After years

-19-

Pohled Lokiho

Probudil jsem se, vstal z postele a oblékl se. Vyšel jsem z pokoje a šel na snídani. Vždycky když jsem kolem někoho prošel, divně se na mě podíval a ušklíbl. Bylo to hodně divný, ale nechal jsem to plavat, přece si nebudu kazit ráno.

U stolu už seděli všichni kromě Annabell. Pozdravil jsem a sedl si na své místo. Nandal jsem si na talíř snídani a chtěl se do ní pustit, ale Thor se najednou začal smát.
 
Podíval jsem se na všechny u stolu a zjistil, že matka se Sif také zadržují smích. Co se to tu sakra děje? Pomyslel jsem si. Už od rána jsou všichni divní.

Vstal jsem a rychlým krokem šel zpátky do pokoje. Když jsem tam dorazil, rychle jsem došel k zrcadlu. Když jsem v zrcadle  uviděl svůj odraz, málem jsem dostal infarkt. Moje vlasy. Moje. Krásné. Vlasy. Jsou. Žluté!!

Moc dobře vím, kdo mi to udělal. Annabell.

Najednou jsem si všiml dopisu na mém nočním stolku. Vzal jsem ho do ruky a otevřel.

Láska mi zlomila srdce 

a láme mi ho pořád dál.

Už ho mám na miliony kousíčků, 

chci ti jich pár dát.

Pojď, dej mi ruku, má lásko nádherná.

Půjdem proti řeky toku,

ty budeš můj a já tvá!

Páni. Tak tohle jsem opravdu nečekal. Čekal jsem leccos, ale dopis tohohle kalibru určitě ne.

Sedl jsem si na postel a přečetl si dopis ještě jednou. Třeba se někdo spletl a místo, aby ten připadl někomu jinému, tak se dostal ke mně. Jo to bude ono.  

Odložil jsem dopis a šel za Annabell, aby si odskákala to, jak mi zničila mé vlasy. Mrcha.

~~~

Vešel jsem do jejího pokoje bez klepání a uviděl, jak leží na posteli a čte si. No to si snad ze mě dělá srandu. Ona mi klidně zničí vlasy, já se z toho mužů zbláznit a ona si tu prostě jen tak čte.

Koukám na ní a ona si mě nevšímá. Ta ženská je neskutečná, copak neví, že když přijdu do místnosti, tak si mě má všímat a ne ignorovat? Má společnost je mnohem důležitější než nějaká knížka.

,,Potřebuješ něco?" ozve se zpoza knížky. Já jestli něco potřebuju?!  Já?! 

,,Děláš si srandu?! Tak ty mi zničíš moje vlasy, který bys mi mohla závidět i ty, a pak se ještě potom všem zeptáš jestli něco potřebuju?!" Koukal jsem na ní a čekal, kdy se na mě konečně podívá. Nakonec zvedla oči od knížky a prohlídla si mě. Všiml jsem si, jak jí zacukal koutek a to mě ještě víc popudilo.

,,Žlutá ti sekne, měl bys jí nosit častěji." Koukal jsem na ní jako by jí narostla druhá hlava.

,,To je vše co k tomu řekneš?!" 

,,Asi jo." Ledabyle pokrčila rameny a svou pozornost obrátila zpátky ke knížce.

Nevěděl jsem jak na to mám reagovat. Jako když vám někdo obarví hlavu, a pak se chová jako by se nechumelilo, tak vás to prostě z míry vyvede. 

Nakonec jsem jen řekl: ,,Toho budeš litovat." Obrátil jsem se ke dveřím, vyšel ven a nezapomněl ani za sebou prásknout dveřmi.