Dneska je Sifiina rozlučka se svobodou a já musím jít. No moc se mi nechce, ale Sif mě přemluvila, že tam bude zábava. Dokonce je tam pozvaná i Natasha.
Rozlučka začíná k večeru až se bude stmívat, což bude za pár hodin, takže mám ještě chvíli čas. Naštěstí nepůjdeme nikam, ale budeme pěkně tady v pohodlí paláce. Thor má rozlučku taky, takže jsem zvědavá, jak bude ráno vypadat. No doufám, že bude aspoň moc dojít k tomu zatracenýmu oltáři a zůstat tam tu chvíli stát.
Ležím u sebe v pokoji, když v tom mi někdo zaklepe na dveře. ,,Dále." Dveře se otevřou a do nich vstoupí Sif. ,,Ahoj." usměje se na mě a sedne si na postel vedle mě. ,,Ahoj, potřebuješ něco?" zeptám se jí. ,,Ne, jenom nemohla bych tu na chvíli zůstat?" zeptala se. ,,Určitě." usmála jsem se na ni.
,,Co děláš?" zeptala se mě. ,,Nic moc." odpověděla jsem a šoupla se o trochu dál, aby si mohla lehnout vedle mě. ,, Co budeme dělat?" zeptala jsem se. ,,Tak to opravdu netuším." odpověděla mi.
Dostala jsem nápad. Nenápadně jsem si vzala polštář, a pak s ním bouchla Sif přes obličej. ,,Ty potvoro." Já se jenom zasmála. Najednou mi v obličeji taky přistál polštář. ,,No počkej, to si odskáčeš." řekla jsem a už se natahovala pro polštář.
Takto to pokračovalo dál dokud jsme nebyli vyčerpané. Svalili jsme se se smíchem zpátky na postel a jen tak tam leželi.
Asi jsem musela usnout, protože když jsem otevřela oči, uviděla jsem před sebou Sif, jak se na mě chystá vrhnout kýbl s vodou. Rychle jsem se posadila a podívala se na ní. ,,Můžeš mi říct, co tady děláš s tím kýblem?" Jenom se na mě usmála a šla do koupelny, odkud jsem uslyšela, jak vylívá vodu.
No to si dělá srandu. Ona po mně normálně chtěla hodit kýbl s vodou.
Když se vrátila zpátky jenom se na mě podívala a řekla: ,,Být tebou, tak si na sebe obléknu něco jiného než tyhle zmačkané šaty." Jo to má asi pravdu.
Netušila jsem, jaké šaty si mám vzít. ,,Hej Sif co si mám vzít na sebe?!" zavolala jsem na ní. Ani nevím jak, ale během vteřinu stála u mě a začala se hrabat v mém šatníku. Po chvíli přehrabování se vytáhla překrásné černo-růžové šaty bez ramínek
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podala mi je a já si je prohlídla. ,,Jo to by šlo." řekla jsem a šla se do koupelny převléknout.
Když jsem vyšla z koupelny, Sif už netrpělivě přešlapovala po místnosti. ,,Můžeme jít?" zeptala jsem se. ,,No toto trvalo." řekla a vydala se ke dveřím.
Rozlučka se konala v menším salonku. Tam na nás už čekala Natasha a pár dalších holek, které jsem neznala.
Rozlučka byla v plném proudu a Sif byla již trošku přiopilá, ale zase to nebylo tak jako jedna z jejích kamarádek jejíž jméno jsem stále neznala.
,,Hej holky co si zahrát flašku?" zvolala Natasha. Tu hru jsem znala, ale ostatní ne, tak jsme jim to s Natashou vysvětlili a mohli jsme začít hrát. Prvních pár kol na mě flaška neukázala a ani mi to nevadilo.
Natasha znovu roztočila flašku a padlo to na Sif a.......mě. Ach jo. ,,Chci úkol." řekla jsem a Sif se na mě škodolibě usmála a já začínala mít strach co mi dá. ,,Tak dobře. Jdi a vezmi Lokimu jeho košili a sako co má zrovna na sobě." No to si snad dělá legraci. ,,A jak to mám asi udělat? To tam mam prostě jen tak přijít a říct -Hej čau zrovna s holkama hrajeme flašku a já dostala za úkol ti vzít košili a sako co máš zrovna na sobě.- To asi těžko."
Sif se zasmála a jenom pokrčila rameny. Povzdechla jsme si, zvedla se a šla tam, kde má Thor taky rozlučku. Něco mě napadalo, ale bude pěknej trapas. Samozřejmě holky šly se mnou.
Lokiho pohled
To je ale nuda. Byl jsem na Thorově rozlučce a skoro všichni byli přiopilí. Seděl jsme v křesle a sledoval jak se něčemu smějí. Najednou do místnosti přijde Annabell. Rozhlíží se po místnosti až nakonec pohledem zastaví na mně. Rozejde se mým směrem a když ke mně dojde zastaví se. ,,Ahoj." řekne. ,,Ahoj." oplatím jí pozdrav a čekám co se bude dít dál.
Ale to co se dělo jsem rozhodně nečekal. Annabell mě chytla za ramena, přitáhla si mě a políbila. Na nic jsem nečekal a spolupracoval. Páni. Ani jsem nevěděl jak to udělala, ale najednou se odtrhla v ruce mojí košili zavolala na holky: ,,Mám ji padáme." a byla pryč.
Jen jsem tam stál a nemohl se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Koukl jsem se na Thora a ten mam jen tak stál se svými přeteli s otevřenou pusou. Chtěl jsem si na sebe vzít aspoň to sako co mi tu nechala, ale najednou se tu zase objevila. ,,Promiň to sako taky potřebuju." řekla, vzala mi ho z ruky a zase byla pryč.
Annabellin pohled
Když jsem teď měla i to sako, rychle jsem do místnosti, kde byly holky. ,,Mám ho." řekla jsem a zvedla sako nad hlavu a začala se smát. Holky se ke mně přidaly a za chvíli jsme pokračovali v hraní.
