Nejsem malá holka..! [POZASTAVENO-nedokončené]

37- Kocourek

Bylo něco málo do zvonění, když mě holky konečne nechaly. Bouchnutí dveří mi dalo znamení, že se můžu konečně zvednout a posbírat své věci ze země. A nejen z té země... naštěstí tam spadly jen sešity na němčinu a tu už jsme měly za sebou. S ukrutnou bolestí jsem nasadila tašku na záda. Před odchodem jsem se ještě podívala do zrcadla. Ani dnes se tomu sice tak říkat nedalo, ale i tak jsem zjistila, že místo drdolu, který jsem měla před malou chvílí na hlavě, tam teď mám něco, co připomíná vrabčí hnízdo. Rychle jsem si tedy setřela poslední slzy, upravila vlasy a šla do třídy. Neee... jestli někoho nesnášim víc než holky, tak je to ta kráva učitelka Saša...

Celý zbytek školy naštěstí probíhal docela v pohodě, tedy pokud nepočítame to, že na každé hodině se ozvalo ,,Soustřeďte se, tohle vám pomůže u matury" a takový podobný kraviny.  Poslední šestá hodina... dnes už podruhý vešel do třídy ten nejkrásnější učitel, kterýho jsem kdy viděla. ,,Posaďte se" řekl s lehkým úsměvem a sám si sedl za počítač. ,,Máte nějakou veselou náladu?" Řekl překvapeně Kuba, protože většinou Ben chodí do naší třídy s linkou místo úst. Tedy víme, kdy se mu úsměv nebo úšklebek oběvil žejo;) ,,To mám..." usmál se znovu Ben ,,A můžeme vědět proč? Nevídáme Vás často s úsměvem" řekl prozměnu Miky. Možná mi to nepříjde tak zvláštní, protože když jsem s ním, pokaždé se směje nebo usmívá... ,,To je naprosto jednoduché. Když máte někoho, kdo vám zpříjemní ráno, tak nemáte důvod se celý den mračit nebo neusmívat..." řekl s nadšením v hlase a rychle spočítal kolik nás tu dneska je. ,,Tak když mám tu super náladu tak si dneska vyzkouším víc lidí" zašklebil se. V tu chvíli se ale z jedné lavice ozvalo ,,Ty jsi fakt tak prolhanej, že to snad ani není možný..!" ,,Já jsem prolhanej? A co teprve ty, ty krávo!?" ,,Takovej namachrovanej kasanova mi nebude říkat krávo!" Plesk. Přistála Petrovi facka. Všichni se otočili k vlastně jedinýmu páru u nás ve třídě. Petr a Monča. Nerozlučná dvojka, skoro jakoby k sobě patřili a spojil je sám osud. Byl to vždy usměvavý a laskavý páreček, který vlastně nikdy neměl žádnou trhlinu...možná proto je teď všichni sledovali s otevřenou pusou a nevěřícně koukali na Petra který si momentálně držel rudou tvář a Monču která si od prudké rány mnula ruku. ,,Co se to tam děje?!" Řekl prudce Ben a vylítl ze židle. Postavil se vedle lavice a stejně jako ostatní na ně nevěřícně koukal. ,,Mohli by ste mi vysvětlit, proč jste tu předvedli právě takovouhle scénku?" Oba chvíli s naštvanými pohledy seděli a ani nedutali. Po necelé půl minutě ale Monča promluvila. ,,Omlouvám se pane učiteli. Mohla bych si sednout jinam?" Řekla se skleněnýma očima. ,,Ty ne. Petr si sedne dozadu, třeba vedle Aničky..." a ukázal na místo vedle překvapené rusovlásky. V tom se ale Monika teď už rozbrečela na plno a s prudkým zvednutím ze židle, utekla ze třídy na chodbu. ,,Dobře...tak všichni začněte pracovat na straně 69 tam by měli být nějaké úlohy" třídou se ozvalo veselé zasmání ,,Ale mlčte taky jednou...A ty Petře si přesedni" řekl a odešel ven za Monikou.

Jen co vyšel se všichni otočili na Petra. Ten se jen s úsměvem zvedl a i s věcma šel k Aničce. Ta se taky zlomyslně usmála a pozorovala jejího nového souseda. ,,Čau zlato" řekl Petr a přisál se jí na rty. A v tu chvíli přišla další vlna překvapení. Většina samozřejmě nedokázala pochopit co to právě viděli ale holky z populárky se jen culili. ,,Hej...co?" řekl po chvíli David a taky nevěřícně koukal na zřejmě nový páreček. ,,Co všichni tak čumíte?!" Řekl naštvaně Petr ,,Dělejte si radši tu 69 a nezírejte tak na nás" řekl pak s hnusným úšklebkem a opět se přisál k Aničce.

Všechny to vyvedlo z míry, samozřejmě i semnou. Po zhruba 5 minutách se do třídy vrátil Ben i s Monikou v patách. Ben šel k tabuli a Monika se s uslzenýma očima sedla zpět do lavice. Většina se nemohla ani soustředit na počítání v pracáku, a proto když se Ben zeptal kolik lidí má hotovo, nezvedl ruku vůnec nikdo. ,,Dobře tak...si to budeme počítat na tabuli, místo zkoušení." třídou se ozvalo slabé otrávené povzdechnutí a pak opět promluvil Ben. ,,Tak jo, pojedem podle abecedy ale zespodu... takže... Kuba jde k tabuli" řekl zahleděn do počítače, na kterém následně zapl onu stránku 69. Samozřejmě to bylo opět opakování... a jelikož jsem V, tak za chvíli přišla řada i na mě... ,,Tak jo další jde Áďa...vem si..." zahleděl se do počítače ,,tu šestnáctku" jsem jediná komu to hází dvojsmysl nebo je někdo taky tak perverzní jako já? Zasmála jsem se v podvědomí a šla k tabuli.