Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

56- chyba?

Rozhodli jsme se jít pěšky. Přeci jen je to pár kroků... Áďa byla zachumlaná do zimního kožichu tak, že ji byl vidět jen kus obličeje, který během chvilky zakryla šálou a čepicí. Já se jen usmál nad tím jak je nabalená jako sněhulák. ,,Nesměj se... nemůžu být nemocná, však to víš..." zahuhňala do šály. ,,Vím.... ale rukavice nemáš viď?" Koukl jsme na růžové prstíky vykukující z rukávů. ,,Od toho mám tebe" chytla mě za ruku a my společně vyšli ven.

Zamkl jsem a pomalým krokem jsme šli směr Ádi domov. ,,Myslíš že si to vaši rozmysleli s těmi Vánocemi?" ,,Jak to myslíš" podívala se na mě ,,No třeba že řeknou, já nevím, že třeba budete mít jinou návštěvu..." ,,Určitě ne. Však mamka to sama navrhla. Já si myslím naopak, že tě chtějí víc poznat" usmála se sladce. I když ji to moc nevěřím, tak jsme se taky usmál.

Došli jsme k rodinnému domku a Áďa vyndala z tašky, kterou jsem nesl, klíče od branky. Jako vždy k nám hned přilítl huňatý chlupáč. Už vím že to nemám drbat za ušima, tak jsem si ho jen pohladil a šel dál dovnitř.

*Pohled Ádi
Jen co jsme vešli do předsíně, mě praštila do nosu vůně pečeného koláče. Ben položil tašku na schody a pověsil nám oboum bundy. ,,Mám ti to hodin nahoru?" Zeptal se a ukázal na tašku ,,Ne já si ji pak odnesu... pojď je nejdřív pozdravit" vzala jsem ho zase za ruku a otevřela dveře do chodby.

Už z chodby jsem viděla jak u stolu sedí taťka s kafem v ruce a s někým telefonuje. Jen na nás kývl a mluvil dál. ,,Dobrý den paní Vohánková" řekl hned Ben jak jsme došli na kraj kuchyně-jídelny. ,,Ahoj" řekla a zvedla oči od pracovní linky. ,,Dobře že jdete, už bude k jídlu" zvedla utěrku pod kterou byl schovaný můj oblíbený koláč s jahodovou želatinou a čerstvým ovocem. ,,Mňam" řekla jsem jen a už jsme šla ke skříňce pro talíře. ,,Mám vám s tím nějak pomoct?" Řekl Ben ,,Nemusíš jdi si sednout" kývla na něj mamka a Ben, i když očividně nechtěl, si šel sednout ke stolu vedle taťky.

Talíře jsme odnesla na stůl, stejně tak jako lžičky a koláč. Sedla jsem si vedle Bena a začala krájet onu lahodu položenou před námi. ,,Co si dáte za kafe" řekla mamka, když přišla ke stolu. ,,Latte" řekla jsme jen, ale Ben do mě v zápětí drkl ,,Však už jsi dneska jedno měla, budeš překofejnovaná" zasmál se ,,No tak cappuccino'' pokrčila jsem rameny, protože mi v tom nepřišel zas až takovej rozdíl. ,,A ty Bene?" ,,Já si dám to Latte, děkuju" mamka šla zpět do kuchyně a já se otočila na Bena ,,Však už jsi dneska jedno měl?" Šťouchla jsem do něj stejně tak jako to on udělal předtím mě ,,No jo jenže já jsme starší mě to nevadí víš" udělal ten jeho arogantně-neodolatelnej úšklebek. ,,Nemluv na mě jak na malou holku ano? Buď tak laskav.... nebo ti dám malej kousek" strčila jsem před něj kousek z koláče co se mi odpadl při krájení. ,,No to ani náhodou..." okamžitě mi vzal můj talíř a už se cpal, abych mu to náhodou nesnědla ;) .

,,Dobrou chuť" řekl táta směrem k Benovi, když položil mobil. Ten přestal hltat a přikývl hlavou, protože kdyby promluvil, tak je koláč úplně všude. Mamka donesla kafe a taky si konečně sedla. Měla jsem najednou zvláštní pocit.... s tátou se na sebe podívali pohledem, který jasně říkal kdo začne mluvit. Drkla jsem do Bena a ten se na mě s tázavým pohledem podíval. Snažila jsem se mu naznačit, aby se podíval na rodiče, ale než to stihl pochopit, už mluvila mamka.

,,Víte Bene..." začala a on ji hned přerušil ,,promiňte... nemohla by jste mi tykat. Víte cítím se pak strašně zvláštně..." ,,Dobře tak tedy, Bene, zavolali jsme vám, aby jste přišli oba, protože by jsme s vámi, tedy spíše s tebou chtěli probrat jednu věc" Bylo mi naprosto jasný co přijde Prostě nemůžeš tu být šlus, nazdar... ale místo mě to řekl Ben ,,Jestli máte problém ohledně těch Vánoc... tak to pochopím, můžu jet za našima" řekl a já si nemohla nevšimnout že zní smutně.