Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

5- Matika

Od rána mi v hlavě zní ta jeho věta ,,však jste malý". Mě teda ve skoro mých 17 letech nepřijde, že bychom byli o tolik mladší než on. Vlastně mě to asi lehce mrzelo. Očividně to bude takový ten namachrovaný typ, kterej má vždy tu SVOUJI pravdu. A to vypadal tak nadějně normálně. Nemohla jsem se zbavit myšlenky, že dříve nebo později ho Naty určitě dostane.

Den utíkal jak voda a najednou tu byla poslední hodina. Matika. Celý den jsem sice učitele vídala na chodbě, vždy se tak kouzelně usmál... ale mít s ním hodinu se mi zrovna dvakrát nechtělo. Sedla jsem si do zadní lavice na konec třídy a Kája jako správná BFF seděla se mnou. ,,Blázníš? jdeme dopředu. Já na jeho hodiny rozhodně vzadu nebudu." usmála se a vzala mi tašku do přední lavice. Tam už, jak jinak, byla vyskládaná celá populárka. Naty samozřejmě hned zabrala s Vaness přední lavici přímo před učitelem, vedle si sedla Anička, a do první lavice na druhý straně si sedli Lenka s Nellou. Za Natkou si sedla Bety s Valčou no a vedle nich samozřejmě mi s Kájou. Hold za mě nejhorší místo z celé třídy, druhá lavice uprostřed... Ostatní si posedali jako normálně, ale ve třídě panoval divný šum. Každý byl zvědavý jak to vlastně bude probíhat.

Zazvonilo a ve třídě by se dalo napětí krájet. Aaa už je tady... konečně...

Ne! Ty se na něj nesmíš těšit! Je to jen frajírek! A brzo si začne s holkama z populárky... a ty tam nejsi. Ostatně, nedivím se. Však se na sebe podívej! Vypadáš jak...

V tom moji mysl přerušil hlas Káji ,,Hej, Áďo!" ,,Co?" Podívala jsem se na ni a ona hodila hlavou k učiteli. Podíval jsem se na něj a Ben na mě koukal, jak kdyby viděl slony lítat. ,,Říkal jsem sedněte si, ale když už stojíš, tak si tě rovnou vyzkouším...pojď k tabuli." a je to v píči ,,trapka" slyšela jsem, když jsem procházela uličkou dopředu. ,,Počkej ještě chvíli" řekl mi a otočil se k ostatním ,, Takže, kdo mě ještě nezná jmenuji se Ben Call a budu vás učit matematiku a holky se mnou mají i tělocvik. Říkám to předem, každý den si někoho vyzkouším. Nebudu zkoušet jedině v den, kdy budeme psát test. Testy předem ohlašuji. Když někdo bude chtít být vyzkoušen dobrovolně, může si vybrat z čeho, ostatním určím já" říkal a procházel třídou ,,Právě jsem vám rozdal první test, který si napíšete mezi tím co si Áďu vyzkouším, takže máte na to přesně 5 minut" dořekl a rozhlídl se po třídě. Všichni začali zmateně psát a Ben se otočil ke mě.

Usmál se na mě a řekl ,,neboj se, jsi první, když se ti to nepovede známku nedostaneš " ,,Děkuju" řekla jsem a trochu zrudla ,,V pohodě" usmál se ,,Tak jo vypočítej mi tohle" napsal na tabuli výrazy. V tomhle jsem měla kliku, to mi šlo, pamatuju si to ze základky. Pak napsal další příklady. Byl to rozklad mnohočlenu na součin. Ani to mi problém nedělalo. Když jsem to vypočítala Ben ke mě přišel blíže a řekl s úsměvem na tváři ,,Jsi dobrá, nikdo z nich to nemá a to je jen opakování. Máš za jedna" ,,Díky, teda děkuji" sakra, doufám, že si nikdo ničeho nevšiml.

,,Tak konec, Áďo vyber to prosím od všech" prošla jsem třídou a vážně nikdo to neměl celý a když jo tak blbě. ,,Tak jak už jsem říkal jmenuji se Ben Call. A teď se mi prosím představte i vy. Zatím jediného, koho si pamatuju je tady Áďa" všichni se na mě podívali a já rudla. Třídou se začali ozývat jména...... ,,Jiřka" ,,Jirka" ,,Fanda" ,,Kája" už jsem chtěla říct svoje jméno, ale v tom najednou učitel řekl ,,jasný, Áďa" ...... ,,Anička" ,,Valinka" ,,Vanesska",,Natálka" ,,ehm, dobrá, chybí někdo?" zkřivil Ben obličej, když se posledních pár holek představilo jak ve školce ,,Ne" ozvalo se pár lidí.

Hodina se nesla ve zvláštním duchu. Všechny holky koukali po učiteli a vždy když se otočil k tabuli, aby napsal příklad, jejich pohled směřoval k jeho pozadí. Tedy přiznávám i já se někdy neudržela. Ale snažila jsem se dávat pozor. Naopak Naty zase nezklamala, když jí učitel řekl,ať jde k tabuli, udělala psí oči a řekla mu ,,Ale pančeli já to neumim" ,,Možná kdyby jsi koukala na tabuli a ne na mě věděla bys toho víc. Navíc, nemyslím si, že to mám napsaný na čele nebo ty to tam snad vidíš?" řekl s lehkým drsným tónem ,,Já teda vidím jiný věci" řekla s úsměvem ,,Jak že se to jmenuješ?" V tu chvíli jsem si řekla, že to má vyhraný. A taky se i tak zašklebila ,,Natálka" ,,Takže Natálie, buď okamžitě začneš dávat pozor, nebo ti napíšu poznámku za vyrušování v hodině" ,,Proč za vyrušování v hodině? Tím že se na vás dívám nikoho neruším?" ,,Ale pořád se něčemu hihňáte" stěrrrrr. Byla jsem ráda, že ji takhle odpálkoval.

Hodina konečně skončila. Všichni vypadli ze třídy během pár sekund, ale já ne.
,,Proč už taky nejdeš Áďo?" přišel ke mě učitel a podíval se na mě tázavým pohledem ,,nejde mi to spočítat" zamračila jsem se na sešit ,,tak to nech být ne?" odpověděl s úsměvem ,,To nejde" ,,Proč by to nešlo? Zavři sešit a jdi" zasmál se ,,Nejde to, musím to dopočítat. Nemůžu to nechat rozpočítaný, cejtila bych se hloupě." ,,Perfekcionalistko" usmál se znovu ,,Všichni mi to říkají" ,,a ty se jim divíš? Protože já ne. Každý normální puberťák se na to vybodne, nanejvejš to dodělá doma" ,,Já vím, nemůžu za to..." skoro jsem se rozbrečela. Sakra mám skleněný oči ,,Promiň, nechtěl jsem tě rozbrečet" řekl a pohladil mě po tváři...