Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

52-sweet fifteen

18.30
Už jsem pochopila tu AJ😊

Zobrazeno

19.24
Máš zítra čas?
Alespoň chvíli.
Po škole?

Zobrazeno

19.58
Nebo klidně navečer?

Zobrazeno

20.25
Mohl by jsi mi přestat házet
zobrazeno a odepsat?

Zobrazeno

21.11
Skvělá konverzace toto

Zobrazeno

21.47
Díky že odepisuješ
Dobrou noc

Zobrazeno

Proč vždy když se daří to zase spadne hluboko do řiti..? Skvěle strávených posledních pár hodin jako čtrnáctka, fakt že jo. Copak za to můžu? Prý že to musí chtít oba... to je blbej že nechápe že nechci být v pokoji, kam každou chvíli může kdokoliv přijít? Já že nechci? By se divil. Jasně že chci... i když se bojim... Ještě dobrou hodinu jsem přemýšlela nad tímhle tématem, než jsem konečně usnula.

*čtvrtek ráno
Probudil mě otravný zvuk budíku. Odlepila jsem víčka od sebe a zmáčkla tlačítko zrušit. Protřela jsem oči plné ospalků a opět se podívala na mobil.

Nic

Ani jedna zpráva...

No... vlastně s tím se dalo počítat. ,,Nebudu si dnešek kazit" řekla jsem do prázdného chladného pokoje a vstala z postele. Šla jsem ke skříni a vytáhla z ní černé rifle, černé spodní prádlo, ale začala jsem přemýšlet, jaké tričko... sáhla jsem tedy po mém oblíbeném NO DRAMA PLEASE a oblíkla se.

Po pár minutách strávených v koupelně jsem vzala tašku s mobilem a šla do kuchyně. Tam už na mě čekala nastoupená celá rodinka. ,,Všechno nejlepší!!!" Řekli najednou ,,Sedni si ke stolu" řekla mamka, což mě překvapilo, protože touhle dobou už byla vždy dvě hodiny v práci. Posadila jsme se tedy jak řekli a během chvilky přede mnou stál krokodýl (slanej dort ve tvaru krokodýla) na kterym bylo překvapivě patnáct svíček. ,,Něco si přej" řekl brácha. Zavřela jsem oči a pak sfoukla svíčky.

,,Tady máš" řekl taťka a postavil přede mně dvě krabičky ,,Ta jedna je ode mně a ta druhá od mamky" dodal a vzápětí začli protestovat ty dva ,,No ale my jim přispěli teda jako..." řekla Ela ,,Já s mámou a Ela s tátou" usmál se Jára a já konečně otevřela krabičky. ,,To je krásný..." řekla jsem a vzala do ruky náušnice. Hned jsem si vyndala černý a místo nich dala ty stříbrné. Pak jsem vzala i řetízek s hvězdičkami a zapla ho kolem krku. ,,Sluší ti" řekla mamka a já je postupně všechny objala.

Každý jsme si dali kousek dortu a museli jsme jet. Mamka s tátou do práce a mi do školy. Mamka nás hodila před školu, což bylo snad poprvý za pět let. Vylezli jsme z auta a ve mě převládal strach. Budu muset do těch bílých dveří s číslem 26... budu muset čelit naštvanému výrazu, za který můžu já. No... krásný vyhlídky.

Vešli jsme do budovy. ,,Hale já myslel že tu bude zase Ben?" Řekl Jára překvapeně. ,,ne, mám přijít k němu" ,,aha" i když to nebyla pravda... do šatny jsem stejně jako včera nešla a vzala jsem to tedy rovnou do druhého patra budovy. Na chodbě jsme, ale potkala Šimona. ,,ADLUŠE!!!" Řekl najednou tak nahlas že to muselo být slyšet všude. ,,Všechno nejlepší hodně zdraví štěstí, lásky, mě, jedniček, kamarádů a hodně kondomů" zakřenil se a podával mi růžovou růži... dala jsme ruce na obličej a naférovku se rozbrečela. Jen tak ze srandy jsme totiž pár dní před narozeninami dala na instagram že od pravého kamaráda nedostanu čokoládu, ale růžovou růži. Nemyslela jsme že ji doopravdy od někoho dostanu. ,,Šimone... ta je krásná... děkujuuu" objala jsme ho a stírala si slzy z tváří. V tu chvíli zazvonilo. Jak jsem zjistila na hodinu, protože učitelé vylezli z kabinetu. Šimon rychle zaběhl do třídy na druhé straně než byla ta moje. Otočila jsem se a šla k bílým dveřím. Snad nebude vadit, že nejsem přezutá, když máme hodinu s Benem, ne? Už jsme byla pár metrů od třídy a vedle mě najednou stál Ben. ,,Áďo, jdi se ke mě přezout... a pak zamkni až půjdeš do třídy" řekl a dal mi do ruky klíče. Nic víc. Ani pohled. Nic... zůstala jsme stát jak opatřená a koukala na ty dveře které se přede mnou právě zavřely.