Vejdu do svého pokoje a první co spatřím je obálka ležící na mém nočním stolku. Dojdu tam, vezmu obálku do ruky a otevřu ji:
Dali jsme jeden druhému srdce,
Dík Amorovi zdařila se přece,
tahle něžná transplantace.
Snad nenastanou komplikace!
Tam se mi zabředávat nechce.
Promiň, rýmovat mi nejde lehce,
Teď doopravdy a bez legrace:
Miluji tě! Šeptám sladce.
Páni, tak to už začíná být opravdu divný. Buď si někdo pořád plete adresu nebo je někdo cáklej, dělá si ze mě srandu a myslí si, že je to nehorázně zábavný. A nebo je tu ještě jedna možnost, a ta je, že je prostě do mě někdo zamilovanej. Jako klidně bych tomu i věřil, protože jsem prostě neodolatelnej, ale komu bych se tak mohl líbit- samozřejmě všem, ale komu tak moc, aby mi psal takovýhle ujetý básničky? No to nejspíš budu muset zjistit. Možná bych mohl uzavřít příměří s Annabell, a pak by mi s tím mohla pomoct. Ale ještě jí v tom pár dní vymáchám.
Dopis položím zpět na noční stolek a jdu si pro papír abych si na něj mohl napsat seznam holek, které by to tak mohli napstat. No jo, ale co když si jen někdo opravdu spletl adresu? To bych se tím tady psal zbytečně. No za risk to stojí.
No tak to nemůže být všechno. Přece jich musí být víc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Počkat. Co tam dělá tahle? Ta už je dávno vdaná, ale zase na druhou stranu jí to v ničem nebrání. A taky nemusí být s manželem spokojená a chtěla si najít nějakou náhradu. Taky možnost. Vdanou bych asi nechtěl. Ne rozhodně ne, tak Lylu škrtnu. No to jich tu moc nezbývá. Musím si je všechny pořádně proklepnout a začnu s tím hned zítra. Protože není možný abych těch uchazeček bylo takhle málo. Asi zajdu do knihovny, kde máme seznam všech našich lidí a taky z ostatních zemí. No třeba se ještě někdo najde.
Pohled Annabell
Zabiju ho. Normálně a bez slitování ho zabiju. Co si o sobě myslí? Normálně mi na obličej namaloval kočičí vousy.
Jdu chodbou s tím, že si to s ním vyřídím. To si za rámeček nedá, já mu ukážu.
Zahnu za roh a s někým se srazím. Oba spadneme na zem a já se zase rychle dostávám na nohy, abych mohla spatřit koho jsem to vlastně srazila. Ha! Ten koho hledám. Ještě se pokouší dostat že země, ale to chlápečkovi nedovolím , strknu ho a on se zase svalí. No počkej.
