After years

-3-

Lokiho pohled

,,Pěkná co?" zeptal se mě Thor.  Přikývl jsem a stále se koukal do chodby, kde před chvílí odešly holky. ,,Tak co budeme dělat?" zeptal se Thor. Jenom jsem pokrčil rameny a šel do své ložnice.

Annabellin pohled

Sif mě táhla ke mně do pokoje. V pokoji jsme se usadili na moji postel. ,,Tak co, jak se ti tam vedlo?" zeptala se mě. ,,Jo dobře." odpověděla jsem jí, ale ona na mě dál hleděla. ,,A dál...?" pobízela mě. ,,Asi nic." řekla jsem.  ,,Jak jako nic? Přece si tam musela něco dělat ne?" Sif byla vždycky neodbytná. ,,No jo dělala." věděla jsem, že jí tím štvu, ale doufala jsem, že jí to nějak odradí a nechá mě tu samotnou. ,,Aha hm. S tebou je teda pokec." stěžovala si a já přikývla.

,,Hele Sif, nemohla bys přijít dýl? Já bych teď byla ráda sama." poprosila jsem jí. ,,Jo jasně. Tak když tak za mnou přijď, jestli budeš chtít." usmála se na mě a odešla. Lehla jsem si na postel a koukala do stropu. 

Takhle jsem tam ležela ještě chvíli. Pak mě to přestalo bavit, tak jsem se zvedla a šla z pokoje pryč. Procházela jsem se palácem a prohlížela si to tu. Nikdy jsem tu pořádně nebyla, protože mě vždycky můj nevlastní otec nikdy nikam nechtěl brát, jelikož se za mě styděl. 

Jak jsem se, tak procházela a nedávala pozor, do někoho jsem narazila a spadla tvrdě na zem. ,,Au." řekla jsem a podívala se na toho koho jsem srazila. Byl to Loki. Dneska do něj pořád narážím. Pomyslela jsem si  a zvedla se ze země. ,,Páni dneska na sebe máme štěstí co?" zasmál se a podrbal se na zátylku. Přikývla jsem a trochu se taky usmála. 

,,Tak já asi půjdu." řekla jsem a chtěla ho obejít, ale zatarasil mi cestu. ,,Pamatuješ si na náš slib?" zeptal se. Přemýšlela jsem, ale nic mě nenapadalo. Počkat. Vykulila jsem oči. ,,Takže pamatuješ." dívala jsem se všude možně jen ne na něj.  ,,No...víš...ehm já." nevěděla jsem co říct. 

,,Splníš svůj slib?" zeptal se. ,,No jo, ale ten slib zahrnoval až JÁ se vrátím ne když mě někdo unese, takže myslím, že je neplatný." 

Lokiho pohled

Ale no tak. A já se na tu pusu tak těšil. Mám fakt smůlu. frustrovaně jsem vydechl. ,,Hm. A kam jdeš?" zeptal jsem se jí. ,,Na procházku." odpověděla a vyhýbala se očnímu kontaktu. ,,A nechceš doprovod?" nabídl jsem jí. ,,To nemusíš." řekla a pokusila se mě znovu obejít, ale já jí zatarasil cestu. ,,takže chceš, fajn." usmál jsem se a nabídl jí rámě.

Zaraženě na mě koukala, ale pak se rozešla, aniž by se za mě zachytila. Dohnal jsem jí a šli jsme bok po boku v tichosti. ,,Kam jdeme?" zeptal jsem se jí. ,,Nevím." měla krásný sametový hlas, který hladil na kůži. ,,Ale stejně bys mi tu pusu mohla dát. Aspoň na uvítanou." prohodil jsem jen tak náhodou. Koutkem oka jsem viděl, jak se pousmála. 

Procházeli jsme se zahradou. Mezi námi panovalo ticho. Snažil jsem se nějak zavést rozhovor, ale nevěděl jsem jak. Uviděl jsem krásnou růži, která tam rostla, utrhl jsem jí, otočil se k Annabell a podal jí ji. Vzala si jí ode mě s červeným ruměncem ve tváři. ,,Děkuju." pípla. Moc dobře vím, že růže jsou její nejoblíbenější květiny.

Pokračovali jsem dál. ,,Jak bylo na Midgardu." zeptal jsem se jí. ,,Dobře." odpověděla. ,,Aha, hm, tak to je dobrý." připadal jsem si jako nějaký blbec. Ale musím říct, že když byla menší, mluvila víc. ,,Nechceš se posadit?" ukázal jsem na lavičku. Přikývla. Sedli jsme si. ,,Loki! Annabell!" zvolal příchozí Thor. 

Došel k nám, objal Annabell, a pak jí k tomu dal pusu na obě tváře. Annabell vypadala trochu vyvedená z míry. ,,Co tady děláte?" zeptal se nás Thor. ,,Sedíme." řekla Annabell. ,,Aha, tak to je super." řekl Thor a po chvíli dodal ,,a nechtěli byste se mnou a Sif zajít někam do města?" zeptal se. ,,Já ani ne, ale díky za nabídku." usmála se na Thora. Hej já chci taky, aby si se na mě usmála. Dal jsem ti růži on se tě jenom zeptal na to, jestli někam nezajdeme. Jestli si myslíte, že žárlím, tak jste na omylu. Já nikdy, opakuji NIKDY nežárlím. 

,,Co ty Loki?" koukl se na mě. ,,Ne díky." odpověděl jsem.  ,,No tak já asi už půjdu." řekla a vstala. ,,Já tě doprovodím dovnitř." řekl jsem a šel s ní.

Došli jsme před dveře její ložnice. ,,Tak díky za procházku." řekla a trochu se na mě usmála. ,,Není zač." usmál jsem se na ní. Chtěl jsem odejít, ale  ještě jsem jí řekl: ,,Chybělas mi."  

Chvíli na mě koukala, pak se přiblížila a dala mi pusu na...........tvář.