After years

-15-

Annabellin pohled

,,Ale já nemyslel ze sálu." řekl a zadíval se na mě. Taky jsem se na něj podívala a ponořila se do jeho očí. 

Flashback

Bylo krásně. Slunce svítilo, ptáčci zpívali, ale já musela zůstat doma. Nikdy jsem nikam nemohla, neměla jsem žádné kamarády, jediný člověk se kterým si tak můžu normálně povídat je Sif. Ach jo. ,,No to si snad ze  mě děláš srandu?!! Okamžitě popadni to koště a začni pracovat nebo budeš spát ve sklepě." 

Ale ne, je zpátky doma. Rychle jsem popadla koště a začala zametat. ,,A až skončíš, udělej mi něco k jídlu. Je to jasný?!!" Nic jsem neříkala, ale to byla chyba, protože začal řvát ještě víc. ,,Tak slyšíš!!!!!" Tentokrát jsem už pokývala hlavou.

Vše jsem měla hotové, tedy skoro vše. Ještě mi zbývalo utřít prach. Vzala jsem hadr za začalo otírat nábytek v domě. Při této činnosti jsem se vždycky dokázala uvolnit. Najednou aniž bych to čekala  bouchly dveře. Škubla jsem sebou a omylem shodila vázu, která se rozpadla na kousky.

,,Tak toho budeš litovat." zaslechla jsem. Otočila jsem se a uviděl, jak si bere nějaký pásek a potom jsem už vnímala jenom bolest.

End of flashback

,,Eh....to je hodně složitý," řekla jsem, ,,nechci se o tom bavit." Uhnula jsem pohledem, aby neviděl, jak se mi derou slzy na povrch. Chtěla jsem se zvednout, ale jeho ruka mi v tom zabránila. ,,Prosím pusť mě." řekla jsem tak tiše až jsem se divila, že mě vůbec slyšel. ,,Ne." řekl a přitáhl si mě do náruče a to už si mé slzy našly cestu na povrch. Brečela jsem mu do ramene a on mě nechal. Nic neříkal a já za to byla vděčná. 

Když jsem se konečně uklidnila, odtáhla jsem se a on odněkud vytáhla kapesník a podal mi ho.  ,, Děkuju." Řekla jsem a vysmrkala jsem se do něj.  ,,Nejdem do sálu?" zeptal se mě. ,,A tobě se tam chce?" zeptala jsem se ho pro změnu já. ,,Vlastně ne." zasmál se. ,,Tak co budeme dělat?" Tázavě jsem se na něj podívala a čekala na odpověď. Ale jako naschvál k nám musel přijít Thor.

,,Co tady tak osamotě děláte?" Samozřejmě byl opilej jak zákon káže, ale tak teď to nevadí, žení se jen jednou-doufám. ,,Nic co by tě mělo zajímat." řekl mu otráveně. ,,Ale já-" škyt, ,,stejně vím co tu děláte." řekl. ,,Vážně? A co tedy?" zeptala jsem se ho. ,,Loki si vzal příklad ze svého bratříčka, požádal tě o ruku a tys souhlasila." Tak tohle jsem opravdu nečekala. S Lokim jsme na něj koukali jako by mu narostla druhá hlava. ,,No nemám pravdu?" Thor se trochu zakymácel, ale překvapivě rovnováhu udržel. ,,Ne to teda nemáš." řekli jsme s Lokim jednohlasně. ,,Škoda." A s tímhle odešel.

Najednou mi zakručelo v břiše a já si uvědomila jaký mám hlad. ,Máš hlad?" Loki se na mě koukl a čekal na mojí odpověď. ,,Děsnej. Asi si zajdu do kuchyně pro něco, a pak půjdu do pokoje." řekla jsem a chtěla vyrazit, ale jeho hlas mě zastavil. ,,A nechceš doprovodit?" otočila jsem se k němu a on pokračoval  ,,jako váš co, jestli se nechceš přesvědčit jestli si vůbec pamatuju cestu." Musela jsem se zasmát. ,,Ale když to říkáš takhle, tak bych se opravdu přesvědčit měla." řekla jsem a Loki mi nabídl rámě. Přijala jsem ho a šli jsme směr kuchyň.

l