Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

23- Jedem domů

Po obědě si šli všichni zabalit. Většina zalezla do stanů a ten zbytek šli někam pít nebo hulit. Já pomohla babičce v kuchyni. Začala jsem přemýšlet jak to bude vypadat, až se vrátíme do školy... ,,No tak ty jsi tady? Já tě hledal po celém táboře a ona si tu myje nádobí?" zasmál se. Úsměv jsem mu vrátila. Nešlo to jinak má strašně nakažlivej úsměv ,,A pročpak si mě hledal" ,,Tak jdeme do tý vody no ne? Aby jsme to ještě stihli před odjezdem..." přišel ke mě a objal mě. ,,Dobře, tak já to tu jen.." ,,Jen jděte. Já to zvládnu" nestihla jsem doříct ani větu a už nás babička vystrkovala ze dveří...

Do plavek jsem vlezla během minuty. Na Bena jsem nečekala a z umýváren jsem šla rovnou do vody. Na tý mini pláži leželo pár kluků od nás a hráli karty. Nějak si mě nevšímali a ani já jich. Vlezla jsem do tý krásně studený vody. Našla jsem si svůj provizorní skokánek a už jsem chtěla letět. Hned mi ale naštěstí došlo, že by to moje naražený žebra si hoodně bolelo, tak jsem zase slezla a jen v klidu začala plavat.To všechno, co se tu stalo, mě nějakým způsobem dokázalo nabíjet. Plavala jsem pod vodou, když jsem najednou doplava až skoro ke konci. Popravdě mě to vyděsilo... ty dny předtím jsem doplavala sotva do třičtvrtě a dneska celí? Po dnešní noci? Je tedy pravda že taková dálka abych to nezvládla to zase nebyla... Vynořila jsem se z vody a uviděla o kousek dál takový menší ostrůvek. Pár stromů ale jinak písek. Ben za mnou ještě nebyl, tak jsem šla k tomu místu. Lehla jsem si na rozpálený písek a zavřela oči. Znovu jsem začala přemýšlet nad tím, co všechno se tu stihlo stát... Ztratila jsem nejlepší kamarádku, našla první lásku, dostala první pusu, už vím co to znamená mít motýly v břiše... a pak začala jedna z etap která má konec v nedohlednu... a vlastně ještě něco... odtud si vezu i první monokl v životě. Nad touhle věcí jsem se pousmála.

Nějak jsem přestala vnímat okolí. Jakoby sluch i zrak úplně vypl. Vnímala jsem jen moje srdce. V hlavě mi začala znít písnička under a před očima mi začali běhat chvilky který jsem tu prožila s Benem... Připadala jsem si jakoby bych koukala na film o sobě... nevím jak jsem přišla zrovna na tuhle písničku, ale najednou mě napadlo že filmy s touhle písničkou většinou, když už to vypadá krásně skončí tragedii... bude to tak i semnou??? Po tváři mi sjela slza. Jedna pak druhá a pak už jsem je přestala počítat. Celý tělo vyplo. Slzy nebraly konce a najednou se vedle mě oběvil on.

,,Neplakej..." otevřela jsem oči. Doopravdy tam seděl... byl vedle mě... doprčic co to sakra je... mám zavřený oči a vidím ho na stejným místě jako když je otevřu. Posadila jsem se a tím spustila ještě větší proud slz. ,,Neboj se, jsem tu s tebou..." utěšoval mě a přitom mě mě objímal ,,Proč brečíš..? Stalo se zase něco o čem bych měl vědět..?" ,,Ne...nic" přestala jsem brečet a dala mu pusu ,,Akorát..." mám nebo ne... ,,Co..? Řekni mi to" ,,Akorát pořád přemýšlím, jestli je tohle všechno správně..." vzal mé tváře do dlaní a opřel čelo o to moje ,,Je... kdyby nebylo, tak se nikdy nepoznáme... tohle je prostě osud..." s posledníma slzama jsem se zasmála a dala mu pusu.

Leželi jsme tam spolu a povídali si skoro o všem. Nejvíc jsme se bavili o kamarádech, ale spíš o těch mých. ,,Takže se znáte od školky?" ,,No vlastně ještě dřív. Naše mámy se znaly ještě předtím než jsme se narodili takže prostě od narození... Ale ono už poslední 2 roky to je takový...divný... Začalo to tím že polovina třídy začala kouřit a pít... pak se všichni změnili" ,,Aha... A když jsme u toho... ty k nim patříš? Myslím s tím pitím." Otočil ke mě hlavu. Přemýšlela jsem, co vlastně říct. Nepila jsem nějak hodně, ale třeba s Lukym jsem si občas malou skleničku dala. ,,Ne, ale jako párkrát jsem pila, ale nikdy ne s nima..." usmál se, otočil se na bok a hlavu si podepřel rukou ,,Takže jak často..?" udělala jsem to samí co on ,,Každou sobotu jednu skleničku červeného vína..." zvedla jsem se šla zpět do vody. Šel hned zamnou. Nebyli jsme ještě ani po kolena ve vodě a Ben mě zezadu objal a dal mi pusu na krk. ,,Tomu říkáš párkrát? Jestli ti teda pití nevadí, tak to by jsi ke mě mohla někdy přijít na párty... zrovna jsem o tom přemýšlel, že bych udělal takovou menší kolaudační..." ,,No tak jo... budu k tobě chodit jenom na párty domluveno" zasmála jsem se ,,Né, tak jsem to nemyslel. Já doufám že u mě teď budeš častěji když si teď ta... MOJE víla" dal velký důraz na to moje. Bože, já ho tak mám ráda.