Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

49- Sobota

Nasedl jsme do auta. Zabořil jsem hlavu do sedačky a promnul si obličej. Začal jsme se usmívat. Bože jak mě se teď ulevilo... Ádi mamka se přede mnou rozjela a já jel hned za ní. Ani nevím proč ale vzpomněl jsme si na moji mamku. Taky bych ji mohl zavolat... klik jsme tedy na malé tlačítko na volantu a vytočil ji. ,,Ahoj Bení" ozvalo se najednou ,,Ahoj mami" ,,No konečně že voláš. Už jsme si říkala co s tebou je" ,,Mami Áďa se před chvílí probrala..." zajásal jsem ,,To je super zlato. Já říkala že se nemusíš bát... a je v pořádku?" ,,Jo. Akorát ji bolela hlava a byla ospalá ale to je po tý operaci normální..." vzpomněl jsme si na to co říkala doktorka ,,No tak to je dobrý" zaradovala se i ona ,,Mami?" znejistěl jsem ,,Ano? Copak" ,,Mami jak se Áďa probudila tak... byla tam i její mamka. Už ví že jsme spolu" ,,No? A? Co říkala? Zníš divně. Byla hodně naštvaná?" ,,No zprvu jo. Ale pak jsme to nějak okecal a všechno možný a vlastně pak byla nadšená... akorát" ,,Já si myslím že ty jsi to musel zvládnout. Vzpomeň si jak jsi to říkal nám...pomalu jsme ani nemohli promluvit jak si pořád mlel" ,,Tohle je ale jiná situace. Vy jste mí rodiče... jenže já mám teď jet k Ádě domů a říct to i jejímu tátovi... Mami to je snad poprvý co mám strach..." přiznal jsem popravdě. ,,No páni... škoda jen že tam nebude Áďa... to by ses nebál viď?" ,,No možná o něco míň" ,, Tak se domluv s Ádi mamkou aby ti i ona pomohla...Neboj se to zvládneš..." ,,Díky mami" i když mě nemohla vidět usmál jsem se. ,,A kdyby něco tak umíš rychle utíkat takže to máš dobrý" zasmála se a já musel taky

Dojeli jsme před jejich barák. Bože... jeden kámen mi spadne když se Áďa probudí a teď mi zase jeden přibyl... jako by mě tlačil k zemi a já při pohledu na velký dům zkameněl. ,,Tak pojďte" řekla a já se na ní otočil. ,,Paní Vohánková... já vím že to bude asi ne-fér ale... nemohli by jsme s tímhle... představením... počkat až tu bude i Áďa. Né že bych se vyloženě bál, ale příjde mi divný představit se jako Ádi kluk bez ní..." řekl jsme popravdě. ,,No ale to bude příští týden a když vás tam manžel uvidí?" ,,Neuvidí, slibuju. Já sice přes víkend teď bych chtěl za ní ale to by jsme si třeba napsali kdy pojedete vy a kdy já... a přes týden můžu stejně až po 1... paní Vohánková... prosím..." ,,Vy jste měl jít do politiky a ne na učitele. Melete dokud ostatní nepřesvědčíte..." ,,Ale i u učitele se to vyplatí" zasmál jsem se ,,No dobře. Ale až příjde Áďa tak mu to řeknete." ,,Slibuju" zvedl jsem dva prsty na znak že to myslím vážně.

Odjel jsem domů. Sundal jsme ze sebe věci a šel do sprchy. Když jsme vylezl zabořil jsem se do gauče a zapnul televizi. Běžel Harry Potter... další věc která mi Áďu okamžitě připomněla. Až teď jsem si začal uvědomovat co všechno se během těch pár hodin stalo... nejdřív jsem se rozbrečel u toho, když jsem Ádě vylejval svoje srdíčko, pak jsem nějakým způsobem řekl Ádiný mámě že její dcera není až tak úplně nezadaná, pak se moje milovaná víla probudí a v vzápětí jsem před jejím barákem se srdcem v krku jak bude reagovat její táta... ooooh božeeeee.... a teď ten zasranej Potter... tak strašně moc chci svoji vílu u sebe. Obejmout ji a už nikdy nepustit...

Popadl jsem mobil a začal hledat číslo na Ádi mamku

Dobrý večer,
Chci se dohodnout v
kolik zítra můžu přijít...
pochopte že Áďu chci
strašně moc vidět...
nemohl bych jít já hned
ráno a vy třeba po obědě?
Ben Call

Zpráva nikde... několikrát jsem zkontroloval jestli jsem napsal na správné číslo. Vzal jsem tedy papíry od deváťáků a začal je opravovat.

Za hodinku jsem měl všechno opravený, dal jsem známky na bakaláře a šel si udělat jídlo. ,,Tvl mám v břiše medvěda?" Řekl jsme si vlastně sám pro sebe... sedl jsem si na gauč a málem se zadusil rohlíkem, který jsme žvejkal. Popadl jsem okamžitě mobil s nadějí že to bude Ádi mamka. A taky že jo.