaký to budu za těch pár měsíců. Až budeme dělat zkoušky na vejšky a jak se pak budeme loučit. Už jen z tý představy mi naběhl mráz po zádech. Nevim koho, ale někoho napadlo, že si zahrajeme flašku. Nikdo nebyl proti. Anička tedy začala točit. Padali takový celkem normální otázky a i úkoly nebyly hrozný. Párkrát jsem byla už i já a jednou jsem dostala otázku typu vyděla jsi někdy rodiče při činnosti, kterou provozují v noci nebo úkol poznat po slepu kdo mě chytl za ruku. Po nějaký době odešla většina spát a zbyla vlastně jen zkupina populárky + pár kluků , Ben a já. ,,No jestli nemáte nic proti přistoupila bych na soukromější otázky a úkoly." Řekla s úšklebkem Valča a rozhlídla se po nás pár, kteří jsme tam zůstali. Mě tohle téma docela nevyhovovalo a tak jsem se zvedla a chtěla jsem odejít. ,,Nechoď Áďo... bude sranda" řekla Kája a stáhla mě k sobě. Neprotestovala jsem. Já kráva neprotestovala... během chvíle mi přišla první otázka. A to dost pikantní ,,Takže Áďo řekni nám jestli jsi už zkoušela trojku" vážně? V 16 letech? Vykulila jsem oči a znovu se zvedla k odchodu. Teď už mě nikdo nedržel zpět, podívala jsem se na ni a zeptala se ,,A ty snad jo?" ,,To je jedno, já teď odpovídat nemusím... ale podle tvého chování bych řekla že ty ne" zasmála se a spolu s ní i zbytek co tu seděl, kromě Bena, který na mě koukal a jakoby chtěl vědět první odpověď. Popravdě bylo mi to jedno. Co sem? Kurva abych měla 3 v 16?To co jsem ale slyšela za sebou, mě dorazilo ještě víc. ,,Prosimtě ta? Naše svatá Áďa? Ta neměla ještě ani kluka natož 3 tyvole. Ta bude pana ještě na vejšce" Díky Kájo... teď jsem opravdu rádá, že mám takovou kamarádku, která mě vždy podrží...

Ahojky
Moc se omlouvám že zase nevychází kapitoli včas. Ještě příští týden bude asi zpoždění. Mám toho teď doopravdy hodně. V úterý absolvuju, v pátek,sobotu i neděli závody nebo soutěž do toho škola takže nevim jak budu stíhat. A jinak pro info začala jsem přípravovat další knížku.
Snad se vám bude líbit jak tahle knížka tak i ta další...
Vaše Al